Moje tělo se probudilo a zareagovalo, až když se rudovlásek pohnul a položil mi ruku na tvář. Moje ruka se samovolně rozletěla jeho směrem a než jsem sám sebe stihl zastavit, dal jsem mu pěstí, čímž se náš polibek překazil.

   "Co to do hajzlu!" vykřikl překvapeně, snad víc než já z celé situace. Držel se za bolavou tvář, která pomalu ale jistě nabírala dostatečně rudé barvy.

   "To bych se měl ptát spíš já, ne? Odkdy mě ty dobrovolně líbáš zatraceně."

   Byl jsem z celé situace tak zmatený, že jsem se ani neomluvil, za to, co jsem provedl. Ještě jsem nikoho nikdy nepraštil a nikdy bych nevěřil že on bude první kdo to ode mě schytá. Ano, neměl jsem ho v oblibě, ale to mě nikdy nedohnalo až tomuhle činu.

   "Snažil jsem se ti pomoct ty idiote," zachraptil a o krok ode mě ustoupil.

   Až teď jsem si znovu přehrál celou situaci a došlo mi, že záchvat je pryč.

   "Já, já... Ta epizoda je pryč," vykoktal jsem ze sebe. Obrátil jsem zrak k němu. Dlouhou chvíli jsme se na sebe jen dívali, asi nebyly potřeba slova. Ale to bych nebyl já.

   "Dobře, ale to pořád nevysvětluje, proč jsi mi právě ukradl první pusu!" vykřikl jsem naštvaně.

   "Děláš si prdel? Já- to byla tvoje první? Já jsem tvůj první-?"

   Chtěl jsem pokračovat, ale zarazil mě tón v jeho hlase, když vyslovil onu větu. Zněl tak, nadšeně, až podezřele. Párkrát jsem si to v hlavě narychlo přehrál znova, abych si byl naprosto jistý a pak mi spadla brada.

   "O můj bože," vyřkl jsem úplně mimo, "ty mě miluješ."

   "Co?!" vykřikl zaskočeně a vyděšeně se na mě otočil celým tělem. Ruka mu z jeho tváře spadla a já mohl vidět, jak rudý je. To jen potvrdilo moji teorii.

   Mohl jsem v podstatě zareagovat jakkoli, ale hádám že ani on by nedokázal předpovědět fakt, že bych se začal smát snad přes celý byt.

   Rudovlásek na mě zprvu jen zíral, nejspíš nevěděl, jak má reagovat, nebo jestli vůbec má reagovat. Ale nakonec se jeho ostýchavost naprosto vytratila a on ke mně přistoupil.

   Jeho noha, která byla vymrštěna neuvěřitelnou rychlostí mi přistála na břiše a odkopl mě tak až kamsi do půlky obýváku.

   "Slovo jako 'milovat' je kurva silný na to, co k tobě cítím, abys věděl!"

   Nemohl jsem si pomoct a můj smích započal znova. "Teď jsi to právě doslovně přiznal," zachechtal jsem se výherně.

   Po pár sekundách jsem se naštěstí uklidnil a byl schopen ho zastavit, než vyšel z hlavních dveří. Nejspíš se snažil ode mě utéct.

   "Allane? Děkuju."

My fu*king illness put us togetherKde žijí příběhy. Začni objevovat