kamarádi s výhodami

VI.

Krásná neděle, deset hodin ráno. Konečně jsem vstala, zatímco Alex pořád spí. Myslím že jsme to obě potřebovali. Jakožto dvojčata jsme si strašně blízké a takovéhle večerní povídání mi strašně chybí.
"Dobré ráno rodinko" "Alex ještě spí?" "Ano"
"Ronnie, chtěli bychom s tebou mluvit"
"Se mnou? Stalo se něco?" "Nelíbí se nám, že nám neříkáš pravdu Ronnie" "Včera jsi nebyla nakupovat" "Cože? Jak vás to napadlo?"
"Ronnie, kdo je ten kluk se kterým se scházíš?"
"Cože? Ronnie má nového kluka? Že by to už nebyla ta slušná holčička?" "Thomasi, ty se prostě vždy objevíš v nesprávný čas na nesprávném místě!" "Ronnie, myslím že jsem tě zachránil od nepříjemného výslechu" "Ty si prostě nedáš říct že?" "Oba máte problém vážení!" "Cože? Ronnie to je tvoje chyba!"
"To říká ten, který mě jakože zachraňuje od výslechu" "Dost!" "Takže Ronnie, kdo je to a co spolu děláte?" "Je to můj kamarád a jak říkám, chodím k němu skládat puzzle" dopovím, máma se na mě překvapivě podívá, táta jen protočí očima a bratr se začne smát ma celé kolo "Ronnie, ty a puzzle? Měla by jsi si najít lepší výmluvu!" "Thomasi, myslím že to by stačilo, Ronnie, chci vědět kdo to je"
"Mami, je to moc milý muž, který mi pomáhá se vyrovnat s rozchodem!" "Ty jsi se rozešla s Joshem? Proč jsi mi o tom neřekla?" "Neviděla jsem to jako podstatné..." "Ronnie!" "Ten Louis, přestaneš se s ním vídat. Nebudeš chodit v osmnácti domů v noci, nebo klidně další den v poledne" "Tati! Jsem dospělá!" "Ale to není důležité. Zlato zřejmě to není jen ta někdo, když se tvoje fotky objevují v časopisech"
"Maminka má pravdu, ten Louis Tomlinson bude nijaká celebrita, nelíbí se mi že k němu chodíš skládat puzzle" "Louis Tomlinosn? Ronnie proč se o tom dozvídám jako poslední?"
"Thomasi, to není podstatný. A stejně si myslím že není co řešit. Louise znám dost dlouho na to, abych věděla co je to za člověka. Navíc si myslím že je to stejně jedno. Pohádali jsme se" "Cože? Ty ho znáš delší dobu? Sestřička se nezdá" "Za to bratříček ano, že?"
Díky bohu, zvoní mi telefon. Ty tam nahoře jsi se smiloval. Nebo taky ne!
"Omluvte mě, musím si něco zařídit" všichni jen protočí očima, zatímco já zvednu telefon odcházím do pokoje
"Lousi, stalo se snad něco?" "Možná kotě"
"Lousi, takhle to dál nejde, nemůžeš mi volat kdy se ti jen zachce, dost že mám už tak velké problémy" "Nepovídej že jsem na vině já!?"
"Vidíš jak ti to pálí" "Řeknu ti jednu věc brouku, tvoje rodina mi dokázala zničit celý koncert! Ty si to teď odpykáš!" "Cože udělali?"
"Nahlásili na policii, že mi údajně chybí povolení" "S tím ale nemám nic společného, nevím o tom" "To je mi jedno kotě. Tvoje rodina, tvoje problémy!" "Louisi..."
Tipl to. Skvělé. Rychle dojdu do kuchyně kde ještě stále sedí rodiče včetně bratra a spokojeně si jedí snídani.
"Co jste provedli Louisovi?" "Nic spolu nemáte, jo? Že se nijak staráš, nato že jste rozhádaní"
"Thomasi, buď z ticha, ptám se znovu, co jste mu provedli s koncertem" "Něco, aby věděl, že s mou dcerou si hrát nemá" "to byl snad tvůj nejlepší nápad otče. Myslím že se ti povedlo zničit spíš mě než jeho" odejdu do pokoje, převleču se a odejdu z domu pryč. Nemám náladu na přehnaně reagující rodiče. Nesmím se bavit s nikým, koho mi neschválí. Já zapomněla. Já jsem vlastně dcera právníka, který má kontakty všude a taky dcera ředitelky národní banky.