Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 37. V kůži Lupina/Část první

26. prosince/ večer po návštěvě Příčné ulice *o necelé čtyři měsíce dříve .

Ležel jsem vedle Winky a užíval si poslední dotyky a požitky z toho, co jsme spolu právě dělali. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale na povídačkách o tom, že sex může být i o něčem jiném než čistém uspokojení, bude asi něco pravdy.

Nechci hned tvrdit, že to co jsem dělal do doby, než jsem Weasleyovou poznal bylo špatné, ale tomu pocitu, když mi teď leží na hrudi a já můžu cítit tlukot jejího srdce, se zkrátka nic vyrovnat nemůže.

Přemístím dlaň na její záda a pomalými pohyby začnu dělat kolečka, která mě utvrzují v tom, že je to skutečné. Je tady se mnou a je moje.

Připadám si jako výherce v nějaké mudlovské loterii, s tím že výhrou je pro mě pekelně krásná ženská, se sněhovými vlasy a s očima tak průzračně modrýma, ze by se v nich na první dobrou dokázal utopit i ten nejzkušenější plavec.

Moje tělo se s ní cítí kompletní a nemůžu popřít ani fakt, že bych na ni nereagoval jinak, než na všechny holky před ní. S nimi to bylo vždy jen o tom jednom. Jakmile bylo po všem, nepřišly žádné chvilky vylehávání v posteli nebo tulení.

S Winky mi tohle všechno ale z nějakého mně neznámého důvodu nevadilo, naopak jsem to vítal.

"Miluju tě." zamumlá a mně v tu chvíli zamrzne úsměv na rtech.

Co to řekla? To jsem se určitě přeslechl. Musel jsem se přeslechnout.

Celý ztuhnu a zadržím dech. Třeba když přestanu dýchat, celé to zmizí. Třeba se probudím a zjistím, že to celé byl jen sen, který mi moje hloupé podvědomí podstrčilo jako odplatu za všechno, co jsem prováděl. Přestanu racionálně uvažovat a před očima mám temno. Třeští mi hlava a moje mysl je ve stavu totálního kolapsu.

Nezmůžu se na nic jiného, než v nejbližší příležitosti zmizet z půdy a nechat vše zavřené za dveřmi.

Zbytek týdne u Molly strávím zavřený v dodávce s Jamesem a nevystrčím paty ani kvůli jídlu. Ačkoliv se mi kroutí žaludek a dožaduje se živin, mám za to, že by mě jídlo akorát přehouplo přes okraj. S největší pravděpodobností bych večeři zase vyklopil zpátky a to by mi moc nepomohlo.

Když přijde návrat do Bradavic, nehodlám na dosavadním plánu nic měnit. Winky zkrátka nemůžu zatáhnout do nebezpečí, které hrozí každému, koho si pustím k srdci. Pokaždé, když jsem jí viděl jak s ostatními odchází z Velké síně, měl jsem pocit, že se mi rozskočila hlava.

Neustále cítím něco, co mě hrozně tlačí v oblasti hrudníku a nejradši bych se pokaždé rozběhl za tou holkou, co mi tak zamotala hlavu. Proč jsem z nenadání tak slabý, tak ovlivnitelný?

Nechci takový být. Než jsem si s ní cokoliv začal, byl jsem naprosto v pořádku a nemusel jsem se o nikoho starat. Teď se mi ale neustále do hlavy vkrádají myšlenky, co by na tohle nebo tamto Winky řekla.

Ani si nepamatuji, kdy jsem se rozhodl k tomu, že nechci vztah. Muselo to být už hodně dávno. Možná se bojím toho, co by se stalo osobě, která by se mi zamotala do života a pak se postavila před výzvu, ve které se každý úplněk měním v neovladatelnou krvelačnou zrůdu, která jediné co chce, je nejbližší osobě rozpárat hrdlo.

Zároveň to ale není jediný důvod, který mě nutí se nevázat. Před půl rokem, když jsem byl ještě normální člověk, jsem měl ve všem jasno. Nechci skončit s jedním člověkem na věky věků. Život je pak příliš všední. A já na tu dokonalou věčnou lásku nevěřím.