Láska během obléhání aneb Unesl jsem Molly, pánové!

Jednou v přístěnku aneb Tak trochu přistiženi

Molly Prewettová, toho dne první obyvatelka přístěnku, se slastně prohnula v zádech. Když sem mířila, vlastně ani netušila, že to celé dopadne zrovna takhle. Jistě, nenavštěvovala přístěnek, protože by si snad chtěla číst, ale i tak takhle daleko to nikdy nezašlo.

"Ach, Arthure," vzdychla, když poprvé pocítila tu rozkoš lásky. Zdálo se, že se nemůže pokazit absolutně nic. Arthur jí přejel rty po rameni a Molly si obmotala ruce kolem jeho krku. Kdyby jí dnes ráno někdo řekl, že se místo vyučování bude líbat v přístěnku s tím, koho tajně milovala už celá léta, vysmála by se mu.

"Pšt, přijdou na nás," tišil ji chlapec se stejně zrzavými vlasy, což byla ovšem pouhá náhoda. Molly si jako v mrákotách uvědomila, že vydává tiché steny a vzdychání. Ano, takové zvuky nebyly v přístěnku neobvyklé, zvláště tajná láska v nich kvetla jako sněženky na začátku března, ale tohle už bylo trochu moc. Hlavně od Molly Prewettové.

"To se nikdy nestane," pousmála se Molly, protože měla jistotu, že ji její kamarádka perfektně kryje. Na Dorcas byl spoleh, aspoň to si Molly myslela do okamžiku, kdy se dveře přístěnku otevřely a dovnitř proniklo světlo.

"Přistiženi při činu!" zvolala nechvalně proslulá dívka ze Zmijozelu, kterou Molly nemohla vystát. Už jenom kvůli tomu, jak moc pozornosti věnovala Arthurovi, který byl, podle jejích slov, již dávno zadaný. Oficiálně byl ale stále lovnou kořistí, což si ona blonďatá zmijozelka uvědomovala. Snad jako každá chtěla dosáhnout svého a získat pozornost chlapce, po kterém toužilo její srdce. Jenže... Arthurovo srdce již dávno nebylo k mání.

Při tomto výkřiku sebou Molly trhla a odsunula se dost daleko od Arthura, aby se mohla rychle pozapínat košili. Oba dva se červenali jako zběsilí a Molly neměla daleko k pláči. Taková dokonalá přetvářka a teď to šlo celé do háje. Skoro rok předstírá, že s Arthurem nic nemá, stejně jako on se musel obejít bez ní.

Jenže to nebyl jen výkřik Rity Holoubkové, co dohánělo Molly k šílené touze někomu ublížit. Ne jen tak někomu, ale přímo blondýně Ritě, která to jistě okamžitě rozhlásí po celém hradě. Jenže, jak se tak zrzka dívala, nebude to potřeba. Za Ritou se totiž začali skupit studenti a nakukovali dovnitř. Typický šepot nesoucí jména Weasley a Prewettová byl samozřejmostí.

"Vidíte? Já vám to všem říkala. Prewettová a Weasley si to spolu rozdávali v přístěnku. Jistě už jsou zasnoubení a budou mít tajnou svatbu!" vykřikovala Rita, zatímco ji Molly vraždila pohledem. 

"Ale tak to přece vůbec není!" křikla na ni rozzlobeně. Studenti, co se z celého hradu začali stahovat do těchto míst, aby vyslechli další hádku dvou čarodějek, mezi nimi přeskakovali pohledy jako při zápasu v tenise.

"Takže říkáš, že jsi s Weasleym nikdy nic neměla? A ten knoflíček máš rozepnutý jen tak? Jako novou módu?" vykřikovala nadšeně a hledala v tašce pergamen, na který by mohla okamžitě naškrábat zprávu, aby ji ještě dnes večer mohla kouzlem namnožit a vyslat do Bradavic oběžníky.

"To je omyl. Jen jsme tu hledali koště!" pokusila se Molly bránit, ale už věděla, že je to celé mimo její schopnosti lži a přetvářky. Na tohle ani její trénovaná mysl nestačila. A Rita to musela moc dobře vědět, protože se jí zálibně zablýsklo v očích. Molly bezděčně o krůček ustoupila.

"Vážně? A hledali jste ho s láskou sobě vlastní, kterou už rok skrýváte?" ušklíbla se, až pár studentů zalapalo po dechu. 

"Cože to říkala?" ozvala se jakási mladá dívka z Havraspáru. 

"To všechno se dočtete už večer v mém oběžníku," slíbila jí s úsměvem Rita.

"Prosím, Rito, nedělej to," ozval se konečně Arthur.