The Only Hope For Me Is You

Část třetí.

What is depression like?
It's like drowning.. except you can see everyone around you breathing.

Když se mi konečně podaří nadechnout se, znechuceně na něj pohlédnu a snažim se od něj odtáhnout, ale nemám šanci.. je o hodně silnější než já a já jsem pořád v šoku a navíc mám absťák! Sakra to si nemohl vybrat jinou dobu?! Začal jsem panikařit.. cítím jak mě líbá na krku, jednou rukou mi drží ruce nad hlavou abych se nemohl bránit a druhou mi zajíždí pod tričko..

„máš absťák, co?“ mluví mi blízko u ucha a ještě tak hnusně posměšným tónem.. jeho dotyky cítím snad všude a chce se mi zvracet. Jenže on ve své řeči neskončil..

„Jsi hnusnej feťák, už ti záleží jenom na drogách.. pokud budeš křičet a snažit se utéct tak jim řeknu co jsi doopravdy zač“ potom co domluvil jsem se nezmohl ani na slovo, kdyby to mamka zjistila, tak mě vykopne.. hlasitě jsem polknul a křečovitě zavřel oči.. Mikey.. Mikey.. víš jestli se tohle někdy dozvíš tak se propadnu do země.. Gerarda znásilnil jeho nevlastní otec, to zní dost hustě ne? Ne! .. uzavřel jsem se do sebe.. necítil jsem jeho dotyky, jenom svojí psychickou bolest.. která byla snad horší než to.. nechat se osahávat. Proč já? Jestli to vážně udělá, tak se zabiju! Přísahám! Uteču.. já uteču.. jo a potom někde skočím, nebo se podřezám v koupelně, to je lepší.. alespoň uvidí co mi udělal, začínám bláznit.. když cítím že jsem sám.. stáhnu se ze svého vědomí a zase vnímám okolí.. bolí mě celé tělo, ale hlavně ta část od pasu dolů.. takže zašel tak daleko jak jsem si myslel.. dal mi jasné znamení. Vstávám z postele a jdu rovnou do koupelny, cestou potkávám Mikeyho.. bude mi chybět.

„Gee.. jsi v pořádku? Kam jdeš?“ mává mi rukou před obličejem abych ho vnímal.. já se na něj jenom smutně usměju a oznámím mu..

„Mikey.. jdu hodně daleko, tak se tady měj“ jemně jsem ho pohladil po tváří.. takhle jsem se ho chtěl dotknout už dlouho.. jsem zvrácenej, ale teď to všechno končí. Jenom na mě párkrát zmateně zamrká

„Jak myslíš hodně daleko?“ zvedne jedno obočí a sleduje mě..

„Daleko“ šeptám a rychle docházím do koupelny, zamykám za sebou dveře.. slyším bušení

„Gee.. Gerarde co chceš dělat?“ slyším nejistý hlas Mikeyho.. neodpovídám.. promiň Mikey, ale kdybys věděl jak o tobě přemýšlím.. nenáviděl by jsi mě. Mám teď jediný cíl.. hledám žiletku. Otevírám šuplík a hrabu v něm, ucítím štípnutí – říznul jsem se.. usmívám se, konečně jsem jí našel konečně si můžu ulevit od té hrozné psychické bolesti a necítit nic.. bušení na dveře nepřestává, nevnímám to.. jsem přece rozhodnutý..sedám si na okraj vany a zírám na žiletku, na tu jedinou věc kterou v tuhle chvíli miluji nejvíce na světě.. ne lžu.. lžu už i sám sobě.. no né, netušil jsem že se dostanu tak daleko, člověk kterého miluji ze všeho nejvíc na světě je můj bratr.. moje vlastní krev! O bože.. jsem blbej když si myslím že by mi to mohl někdy opětovat, ale zázraky se dějí, ne? Dějí, ale Gerarde uvědom si.. že tobě ne.

“Gerarde otevři notak!! Otevři!!“ křičel Mikey za dveřmi a snažil se je vyrazit. Beru do ruky žiletku a silně jí tisknu k zápěstí, aby se dostala co nejhloubš. Z mého zápěstí začne téct potok krve a já se sesunu do vany.

„Sbohem Mikey“ řeknu tak aby to slyšel. Slyším nadávky a potom velkou ránu.. zavírám oči, je mi jasný že se dostal dovnitř. Třese se mnou..

„Gerarde, vnímej.. sakra vnímej!! Proč jsi to udělal?! Gerarde sakra“ křičí Mikey zlomeným hlasem.. cítím jak mě bere do náruče a nese dolů po schodech..

„Co se stalo?“ slyším mámin vystrašený hlas..

„Pokusil se o sebevraždu, rychle nebo vykrvácí“ řekne rychle Mikey.. chládek.. jsme venku? Tak rychle? Sakra nechte mě umřít!! Vnímám motor auta a dotyky na mém zápěstí.. tak jemné.. Mikeyho ruce jsou tak jemné.. motá se mi hlava a chce se mi spát, ale ještě pro jeden takoví dotyk udělám cokoliv.. slabě mu stisknu ruku..

„Gee.. ty jsi při vědomí? Poslouchej nesmíš usnout, prosimtě hlavně mi neumři v náručí“ řekl zmučeným tónem.. v náručí? Pootevřel jsem oči a pochopil.. jedeme autem, nejspíš do nemocnice.. Mikey sedí a já jsem schoulený v jeho náručí, tiskne mě na sebe jako kdyby to byl náš poslední den, ale.. vždyť on to vlastně náš poslední den je.. každou chvíli vykrvácím.

„Jak na tom je?“ slyším tichý hlas mamky.. brečí, poznám to na ní.. ale moje oči jsou v tuhle chvíli zavřené.. poslepu nahmatám Mikeyho tvář.. musím mu to říct, než zemřu.. musí to vědět..

„Zvládne to.. musí“ řekne jí konejšivě Mikey, cítím jeho pohled.. slabě pootvírám oči a dívám se do Mikeyho smutné tváři.. palcem ho slabě hladím..

“Proč Gerarde, proč?“ ptá se mě se slzami v očích.. párkrát zamrkám abych trochu oddálil ospalost a bolest která mi proudí celým tělem

"P-Protože tě miluju" zašeptal jsem tak aby to slyšel jen on..

"P-Peter.." řekl jsem zlomeně.. Z očí mi tečou slzy..

"Co s Peterem?" vyjekl Mikey..

"Co se mnou?" Otočil se na nás Peter.. mě probodával pohledem, Mikey si ničeho nevšiml díky bohu..

"Nic..Mikey.. O-Omlouvá se" cítil jsem že každou chvíli upadnu do bezvědomí a umřu..

"Prosím vydrž to" cítím jeho slzy na mé tváři.. s úsměvem na tváři upadám do bezvědomí... Vidím ostré světlo a kolem mě nemocniční prostředí.. Nevěřícně se rozhlédnu a pohledem zůstanu u Mikeyho a mamky.. Mikey se tváří šťastně i smutně zároveň.. Mamka má ve tváři starostlivý výraz..

"Zlatíčko.. Co tě to napadlo.." řekla mi smutně a chytnula mě za ruku, kterou následně pohladila. Peter tady neni.. díky bohu.. počkat, tady mi něco nehraje.. já žiju? To si děláte srandu, ne? To jsem se podřezal jenom tak? Teď mě poslaj do psychárny.. to je vážně úžasný. Neodpovídám jenom svěšuji hlavu dolů..

“Já nejsem mrtvý?”šeptám..

“Ne, nejsi srdíčko.. proč jsi to udělal, víš jak jsi nás vystrašil?” Říká mi mamka smutně.. brečí.. kvůli mě, zase jsem někomu ublížil, jak já se nenávidím.. hladím jí po ruce

“Já.. promiň mami, omlouvám se Mikey.. neplánoval jsem to přežít” Říkám pravdivě, nemám sílu dál lhát.

“Gerarde, ale proč?” sleduje mě mamka se slzami v očích, ten pohled mě zlomí a i já cítím jak mi tečou slzy..

“Mami, já.. nenávidím se, nemám přátele, přítelkyni.. nikoho” poslední slova šeptám, obličej si schovávám ve dlaních.. na zádech cítím jemný dotek který mnou projíždí jako elektřina.. je to Mikey, kdyby jenom věděl jak mi tím ubližuje.. protože se mu nikdy nevyznám... a do Prdele... já se mu vyznal, j-jak jsem mohl.. ne, to jsem neudělal nejsem takoví idiot, aby jsem se mu vyznal, ty dotyky jsou tak něžné.. nedokážu se pořádně soustředit, chci si to potvrdit. Dávám si ruce pryč z obličeje

“To není pravda Gee.. máš nás mě, Petera, Mikeyho a Franka..” šeptá mamka. Vystrašeně hledím na Mika.. kterému je jasné proč mám takoví výraz obličeje, je mu jasné že jsem si až teď uvědomil co jsem mu řekl, tváří se klidně, jak já tuhle jeho stránku nenávidím.. Proč mi on tak dobře rozumí a já jemu ne? Proč?

Máte tady další díl. Doufám že se vám tento díl líbil.. další díl už bude poslední. Komentáře a Voty mě hodně motivují, takže vám za ně moc děkuji :) - Vaše Tessu♥