kamarádi s výhodami

XIII.

O tři týdny později:
"Dobrý den pane a paní Smithovi, Ronnie rád tě zase vidím" "Louisi, ahoj, mami tati, jdu se ven projít, ano?" Rodiče jen s úsměvem odpoví a já se vydám s Louisem ven.
"Ronnie, asi bych ti měl něco říct. Za celou dobu co se spolu vídáme, mohu s jistotou říct že jsem se do tebe zamiloval. Snad nikdy ne tak moc jako právě do tebe. Musel jsem ti to říct. Už to nešlo jinak. Nebaví mě trávit s tebou čas když vím, že by jsi to měla vědět" "Louisi, ukázal jsi mi, že není podstatné dělat věci tak, jak to chtějí ostatní, ale mít svoji vlastní cestu. Nemohla jsem na tebe přestat myslet, doufala jsem že tu budeš pro mě přestože tě naši nesnáší. Do tebe se nejde nezamilovat.
Louisi, miluju tě" "Co jsi to řekla Ronnie?"
"Miluju tě?" "Takže ti nebude vadit když tě teď oficiálně vezmu za ruku a políbím?" "Ehm ne, ale ať tě ani nenapadne to dát vědět někomu dalšímu, ano?" "Ano!" Louis mě políbí a z jeho polibku jde vyčíst chuť lásky, pocit štěstí a radost která v nás obou je. Od té doby co se můžeme stýkat bez jakéhokoliv omezení, jsme oba šťastní.
"Zlato, pojedeme dnes po třech týdnech do domečku?" "Možná bychom měli, dlouho jsme
Tam nebyli" "Dobře, pojedeme mým autem, ano?" "Proč by jsme nejeli? Jezdíme tam pořád tvým autem!" "Možná...jen tak" "nevím co tím myslíš?" "Nic, jedeme?" "Ano"
Po asi půl hodinové jízdě městem, zastavíme před nádhernou vilkou ve vilové čtvrti
"Tak zlato, tohle je náš nový domov. Tady bude soukromí až až" "jak to myslíš? Naše?" "Chtěl jsem aby jsme mohli bydlet společně v jednom domečku. Jsme zvyklí být spolu a oba milujeme život ve městě. Tady budeme spokojení. Nic nám tu nebude chybět a jednou po té obrovské zahradě můžou běhat naše děti"
"Ty by jsi chtěl děti?" "Pokud to budou naše děti, klidně jich můžeme mít sto" "pozor tak to teda ne. Sto jich nebude" "budou mi stačit klidně jenom dvě" "Hmm, to už by možná šlo"
"Jdeme se podívat na náš domeček?"
Oba se rozejdeme do našeho domu který byl úplně čistý. Bez nábytku. Připravený na zařizování a budování kuchyně která tu chybí...
"Nevěděl jsem jak se by se ti to líbilo, tak jsem to chtěl všechno nechat na tebe" "Takže ty jsi věděl že budu souhlasit s tím že se stanu tvojí přítelkyní" "Nebudu lhát, byl jsem trochu v kontaktu a Alex která mi to potvrdila, nevadí?"
"Vůbec ne" "Ronnie, tak moc jsem se těšil na to, až budu moct ti říct dvě magická slova. Miluju tě" "Louisi, já tě miluju víc"
"To teda ne, já tě miluju víc!" "Ehmm jak myslíš" "Nemyslím. Vím!"