Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

část 39. Radostný polibek, s nesprávným člověkem

Před očima se mi odehrává scéna, kdy se Teddyho rty s klidem otírají o ty Angeliiny a mým tělem v okamžiku projede vlna znechucení. Opravdu jí líbá právě před mýma očima, nebo se nacházím v nějaké noční můře, kterou jsem si se svojí velkou fantazií, kterou v poslední době mám na rozdávaní, vymyslela?

chvilku tu scénu před sebou pozoruji s naprostým šokem, který musím mít zcela jasně vepsaný ve tváři. nemůžu se hnout ani o píď a jenom tupě zírám před sebe, kde si to ti dva pravděpodobně během chvilky rozdají nehledě na fakt, že jsou na veřejnosti.

Strnulost pociťuji až na konečcích vlasů a ze zuřivosti, mi začne tikat levé víčko, že to pro ostatní musí vypadat, jako bych měla snad syndrom staré čarodějnice.

Nemůžu se rozhodnou, jestli se mi jejich divadýlka zdá směšný, nebo nechutný.

Jak mi tohle jen může udělat?

Ačkoliv mám mlhu před očima a musím se hodně ovládat, abych neztropila scénu před všemi u našeho stolu, po dlouhé době mám pocit, že zase žiju. Jako kdyby se projasnila mlha, která mi bránila nahlédnout ke skutečnosti. Jako kdyby se roztříštilo zrcadlo plné lží, které jsem sama před sebe dávala, abych se ubránila bolesti. Jako kdyby se mi díky jeho novému úlovku, objevilo moje ztracené já.

Nemám chuť běžet na dívčí umývárny a společně s Uplakanou Uršulou propadat návalům stesku. Mám chuť se pomstít té dívce, která je právě štěstím bez sebe. Konečně jsem od sebe rozehnala tu mlhu, která se kolem mě vznášela.

Můžu zase s klidem říct, že jsem zpátky a konečně se nevnímám, jako vetřelec v cizím těle.

Stále jsem zlomená, zdrcená a rozlámaná, ale nikdo už mi nevezme pravdu, před kterou jsem doteď zavírala oči.

Nemiloval mě. Nikdy mě nemiloval. Jak by taky mohl?

Nic pro něj neznamenám a všechna ta slova, doteky a společně strávené chvíle, pro něj neznamenali nic, než jen ukojení jeho potřeb.

Vyspal se se mnou a jakmile dosáhl toho, co potřeboval, odešel. A když ho tady teď vidím s ní, nedokážu uvěřit vlastním očím. Skutečně jsem byla tak hloupá a uvěřila tomu, že pro Teddyho znamenám něco víc než ty holky přede mnou?

Tělem mi proudí záchvěvy emoce, kterou už jsem dlouho necítila. Pro tentokrát to není beznaděj, smutek a deprese. Tyto pocity mě sice doprovázely poslední týdny na každém kroku, ale teď se mi vaří krev v žilách a každou buňkou mého těla lomcuje temný vztek. Temný jako je jeho srdce. Proto udělám jedinou věc, která mi v této chvíli připadá tou nejvhodnější.

Otočím se na Laurieho a naprosto nepřipraveného ho překvapím tím, že ho chytím za ty jeho nevinné tváře a spojím naše rty v jedny. Jakmile se naše ústa dotknou, jeho rty se opřou o ty moje a mým tělem se rozlije teplo z blízkosti jeho těla. Do obličeje se mi nahrne horkost a jsem si na sto procent jistá, že moje tváře vypadají jako dvě čerstvé dozrále třešně.

Slyším jeho zběsilý tlukot srdce, který je pro mě v tuto chvíli uklidňujícím důkazem toho, že se mi to neodehrává v mysli, ale v realitě. Zaznamenám velké dlaně, kterými pevně sevře můj pas a natiskne naše hrudníky o něco blíž. Rukou putuje až za můj krk, aby si mohl moje rty přitáhnout blíž a náš polibek, tak udělat intenzivnějším.

V břiše se mi právě rozletělo hejno motýlů a já na chvilku zapomenu, že nejsme u stolu tak docela samy. Takhle by jste se rozhodně neměli cítit, při polibku s kamarádem. Vlastně by s kamarádem ani k polibku dojít nemělo. Obzvlášť, když má přítele.