TŘÍDNÍ HEZOUN

PŘÁTELSTVÍ

J: Já—
T: Co?
J: Je mi to trapný, říct..
T: Ale neee.. Klidně mi to řekni..
J: Budeš se mi smát.
T: NEBLBNI!
J: Tak, ale slíbíš mi, že to nikomu neřekneš.
T: SLIBUJU!
~Rozpačitě na mě koukal. A já jsem ho pohledem popobízela.
J: No tak fajn... Já jsem ještě se žádnou holkou nikdy nic neměl.
T: Ehm.. Jakto, ty? Ty se na jakoukoli koukneš a je tvoje...
J: Já vím, ale to právě nechci víš..
T: A co? proč?
~Chvíli mlčel. Bylo vidět, že mu je trapně. Nervózně přehazoval věci v lékárničce.
T: Jankuuu....
J: Je to trapný budu ti připadat jak ze 13. století...
T: Ehhhh...
~Kouknula jsem se před sebe. Mělo to vyznít uraženě, že mi to nechce říct, ale spíš ještě víc znervózněl. Kouknula jsem se na něj. Dala jsem mu prameny z očí.
T: Tak, co ti pomůže k tomu abys mi mohl věřit, že to nikomu neřeknu?
J: Budeme přátelé?
~Kouknul se na mě takovým, no nervózně-prosivím pohledem. Pak potichu řekl..
J: Ti tajemství dodržují.. Ne?
~Koukala jsem mu hluboko do očí a on mě taky. Chtěla jsem mu dát pusu, ale to přátelé přece nedělají.
T: Tak jo..
J: Fajn teď se cítím líp.
~Usmál se na mě a zas sklopil pohled.
J: Já čekám na tu pravou..
~Zaraženě a zároveň obdivuhodně jsem se na něj podívala. Kouknul se na mě.
T: A tak to je hezký ne?
J: Já vím, že všichni už to někdy dělali, ale já chci tu pravou víš a chci si to pamatovat, do konce života..
T: To je moc hezký, za to se nemusíš přeci stydět..
J: Noo... ALE PROSÍM nikomu to neříkej!
T: Neboj jsme přece kámoši.. 😄
~Oplatil mi úsměv.
J: Tak pojď, jdem to dodělat. A pak se zkusíš projít.
T: tak jo....