Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 30. poprvé

Ráno jsem se vzbudila celkem časně, na to, že se jedná o mě. I když nevím, zda se 10 hodin dá ještě počítat, jako ráno.

"Jsme zpátky!" Vkročil do místnosti strejda Harry společně s Teddym za zády.

"Ahoj, krásko." modrovlasý se posadí těsně vedle mě a to způsobem, že se naše nohy dotýkají. Sjedu ho pohledem a trochu se odšoupnu. Ke stolu si totiž po chvíli přisednou i ostatní, kteří tu přes noc přespali.

"Teddy," syknu na něj. "Někdo nás uvidí."
"Včera na schodech ti to moc nevadilo." poznamená a spiklenecky na mě mrkne.
Zrudnou mi tváře, takže si rychle naberu další sousto kaše, abych se rozptýlila.
"Lupine!" zamumlám, když si položí ruku na mé stehno. Prsty mi nepřítomně kreslí kroužky na kůži a očima přejíždí po ostatních u stolu a předstírá, že jejich konverzaci zcela vnímá. Palcem mapuje každičké místo na vnitřní straně stehen. To jakým způsobem to dělá, a jak pomalu krouží po mé kůži je skoro až mučení.

Záživnou konverzaci rodiny, kterou jsem si z chutí nechala ujít, vyrušila rodinná sova, která na sebe z venčí poutala pozornost. Teddyho ruka se stáhla do klína svého majitele a celé jeho tělo se napnulo, zjevně byl stejně jako já duchem zabraný někde jinde, a až soví přítomnost, nás z naší bubliny dokázala vymanit.

"To bude jen Errol s poštou." mávla nad tím rukou Molly a dál probírala plány na výstavku nového kurníku. Svou donášející cestu zakončila sova prudkým nárazem, do kuchyňského okna.
"Ten pták je přímo postrach." prohodí strejda Ron. Přijde mi, že tu sovu nikdy neměl v lásce.
"Je to stará sova, Ronalde. Roznášení dopisů jí musí dávat zabrat." řekla otráveným hlasem Hermiona a při tom se na něj ani na kousek oka nepodívala. Ron si odfrknul a s hrnkem kávy odešel z místnosti.
"Kam jako jdeš?" okřikla ho od stolu teta.
"Dál od tebe, nebo bych tě musel praštit."
S nimi asi nebude všechno v pořádku.

Dopisy od sovy přebral děda Arthur, většinu z nich tvořili letáčky na kuchyňské spotřebiče, kromě jednoho mohutnějšího dopisu.
"Tej je pro tebe, Winky." podal mi ho do rukou. Při rozbalení, jsem měla sto chutí se plesknout dlaní o čelo. Jak jsem jen mohla zapomenout.

Drahá Winky.

Při vybírání plakátu pro tvého dědu mi došlo, že i ty hledáš zalíbení ve Fotbalu a mudlovských věcech. Ne že by si věděla o co ve Fotbalu jde, ale jsem si jist, že si v Bradavicích najdeme spoustu volného času, kdy bych ti ho mohl důkladněji popsat. Proto ti posílám jeden plakát i pro tebe. Doufám, že z něj budeš mít radost, stejně jako já budu mít radost, až tě znovu uvidím.

Tvůj, Laurie.

Stejně jako já, měl ze svého plakátu radost i dědeček, který si ho uschoval v garáži a pečlivě si ho zatavil, aby předešel stárnutí papíru.

V Příčné ulici jsme o Vánocích každý rok. Je tu zkrátka kouzelně. V každém krámku je vánoční výzdoba, usměvaví lidé, kteří si se svými dětmi užívají prázdniny a na chodnících je několik palců čerstvého sněhu.

"Kam půjdeme nejdřív?" zeptala jsem se holek a ukázala na ceduli Kratochvilných kejklí, kam se mi ze všeho chtělo asi nejvíc. Musíme přeci rodinný podnik podpořit.
"Můžete jít napřed, já potřebuju ještě kupit Famfrpálový rukavice pro Scorpiuse." oznámila nám Rose. Máme být spolu a ne se někde rozdělovat.
"Tak tedy nejdřív pro rukavice." pousmála jsem se na ní a společně jsem vyrazily do obchodu, v jehož výloze poletovalo koště, na kterém byly vánoční řetězy.

Vybíráním rukavic strávila Rose bezmála hodinu, protože podle jejích slov, musí být kvalita i materiál, pro jejího kluka naprosto perfektní.