Abducted [Z.M.]

it's impossible to love you

Rozhlédnu se kolem nás - upírá se na nás, respektive na mě, několik párů zvědavých očí. Raději svůj pohled sklopím k zemi, načež se beze slov otočím a svižným krokem zamířím pryč z této restaurace. Hotel, ve kterém jsme ubytovaní, se nachází hned naproti této restauraci, tudíž stačí pouze přejít silnici.

Za mnou se náhle ozve Harryho křik; ,,Beo, stůj!". Aniž bych se rozhlédla, zda nejede žádné auto, tak jsem vběhla do silnice. Periferním viděním jsem zahlédla kamion, který se na mě řítil rychlostí světla.

Nemám nejmenší ponětí, co se stalo, ale z neznámého důvodu mé nohy vypověděly službu a zdřevěněly. Zůstala jsem stát na místě jako tvrdé y, zatímco mé srdce tlouklo jako splašené. K uším mi doléhal zděšený křik Harryho a Aniky - avšak ani jejich zděšený křik nedonutil mé tělo k pohybu.

Ve tváři řidiče kamionu, který se nacházel pár pouhých metrů přede mnou, se náhle objevilo čiré zděšení. Zběsile na mě troubil, abych uhnula z cesty, ale já se nepohnula o jediný centimetr. Vzdálenost mezi mnou a kamionem se každou vteřinou děsivě zmenšovala.

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, přičemž jsem smířlivě zavřela své oči. Čekala jsem na silný náraz do mého těla, který přišel o pár vteřin později.

Ovšem onen náraz do mého těla nebyl tak silný, jak jsem předpokládala. Jakmile jsem otevřela své oči, tak jsem pochopila proč. Žádný kamion mě nesrazil - bohužel(?), pouze jsem byla stržená na stranu a tvrdě dopadla na špinavou zem. Kolem mě se utvořil hlouček lidí, mezi kterými byli i Harry a Anika. Nade mnou se tyčil můj ,,zachránce" - Zayn. Jeho hrudník se zběsile nadzvedával, zatímco se v jeho tmavých očích třpytily horké slzy, kterým jsem ovšem nevěnovala žádnou svou pozornost.

I přesto, že mě šíleně bolí hlava, do které jsem se udeřila při dopadu na špinavou zem, Zayna od sebe hrubě odstrčím a postavím se na nohy. Zayn se, díky mému odstrčení, svalil na zem, načež svou dlaní překryl své uslzené oči. Vyděšeně se rozhlédnu kolem sebe.

Hlouček lidí, který se kolem nás utvořil, se mi ani zdaleka nelíbil. Pokaždé, když jsem byla středem pozornosti, jsem měla úzkosti a nyní jsem na tom nebyla jinak. Upíralo se na mě několik párů očí - většina lidí si mezi sebou něco šeptala, z čehož jsem měla stažený žaludek.

Uslzeným pohledem vyhledám Harryho postavu. Jeho tvář je bledá - v jeho zelených očích se dokonce třpytí slzy. Ani na vteřinu jsem nezaváhala a rozběhla se k němu, abych se mohla ukrýt v jeho náruči.

Své paže jsem omotala kolem jeho trupu a svou tvář zabořila do jeho hrudníku - měla jsem možnost slyšet, jak splašeně tlouklo jeho srdce. Harryho silné paže se omotaly kolem mého těla jako chapadla chobotnice, svírajíc mou maličkost ve svém pevném objetí. Svou velkou dlaní vjel do mých vlasů, přičemž tiskl mou tvář ke svému hrudníku. Jeho blízkost mi pomáhala se rychleji uklidnit.

Hlouček lidí rozpustila Anika svým křikem; ,,Vypadněte odsud! Tohle není žádný představení! Jděte si po svejch, než vám pomůžu!". Kupodivu ji lidé uposlechli a raději si šli po svých. Jakmile se hlouček lidí kolem nás kompletně rozpustil, tak se u nás objevil pobouřený řidič kamionu.

,,Seš vůbec normální, ty náno pitomá?! Víš, co se mohlo stát?! Málem jsem tě přejel!" vyprskne hrubě - jeho nepříjemná slova se zaryjou do mého mozku. ,,Ještě slovo a přejedu tě já!" zasyčí Anika, ,,A teď odjeď, než ti propíchnu gumy!" pronese výhružně. ,,Tohle není normální! Zavolám na policii!" prská řidič kamionu. ,,Zavolej a nepomůžou ti ani na JIPce!" zasyčí Anika. ,,Slyšels' ji." přidá se Zayn k Anice, přičemž se postaví na své nohy. Stále jsem se tiskla k Harrymu a odmítala se jej pustit.