The Only Hope For Me Is You

Část čtvrtá - poslední.

Lehce se pousměje a dál mě hladí po zádech.. on mě určitě provokuje, dělá to schválně.. prostě mě

Nejsem terapeut.. ale slíbím ti tohle:
Budu tě poslouchat..
a bude mě to zajímat..

lituje a proto mě hladí po zádech, jak jsem si jenom mohl myslet že když mu všechno řeknu.. oznámí mi že mě miluje taky? Jsem tak naivní.. už uběhla hodina co jsem tady sám se svýma myšlenkama.. dívám se na svojí ruku.. hm.. Rána musí být hodně hluboko, když tam mám tolik obvazu.. Za tohle všechno si můžu sám, pořád jsem jenom seděl a stěžoval si na svět kolem, ale nic jsem nedělal pro to, aby to tak nebylo.. když se konečně rozhodnu něco udělat, tak se mi to nepovede a já skončím v nemocnici.. Výborně Gerarde.. Jsi jednička, teď jsi si to ještě zhoršil. Bože můj jak se mohl takovej budižkničemu vůbec narodit? To jsem jako padouch ve filmech o hrdinách? Taky všechny jenom otravuju a ničím jejich životy? Nejspíš ano, protože přesně to dělám. Nejspíš si to už ani neuvědomuju, možná že to už dělám prostě podvědomě.. ani to neřeším, mluvím rychleji než myslím a taky to podle toho vypadá!! Jak jsem mohl říct Mikeymu že ho miluju? Totálně jsem všechno zkazil, ne že si mě nebude všímat.. on mě bude dokonce nenávidět za to jak jsem strašně zvrhlý! 

O pár dní později:

Celou tu dobu co jsem doma na mě Mikey ani jednou nepromluvil, 

Nedivím se mu.. Má na to plné právo, ale strašně mě to ubíjí.. Rozhodl jsem se projít do města, protože mě být zavřený s Mikeym v jednom baráku a nemoct se ho dotknout strašně zžírá.. Vycházím se sluchátkami v uších na ulici. Procházím se parkem a užívám si čerstvého vzduchu a hlasité hudby.. Jelikož se pomalu začíná stmívat, jdu domů. Sundavám si svůj kabát a zouvám boty, Mikey říkal že jde nakoupit. Jdu do kuchyně, protože jsem se rozhodl že musím něco sníst.. I když hlad nemám.. vlastně jsem asi i ztratil pocit hladu, připadám si jako kostra. Natahuji se pro talíř, když v tom mě někdo chytne za zadek, talíř který mám v ruce pouštím šokem na zem a rychle se otáčím. Peter, kdo taky jiný že? Zase je u mě nechutně blízko..

"Nech toho, prosím.. J-Já nestojím ti za to.." kňourám.. Můj zadek stiskne ještě pevněji..

"Neuvěřitelně mě vzrušuješ" zašeptá mi do ucha, já hlasitě polknu..je snad hluchej, nebo mě prostě slyšet nechce? Podrazí mi nohy a já spadnu břichem na zem.. Šiju sebou co nejvíc můžu, ale je mi to k ničemu, Je silnější než já. Skroutí mi ruce dozadu a já křičím bolestí.. Ta rána od podřezání se mi otevřela.. Začal jsem potichu vzlykat, takže mě zabije.. Takže nakonec vykrvácím pod chlápkem který mě znásilní, navíc podruhý.. Hezký konec.. Cítím ruku na svých ústech, abych nemohl křičet.. Jak dlouho to bude ještě pokračovat? 

Otevírání dveří, rána tašek padajících na zem.. Rychlé kroky..tma.. Tma? Už zase? ticho.. klid.. nicota? Věčná prázdnota, šílené ticho.. Světlo...světlo! To mě vysvobodí, ale.. Co když je to past? Ne, nevěřím tomu... musím jít do té nicoty.. To světlo je určitě past, bylo by to moc jednoduché. Otáčím se zády k světlu a kráčím do temnoty, nevidím ani na krok, ale nevadí mi to.. Jsem přesvědčený že tohle je ta správná cesta.. Pořád to pokračuje, copak to nemá konec? Běžím.. Co nejrychleji, každou chvíli se zblázním, hlasy.. Všude jsou hlasy které mi šeptají ať jdu do světla, neposlouchám je, vždycky jsem dělal věci opačně, aby jsem lidi naštval...proč to teď měnit?

Rozmazaný zrak.. Mikeyho tvář nade mnou, to jsem v nebi? Ne, to je blbost, jak by jsem se já dostal do nebe? Nemožné. Něco mi říká, neslyším ho.. Je vystrašený.. Třese se mnou, nedokážu se pohnout.. Objímá mě, je celý zašpiněný od mé krve.. Tiskne mě v náručí a pláče, slabě mu objetí oplácím v tu chvíli celý ztuhne a přitiskne si mě k sobě ještě blíž.. Ah ta blízkost.. Vrací se mi sluch a já slyším jak mi šeptá

"Gee, Gerarde, strašně tě miluji, neopouštěj mě, nedokážu bez tebe žít, miluju tě, slyšíš, miluju tě.. Miluj mě taky, Gee prosím.. Už po druhý mi neumírej v náručí.." horké slzy mi padají na tvář pokouším se rozlepit oči, ale nedaří se mi to.. Cítím dotek na mých ústech.. Tak jemný.. Co to může být? Tak teplý.. Takže takhle chutnají Mikeyho rty.. Pomalu mu polibek začnu oplacovat, protože na víc se v tu chvíli netmůžu.. Letmý dotek ve vlasech a hlazení po zádech, mám halucinace, nebo jsem se vážně dostal do nebe? Nějak se mi nechce věřit že to je reálné..  ruku mám obvázanou, cítím to. Odtahuji se od něj a nevěřícně na něj hledím, nemůže to být pravda, nikdy v životě se mi nestalo nic hezkýho, proč by se to teď měnilo ? Usměje se a pohladí mě po tváři..

„Mikey to myslíš vážně? Víš že jsme bratři, je to nezákoné, panebože co by na to řekla mamka?“ vyletí ze mě dřív než si stihnu uvědomit co to říkám.

Dám si ruku před pusu a vykuleně sklopím pohled dolů, to byla ta podlaha vždy tak zajímavá?

"Pravidla jsou od toho, aby se porušovala" nevim ani jak, ale zase jsem se ocitl v jeho teplém náručí.. Obmotávám kolem něj ruce a hlavou se opírám o jeho hruď.. Při vzpomínce na to co se stalo před tím, se mi chce brečet..jsem na dně zase, ale teď vím že mě má někdo rád, dokonce miluje.. I když tomu pořád nedokážu uvěřit.

"Mikey, myslíš to vážně?" mumlám mu do hrudi omámený jeho vůní.. Lepší než heroin, tisíckrát lepší..

"Řekni mi jediný důvod proč bych v tomhle žertoval.. Vždyť mě znáš Gee, můžu se na něco zeptat?" pohrává si s mými červenými pramínky vlasů..

"Hmm" zabručim ospale a omámeně.. Bože můj takhle bych ho mohl objímat klidně věčnost..

"To neni poprvé že jo? Myslím Petera.." mluví opatrně, nechce aby to vyznělo špatně. Nad tou vzpomínkou ztuhnu, jsem jako prkno, nedokážu se hnout a mám zužený panenky.. Musím vypadat jako blázen

"Já.. Uhm.. Chci říct.. Jednou se mu to povedlo" najednou všude po celém mém těle cítím Peterovi dotyky.. Je mi špatně.. Když v tom mě napadá

"k-kde je Peter?" ptám se potichu.

"Vyhodil jsem ho ven, protože kdybych ho viděl, asi bych se neudržel a zabil ho..až se vrátí mamka všechno jí řekneme" Mluví tak hezky, uklidňuje mě to.

"V-Všechno.. Mikey jestli se dozví že jsem fetoval vyhodí mě" vzhlédnu k němu se slzami v očích.. Jsem to ale debil..

"Potom co jsi si prožil tě nevyhodí.. Na to tě moc miluje, navíc kdyby tě vyhodila, tak bych šel s tebou" Políbí mě na čelo a dál mě objímá.. jsem tak šťastný..

Máme tady konec The Only Hope For Me Is You.. jak jste si to užili? Já ohromně! Vážně jste mi dodávali ohromnou vášeň a podporu do dalšího psaní a toho si ohromě vážím, protože jsem se kolikrát nachytala jak se mi to psát nechce..xD Každopádně pro vás mám nachystanou další povídku, která bude delší a taky celkem jiná.. víc vám prozrazovat nebudu :D Takže pokud jste si to užili tak jako já.. hoďte po mě komentem, votem nebo i followem.. všem vám strašně děkuji za všechno! Mám vás ráda :) <3 - Vaše Tessu♥