It's complicated // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 44

Harry

Vracely se ke mně vzpomínky z minulé noci, přičemž jsem si třel oči a veselý úsměv se mi vytvářel na obličeji. Ačkoli jsem věděl, že bude pořád na mě naštvaná, taky jsem věděl, že mi dá šanci to vysvětlit. Nechtěl jsem nic jiného, než začít s ní od začátku. Věděl jsem, že jsme pořád museli vyřešit některé věci a trvalo by to, ale stála za to.

Natáhl jsem ruku, chtěl jsem si přitáhnout její tělo blíže, ale druhá strana postele byla studená. Rychle jsem se posadil a rozhlédl jsem se po pokoji. Panika naplnila mé tělo, vstal jsem s holou hrudí a jediný kousek oblečení, co jsem měl na sobě, byly boxerky. Když jsem se díval po pokoji, všiml jsem si, že její věci byly pryč. Stejně jako když myšlenka, že odjela, mi vešla na mysl, vytáhl jsem si mobil a vytočil jsem její číslo. Podivně mě to přesunulo do hlasové schránky.

„Kurva," zaječel jsem a zkusil jsem to znovu, žádná odpověď. Zkusil jsem to minimálně šestkrát, než jsem zavolal svému osobnímu trasovači.

„Pane Stylesi?" řekl profesionálně, když zvedl telefon. Nevolal jsem mu nějakou dobu, takže by mě nepřekvapilo, kdyby byl bezradný, proč jsem volal. Vždycky to bylo většinou ohledně práce, účtu nebo dokonce Sophie. Ačkoli, hodně se změnilo za posledních několik měsíců a nepotřeboval jsem ho.

„Potřebuji, abys někoho našel," slova se mi sypala z pusy.

„Pane, jste v pořádku?" zeptal se do telefonu a to mě naštvalo. Nebyl jsem, kurva, v pořádku. Žena, kterou jsem miloval, utekla a možná jsem ji navždy ztratil.

„Philipe," zavrčel jsem a rychle se omluvil. „Její jméno je Emily Smithová. Měří asi metr šedesát osm a má dlouhé hnědé vlasy." Dal jsem mu tolik informací, co jsem mohl, a slyšel jsem, jak si to zapisoval. Řekl mi, že za deset minut bude mít její lokaci.

Během té doby jsem se oblékl a pokusil jsem se najít klíče, které mi zmizely z kapsy od kalhot. Když jsem je našel, byly na kousku papíru, na kterém bylo mé jméno. Písmo nebylo tak velké, takže jsem věděl, že bylo její.

Harry,

Vím, že jsem neměla odejít bez rozloučení, ale nemohla jsem riskovat, že bys mi to vymluvil. Mohla jsem udělat dramatický krok, možná toho budu litovat, ale teď je to tak správně. Mám pocit, že se potřebuji najít, zjistit, kdo je Emily Smithová. Neměla jsem tě nechat, aby ses ke mně dostal tak blízko, ale nemohla jsem tomu pomoct. Možná jsi jediný, koho jsem opravdu milovala.

Vím, že bych neměla být naštvaná za to, co jsi udělal. Jsem prostě zklamaná. Jsem hlavně zraněná mámou a sestrou. Nemyslím si, že bych se s nimi mohla vidět nebo jim odpustit. To je opravdový důvod, proč odcházím. Nemohla bych se jim postavit, aniž bych se cítila poníženě. Ony jsou důvod pro mou bolest.

To, že odejdu, je pro mě teď nejlepší věc. Potřebuji čas se zahojit, vidět, že jsem to nebyla já, ale ony. Potřebuji se dozvědět více o mně samotné a až to udělám, najdu tě. Asi půjdeš dál, ale nikdy nezapomenu na muže, který mě miloval, když jsem byla zlomená a na dně. Pomohl jsi mi se uzdravit.

Chci ti poděkovat. Děkuji, že jsi Harold Styles. Děkuji, že jsi mě přijal. Teď tě žádám jen o to, abys mě nechal jít, najdu si k tobě cestu zpátky, až budu připravená. Doufám, že to nebude trvat moc dlouho.

S láskou, Emily.

Položil jsem dopis a celým mým tělem kolovaly smíšené pocity; zlost, zmatení, bolest, lítost, ale taky radost. Jak bylo možné, že takový nikdo přišel z New Yorku tady do Londýna a vzal mi srdce. Jak je možné, že se zlomená holka stala silnou ženou přímo před mýma očima, ale pořád se dokázala zranit. Věděl jsem, že mi odpustí, ale nemyslel jsem si, že bych někdy sobě odpustil, že jsem jí ublížil.