Lost Prince |L.S.|

𝒩𝒾𝓃𝑒

Louis

,,Dobré ráno kotě." Lehce mě políbil do vlasů Harry hned jak si všiml, že jsem se probudil. Pozoroval mě, jak jsem spal a z pramínků mých vlasů vytvářel malé copánky, které mi překvapivě ve vlasech drželi i bez gumiček.

,,Kde ses to naučil?"

,,Mám sestru. A pusu na dobré ráno dostanu?" rychle jsem se přetočil tak, že jsem najednou ležel svou plnou vahou na něm. Dal jsem mu malou pusu na nos a on se zasmál. Jemu ten letmý dotek mých rtů na jeho nose očividně nestačil, tak si mě za zátylek přitáhl zpátky blíž a spojil naše rty.

,,Kolik je?" zeptal jsem se, když jsme se od sebe po chvilce odtrhli.

,,Osum" odpověděl mi naprosto klidně.

,,Harolde! Už máme být ve škole. Proč si mě nevzbudil?!" rychle jsem vyskočil na nohy a začal běhat po své ložnici ve snaze se co nejrychleji připravit.

,,Byl si až moc roztomilý, nešlo to." Převalil se a svalil z postele na zem.

Navlékl jsem na sebe čisté oblečení a zelenooký si oblékl to v čem včera přišel, jen jsem mu půjčil jedno ze svých velkých triček, které jemu padlo dokonale.

Copánky, které mi zapletl a ještě pořád drželi v mých vlasech, jsem si nechal. Ze dvou důvodů. Líbilo se mi to a nebyl čas na to rozplétat je.

Harrymu jsem dal nepoužitý kartáček ze skřínky pod umyvadlem a oba jsme si rychle, ale pečlivě vyčistili zuby.

Ke škole to od mého domu naštěstí není tak daleko, ale běžet se nám ani jednomu nechtělo, takže se naše zpoždění pořád jen násobilo.

Harry vyklusal těch pár schodů co před vchodem do naší školy je a otevřel mi dveře.

,,Až po vás vaše výsosti." Rukou naznačil, abych skrz dveře prošel, ale já se zarazil. To oslovení mi způsobilo infarkt. Nedokážu říct, jestli menší nebo jestli mě to rovnou zabilo.

,,Cože?" prudce jsem hlavou trhl k zelenookému. Je blbost, aby přišel na to, kdo jsem. Dávám si pozor na to, abych se něčím neprořekl, tak jak by na to mohl přijít.

,,Promiň, už ti tak neřeknu, jestli ti to vadí." Také vypadal zaraženě, ne tolik jako já, ale ano. Rozhodně na to nemohl přijít. A jeho nechápající výraz tázající se o odůvodnění mého šoku, to potvrzoval.

,,Prosím už mi tak neříkej." Pokusil jsem se usmát, aby celá tato situace nebyla ještě divnější, ale vyzněl jsem spíš ještě víc nervózně a zaraženě.

,,Sice nechápu proč ti to vadí, ale už ti tak říkat nebudu." Pomalu jsme se dostali až ke třídě, kde právě probíhá naše hodina angličtiny a my na ni jdeme s opravdu velkým zpožděním.

,,Omlouvám se já... zaspal." Řekl jsem hned jak se otevřeli dveře do učebny. Dobře, omluvu jsem nám mohl vymyslet předem.

,,Já taky." Dodal Harry a celou tuhle situaci rozhodně neulehčil.

,,Ano, a určitě jste se potkali na chodbě." Učitelka nás oba skenovala pohledem a já na prázdno polkl.

Dvě holky v první lavici se začali chichotat a Harry se na ně otočil mezi tím co já se snažil omluvit náš pozdní příchod. Zelenooký se hned zase prudce otočil na mě a očividně se snažil zabránit výbuchu smíchu.

,,Běžte si sednou." Ukázala učitelka na naší prázdnou lavici ,,a zkuste se chovat na to, že jste ve škole." Dodala, když už jsme se oba usazovali na svá místa.

Nechápal jsem, ale Harry už svému záchvatu smíchu nebyl schopen zabránit. Podíval jsem se na něj a on se začal smát ještě víc.

,,Co je?" odpovědí se mi dostalo jen jeho pozvednutí hlavy a poukázání na jeho krk, který byl posetý fialovo-červenými flíčky.

Vytřeštil jsem oči rukou si přejel po svém krku. Ať jsem Harrymu udělal kolik cucfleků jsem chtěl, on mi jich udělal několikanásobně víc.

Položil jsem si čelo na dřevěnou plochu naší lavice a jen se chtěl propadnout do země. ,,Harolde přestaň se smát, není to vtipný."

,,Ono to ale nejde."

,,Není to vtipný. Právě jsem lhal učitelce do očí a ona věděla, že lžu." Párkrát jsem hlavou narazil do lavice.

,,Vypadal jsi u toho roztomile, to stačí. A ještě z toho nemáme ani problém." Natáhl se dal mi pusu na tvář.

Alex ve třídě naštěstí nebyl nevím, co bych dělal, kdyby seděl na svém místě jako normálně.

***

,,Tak Harry, pověz nám, kde jsi přes noc byl." Po hodině o přestávce k naší lavici přikráčeli všichni tři naši kamarádi a hned začali pokládat otázky.

,,No je to složitý a na dlouho." Řekl Harry a pod stolem propletl naše prsty.

,,povídej, máme dost času." Kluci posbírali volné židle z okolních lavic a přitáhli si je k nám.

,,No začalo to včera ve škole. Normálně jsem po vyučování odešel a rozhodl se, že budu spát pod mostem. Takže jsem až do večera chodil a sbíral věci, abych si to pod tím mostem udělal útulný. No a v noci, když jsem spal mě napadl strašně agresivní malej vysavač, a proto vypadá můj krk tak jak vypadá." Dokončil svůj stoprocentně pravdivý příběh Harry.

,,Předpokládám, že místo pod mostem myslíš postel toho vysavače." Řekl Zayn.

,,A tím vysavačem myslíš tady Louiho." Dodal Liam.

Niall se také snažil něco určitě strašně vtipného říct, ale přes jeho vlastní smích mu nebylo rozumět ani slovo.

Zrudnul jsem a pevně zmáčknul Harryho ruku, kterou měl ještě pořád propletenou s tou mou.

,,Dobře, teď mám, ale ještě dvě otázky. Co je s Alexem?" podíval se na mě Liam.

Nevěděl jsem, co na to říct, ale Harry naštěstí odpověděl za mě. ,,Řekněme, že je to kretén."

,,To už víme dlouho a druhá otázka. Chodíte spolu?" Liamovi hnědé oči se zablýskly.

S Harrym jsme se na sebe podívali. Harryho tázavý pohled se mě ptal, jestli to může říct, tak jsem ho lehkým úsměvem uklidnil.

,,Ano"
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Vím, že vydat kapitolu mi trvalo hrozně dlouho, ale tady je.
Nejdřív jsem si dala pauzu, abych se zvládla soustředit na školu a pak jsem se dostala do nějakého psacího bloku a nebyla jsem schopná vymyslet jedinou větu, která by dávala smysl.
Nevím jestli se k tomuhle příběhu ještě vůbec někdo dostane, takže budu šťastná za všechna přečtení, komentáře i hlasy.
Snad se kapitola líbila🤍

Pane bože už mi to strašně chybělo a vy jste mi chyběli taky.
Bee<3