Abducted [Z.M.]

he won my body, soul and heart [15+]

,,Jo." zavrčím. Zayn se na okamžik zatváří šokovaně, ale hned na to se šok v jeho tváři změní na vztek.

,,Tak to ne." zavrtí nesouhlasně hlavou, načež pustí mé vlasy ze svého sevření. Ovšem příliš dlouho na svobodě nejsem, protože jeho velké dlaně uchopí mé boky, zvedajíc mé tělo do vzduchu a přehazujíc přes jeho rameno. Sandály na vysokém podpatku, které jsem doteď držela ve své ruce, upustím k zemi.

,,Co děláš?! Okamžitě mě pusť!" vyjeknu, přičemž jej začnu mlátit sevřenými pěstmi do zad. Jelikož jsem vzhůru nohama, tak se mi nedaří zorientovat. Nemám nejmenší ponětí, kam má Zayn namířeno. Do mého pokoje určitě ne, protože můj pokoj je opačným směrem. Nepřestávám se bránit a i nadále mlátím sevřenými pěstmi do jeho zad.

Najednou na můj zadek dopadne bolestivá facka, která mě donutí zastavit v mém mlácení Zayna. Na poslední chvíli potlačím bolestný výkřik. Ve své dlani pevně sevřu Zaynovo triko, abych si alespoň trochu ulevila od momentální bolesti. Surově koušu svůj spodní ret, snažíc se vydýchat bolest, kterou mi Zayn způsobil.

Nejraději bych jej praštila pánví po hlavě za jeho předchozí čin. Za prvé; to plácnutí přes zadek opravdu bolelo. A za druhé; Zayn nemá sebemenší právo se mě jakkoli dotýkat.

,,Řekla jsem, ať mě pustíš!" zasyčím, jakmile se ocitneme v jeho ložnici. Sice v ložnici panuje hustá tma - jediným zdrojem světla je měsíc, jehož svit proniká skrze okna ložnice, ale i přesto jsem poznala, že se nyní nacházíme v jeho ložnici - dle jeho osobité vůně, vznášejíc se zde.

Zayn mě vůbec neposlouchá - mé rozkazy ignoruje, což mě nutí k podrážděnému zavrčení. Konečně přestávám vidět svět vzhůru nohama - Zayn mé tělo pomalu sundává ze svého ramene. Ovšem místo toho, aby mě položil na zem, mě hodí do své postele. Imbecil! Málem mi vyrazil dech! Začínám toho mít opravdu po krk!

,,Ty jeden zasranej kret-" ,,Takže ty chceš chodit s Michaelem, huh?" přeruší mě. ,,Ano, protože chci žít normální život jako předtím!" zavrčím, přičemž se svými lokty zapřu o matraci, ,,A vztah je součástí normálního života." dodám. ,,Okej." pokýve chápavě hlavou.

Nechápavě pozoruju Zayna, jak protahuje své krční svaly. Následně mezi své prsty uchopí lem svého trika a začne jej svlékat ze svého těla. Na okamžik zapomenu, jak se dýchá, jakmile se mi naskytne pohled na Zaynovo vypracované tělo, jenž je pokryto různými inkoustovými obrazy. Dobře. Musím přiznat, že pohled na polonahého Zayna je lepší, než pohled na Michaela v bílé košili.

,,Co to děláš?" zeptám se tichým hlasem, jakmile své triko odhodil na zem. ,,Svlíkám se, abych ti ten debilní nápad vyšukal z hlavy." pronese lhostejně. ,,J-Jakej nápad?" zakoktám se a raději se posunu dál od něj. ,,Chodit s tím zmrdem." mrkne, rozepínajíc svůj kožený pásek. Namáhavě polknu, přičemž otevírám svá ústa jako ryba na suchu, ale nevydám jedinou hlásku.

Posadím se, zapírajíc se svými dlaněmi o matraci, načež se začnu posouvat co nejdále od Zayna. Ovšem příliš daleko se nedostanu, protože se kolem mého kotníku náhle omotají Zaynovy štíhlé prsty, přitahujíc mé tělo blíže ke svému. Díky jeho činu jsem dopadla na svá záda. Mé srdce tluče jako splašené, zatímco můj hrudník se zběsile nadzvedává.

,,Zayne-" vypísknu. Dříve, než jsem stihla doříct svá slova, mě Zayn kousnul do mého lýtka, aby mě umlčel. ,,To bolelo!" zasyčím tiše a pokusím se vymanit svůj kotník z jeho sevření, což se mi po chvíli snažení podaří. ,,To byl účel." zasměje se klidně. ,,Okamžitě mě pusť nebo-" zbytek svých slov polknu, protože Zaynova kolena se zabořila do matrace, načež se jeho tělo vytáhlo nad mé. Matrace se prohýbala pod jeho koleny, která byla umístěna kolem mých boků, a dlaněmi, kterými se zapíral vedle mé hlavy. Jeho tvář byla děsivě blízko u té mé - na krku mě lechtal jeho horký dech. Jeho náhlá těsná blízkost donutila mé tělo se lehce chvět.