TŘÍDNÍ HEZOUN

PÁTRÁNÍ

~Když jsme vylezli z autobusu s Jankem jsme si už každej hleděli svýho. U skříněk jsem potkala holky. Denisa pořád mluvila o svém odpoledním rande. I když já za sebe si myslím, že to výhra moc není... když už dopředu víš jak to dopadne..😂😏
~Vyučování bylo naprosto nekonečný!! Měli jsme ho do 15:45... Když už to KONEČNĚ skončilo tak jsem šla domů. Udělala jsem si úkoly, nevim proč ale měla jsem na to náladu.
~Celý den jsem měla v hlavě Janka. A pak mi to došlo.. TEN DOPIS! Seběhla jsem schody a začala jsem ho hledat. V novinách není ani na stole není. Zoufale jsem si sedla na gauč.
T: ACHJO!
~Neuvědomila jsem si, že jsem to řekla nahlas.. No ale bylo mi to vlastně jedno.. Vždyť jsem byla doma sama, protože rodiče každý den už skoro rok jezdí domů okolo 18-19:00. Napadlo mě kde si rodiče schovávají tajný věci. V pracovně u mamky! Vyběhla jsem schody a šla do pracovny. Začala jsem hledat v šuplíkách. A napadlo mě si uklidit v pokoji, protože mamka tady měla tak hezky uklizeno..😂 A NAŠLA JSEM TO!😍 Chvíli jsem přemýšlela jestli to mám nebo nemám otevřít abych pak nebyla zklamaná. Ale nakonec jsem to otevřela. Nebo takhle ono to už otevřený bylo jen stačilo vyndat ten papír. Byla to výstraha na placení daní. To to rodiče neplatí? Byla jsem zaskočená.. Vždycky mi říkají, že nemáme dluhy a nic, ale... ehm asi mi lhali..
~Zasunula jsem papír zpátky do obálky a dala to na stejný místo kde to bylo. Šla jsem k sobě do pokoje a sedla si na postel. Chvíli jsem seděla a čuměla jen tam do blba. (TO MI LHALI?!) Řekla jsem si pro sebe. Byla jsem naštvaná a zároveň zklamaná. Rodiče by mi nikdy nelhali... Šla jsem dolů ze schodů a rodiče už byli doma.
TM: AHOJ ZLATO! Něco jsem ti přivezla!
T: AHOJ tati! AHOJ mami!
T: A cooo??
TM: Ty tvoje oblíbený dortíky! Na schůzi, jich bylo až až! Takže jsem si nějaký vzala...😂
T: Ježíš tak to děkujuuu!🥰
TT: Holky moje! Dneska byla v práci sranda!
TM: Joo? Jakto?
~Dál už jsem to neposlouchala. Nechci jim říkat, že jsem to viděla. Začali se smát tak já taky aby to nevypadalo blbě. V tu chvíli jsem si uvědomila co se vlastně ráno stalo...