kamarádi s výhodami

V.

Když ukončíme naši práci, oba tak nijak víme, že tohle zřejmě nebylo naposledy.
"Ronnie, tohle bylo lepší než včera!" "Oh děkuju ti, za kompliment?" "Myslím že, nemáš za co" "Vážně? To mě těší" odpovím, vstanu z postele a obléknu si zpět moje šaty "Myslím že tohle nebylo naše poslední setkání" "možná, ale to už nebude nucené!" "A tohle snad bylo?"
"Byla to součást dohody" "Nemusela jsi to dělat, pokud by jsi nechtěla" "Vidíš ale já chtěla" "Překvapuješ mě čím dál, tím víc Ronnie" vstane a přiblíží se ke mě"
"Musím jít" "teď?" "Ano teď!" "Ronnie, je jedenáct hodin večer, nemůžeš jít sama domů"
"Je mi dvacet jedna, myslím že můžu" "Ale nemůžeš, něco se ti stane" "Cože tě to tak zajímá" postavím se před něj a podívám se mu do očí "Nepustím tě, ne teď" "Ty ale nejsi můj otec nebo můj bratr" "Ne, ale jsem možná něco víc" "Co myslíš? Moje dvojče? To by pro mě potom něco znamenalo" "A tohle všechno ne?"
Možná trochu "Ne, neznamenalo Louisi"
"Škoda, doufal jsem, že se někdy sejdeme i za jiným účelem než dohoda..." "Doufej v co jen chceš, třeba se naše cesty ještě spojí"
Odpovím a provokativně ho jemně políbím na rty. Vracím se domů, tentokrát pěšky. Rodiče stejně nebudou šťastní až mě uvidí v jednu ráno před domem, takže je to jedno. Alex mě zase bude podezřívat z toho, že spím s Louisem, což vlastně je pravda tak napůl. Spím jenom pod vlivem alkoholu nebo kvůli dohodě.
Na druhou stranu se jí nedivím, přijdu domů bez tašek z nákupu a to v mém případě nehrozí.
"Ronnie, kde jsi byla tak dlouho?" "Já? Byla jsem u Lenny" "Ronnie, lžeš jenom sama sobě"
"Tati, nelžu ti, nemám to za potřebí" "Proč je potom v časopisu fotka tebe a nijakého..."
Nečekala bych že v jednu ráno bude otec vzhůru a že bude číst dívčí časopis...
"To je ze včerejška, byla jsem u kamaráda"
"A kde jsi byla dnes?" "Jak jsem říkala, u Lenny" "Ronnie, je tu něco o čem bych měl vědět?" "Nemyslím si?" "Alex říkala, že jsi se rozešla s Joshem, a že jsi včera spala u nijakého Tomlinsna a skládala puzzle, Ronnie, ty puzzle neskládáš. Co jsi tam včera dělala?" "Nic tati, mimochodem, můžu si odskočit" "Teď s tebou mluvím" "A já ti říkám, že s ním nic nemám"
"Dobře, můžeš jít, nebudu tě tu držet" "Díky tati" "Nemáš za co" Odcházím naštvaně z kuchyně a místo do svého pokoje, mířím do pokoje k Alex "Říkala jsi, že nic neřekneš!"
"Promiň Ronnie, ale ten časopis, počkat, však jsem neřekla nic na čem jsme se nedomluvily"
"To je jedno" "Ne není, Ronnie, ono se stalo něco víc, že" vzdám svoji naštvanost a posadím se vedle ní na postel "Slib, že jako dvojče, nic neřekneš. Nikomu" "Slibuju" "Dneska jsem ti trochu lhala" "Takže jsi s Louisem spala"
"Tak trochu" "To je skvělé" "Co je na tom skvělého?" "Že tvůj první byl ten, který je hodně bohatý, takže pokud budeš chytrá můžeš toho využít" "Jak využít" "To je jedno, jaké bylo tvoje poprvé?" "Je moc hloupý když si svoje poprvé nepamatuju, protože jsem byla opilá ale za to si pamatuju ten druhý?" "Jak druhý? Netvrď mi tady, že jsi s někým spala už dřív?!"
"Ne to ne, včera to bylo poprvé..." "Takže žádná Lenny, ty jsi prostě byla u Louise. Vy spolu jako chodíte?" "Ne, byla to taková dohoda" "Jaká dohoda?" "Když zvedl ráno ten telefon, já spala se strašnou bolestí hlavy v jeho posteli a jelikož jsem byla opilá a Louis mě nechtěl budit, tak to zvedl za mě a řekl že jsem v pořádku ale že spím" "Noa? Jak zněla ta dohoda?" "Že když mě zachránil před mámou, splním mi cokoliv"
"A co chtěl?" "Chtěl další schůzku. Prostě jsme se domluvily, já k němu přišla, vyspali jsme se spolu a to je všechno" "Tohle bych do tebe nikdy neřekla." "Já nechtěla, jenomže teď mi vlastně docela chybí" "Ty jsi se zamilovala?!"
"Ne, jen, asi nechci aby to takhle skončilo"
"Takže vaše schůzky budou pokračovat?"
"Já nevím. Sama teď nevím co mezi námi bude, ale na to co bylo, na to už nechci zapomenout"
"Nechceš dneska přespat u mě? Mohli bychom udělat takový fajn přespání" "můžu?" "No jasně, pojď si lehnout ke mě" "děkuju"