Jiná I. (Avengers FF)

13.

Další den

Vzbudila mě mírná bolest v zádech u lopatek. Oči jsem zatím neotevřela a jenom jsem poslouchala okolní zvuky. Pod sebou jsem cítila měkkou látku na které se dobře leželo. Nasála jsem okolní pachy a poznala, že jsou tu se mnou dvě osoby.

Pomalu jsem otevřela oči a dívala se na bílý strop. Snažila jsem si vzpomenout, co se mi stalo, když jsem v nemocnici. Pamatuju si, že jsem s ostatními byla na misi a nějak se to zvrtlo. Pomyslela jsem si.

Pootočila jsem hlavu a viděla Nat, která se dívá z okna a Wandu, která podřimuje v křesle.

Chtěla jsem si sednout, ale bolest v zádech se zvětšila. Sykla jsem a znovu si lehla. Nat se na mě otočila a rychlým krokem přešla k mé posteli. Wanda udělala to samé, když se probudila.

,,Konečně si se probudila.'' Vydechla Nat úlevně a pohladila mě po mojí rudé, pokryté pruhy, ruce.

Až teď jsem si všimla, že jsem v podobě Amaxhwele. Zmateně jsem se dívala na své tělo a nemohla pochopit, proč jsem v této podobě.

,,Měli jsme o tebe strach. Hlavně Steve a Tony.'' Řekla Wanda. ,,Dávají si to za vinu.''

,,Co se vlastně stalo? Moc si toho nepamatuji.'' Řekla jsem a chytla se jednou rukou za hlavu.

,,Nestihla si uletět, když si zdržovala vojáky. Explodovalo ti to přímo za tvými zády a tak si přišla o...'' Řekla Nat, ale větu nedokončila.

,,O co?'' Sedla jsem si a ignorovala příšernou bolest v zádech.

Wanda a Nat se na sebe podívaly a chvílí si vyměňovaly pohledy. Pak se otočili na mě, ale stále nic neříkali.

,,O co?!'' Postavila jsem se na nohy a začínala mi docházet trpělivost.

Když jsem se, postavila  vzadu jsem necítila žádnou váhu svých křídel. Podívala jsem se a očekávala, že tam má křídla budou, ale nebyly. Ony tam nebyly! Pár kroky jsem se přesunula k zrcadlu, které viselo na zdi. Opravdu tam nebyly. Byl tam jen obvaz, který jsem měla omotaný kolem své hrudi.

Posadila jsem se zpátky na postel a dívala se na bílou podlahu. Už nikdy nebudu moct létat. Nikdy.

,,Jsi v pořádku?'' Zeptala se mě Wanda.

,,Jsou ostatní v pořádku?'' Zeptala jsem se a ignorovala její otázku.

,,Nikdo z týmu žádné vážné zranění nemá.'' Odpověděla mi Nat.

Jenom jsem se lehce usmála a znovu s stoupla na nohy. Bylo zvláštní necítit žádnou váhu na zádech. Párkrát jsem zakroužila rameny, ale dělat jsem to neměla. Docela to bolelo.

,,Pokud budeš chtít odsud odejít, tak můžeš, ale Fury tě odvolal na chvíli ze všech misí.'' Ozvala se po chvíli ticha Wanda a já se ní otočila.

,,Jo, ráda bych šla domů. Fury je určitě rád, že se mi to stalo. Teď nebudu nikoho ohrožovat.'' Dodala jsem jízlivě a rozešla se ke dveřím, které byly v mé velikosti.

,,Fury takový není.'' Řekla Nat, která mě s Wandou doběhla. ,,I kdyby si mohla zničit Zemi pouhým lusknutím, tak tohle by ti nepřál.'' Přidala se Wanda.

To určitě. Pomyslela jsem si a vyšla ven z nemocnice nebo co to bylo za místo. Holky se rozešli k černému autu, ale já zastavila.

,,Já se radši projdu a navíc se nechci proměňovat zpátky na člověka. Sejdeme se v Avengers Tower.'' Oznámila jsem jim a rozešla se opačnou stranou než bylo auto.