Zůstaň se mnou / FF Malfoy, Harry Potter

3.

Sluneční paprsky pronikly do ztichlého střešního bytu a donutily mě zamrkat. Otevřela jsem oči a s mohutným zívnutím jsem se protáhla, až mi z noci v křesle prokřupaly kosti.

"Měla sis lehnout ke mě" ozval se hlas z postele. Leknutím jsem nadskočila a stočila zral k posteli. Ležel na břiše, tak jak jsem ho nechala, ale s rukama složenýma pod bradou a mírným úsměvem mě pozoroval.

Zčervenala jsem při tak intenzivním pohledu, ale pohled jsem udržela rovně.

"Nechtěla jsem tě bouchnout, občas ze spaní mlátím rukama" plácla jsem první věc, co mi přišla na jazyk a doufala, že mou malou lež neprokoukne. Naštěstí se jen usmál a nechal to být.

Až teď jsem si uvědomila, že mám na sobě deku. Vzala jsem ji do ruky a s tázavým pohledem jsem se na něj zadíval.

Pokrčil rameny a zašklebil se při tom bolestí.

"Nechtěl jsem, aby ti v noci byla zima."

Usmála jsem se na něj a vstala jsem, abych mu zkontrolovala obvaz. Trochu se posunul na posteli dál, abych si mohla sednout k němu. Opatrně jsem zvedla peřinu a zjistila, že obvaz už není čistý tak, jak jsem ho zanechala včera. Byl prosákly krví. Aby ne, když se podle všeho potloukal po místnosti.

"Měl si ležet a odpočívat, máš nasáklý obvaz. Musím ti dát nový, souhlasíš?"

"Souhlasím" řekl jen a mou vítku ohledně chození po místnosti nekomentoval.

Zvedla jsem se a došla pro nůž a pro kotlík. Když jsem se blížila k posteli, obezřetně sledoval nůž v mé ruce.

Ušklíbla jsem se.
"Kdybych ti chtěla ublížit, nechám je, ať tě zabijí. Mě můžeš věřit."

Značně se uvolnil a nechal mě přeřezat obvazy. Odkryla jsem ránu a zjistila, že se na většině míst rána zatáhla a z něj nejmíň hlubokých jsou už jizvy. Ty nejhorší stále krvácely, nejspíš jak se hýbal.

"Jak to vypadá?" otázal se a cukl při mém doteku.

"Promiň, bolí to hodně?" odpověděla jsem otázkou.

"Trochu ano. Při kontaktu s tou mastí to pálí, ale pak to přestane a začne chladit. " řekl upřímně. Jiný chlap by se naparoval, že to nebolí a že přeci není malé dítě, ale on ne. Zajímavé. Skousla jsem si spodní ret, abych se neusmála nad mužskou ješitností.

"Ještě si mi neodpověděla, jak to vypadá" přerušil tok mých myšlenek.

"A ty jsi mi ještě neřekl své jméno" vrátila jsem mu to a snažila se za každou cenu vyhnout pravdivé odpovědi.

Usmál se a pomalu zavřel oči.

"Ani ty jsi mi neřekla to svoje."

Zavrtěla jsem hlavou a opatrně potřela mastí i jizvy v němé prosbě, ať se mu také zahojí. Všude po zádech se mu rýsovaly svaly, byla by škoda tu krásu zničit.

Odložila jsem kotlík na zem a vyndala jsem z kapsy hůlku.

"Ferula" řekla jsem a mávla hůlkou. Obvazy se jemně otočily kolem jeho těla a schovaly tak zranění.

"Proč mi vůbec pomáháš?" zeptal se, upřeně mě pozorujíc.

"Já nevím. Prostě jsem měla pocit, že ti mám pomoct a nenechat je, aby tě zabili. Udělej všechno proto, ať toho jednou nelituju. Prosím tě o to. A teď spi, udělám mezitím polévku, musíš už mít pořádný hlad. Vzbudím tě, až bude hotová"

Zvedla jsem se z postele, ale jeho ruka sevřela tu mou.

"Děkuju ti."

Kývla jsem a nezpouštěla pohled z jeho očí. Úplně mě svým pohledem uvěznil. Bylo v něm tolik emocí. Radost, bolest, vděk, úžas.

Usmála jsem se na něj.

"Jsem Liz" zašeptala jsem.

"Já Lucius. Lucius Malfoy"