kamarádi s výhodami

XI.

Chat:
•Ronnie, promiň
•chci se ti omluvit
•měl jsem ti říct narovinu že tě znám a i díky konfliktu s tvým otcem tě dostal do problému
•Ronnie, chci ti říct že mě to mrzí a rád bych to napravil
•sejdeme se prosím
•Co třeba v šest večer v restauraci naproti Hyde parku?
•Vím že je tvá oblíbená
•budu tam Ronnie, pokud chceš přijď
•nebudu tě nutit, ale rád bych, aby jsi přišla
Krásné ráno se snad deseti sms od Louise.
Je asi sedm hodin ráno, pondělí a já opět přespala v pokoji mojí sestry která podobně jako já, vstala taky před chvílí
"Ronnie, jsi v pořádku?" "Ano jsem, jenom, ráda bych si vyprázdnila hlavu, bude ti vadit, když si dnes udělám den sama pro sebe?"
"Zasloužíš si ho, jen běž" vykonám tedy jako každé ráno rychlou hygienu včetně sprchy, obléknu si jedny z mnoha šatů a vyrážím na nákupy. Nevím jestli chci přijít na omluvné setkání?! Nevím jestli mám náladu na to, znovu vidět Louise který mi snad zase bude lhát?
A proč mi teď vůbec chybí? Chybí mi snad to vymlouvání se, kam jdu a proč tam jdu?
Mám jít na tu schůzku?
Půjdu tam. Možná bych si a s ním měla promluvit, ale nechci jít do restaurace.
Pokud by to měla být schůzka, tak ať o tom nikdo neví. Ani rodiče a ani sourozenci.
Nikdo.
Po celém dnu plného relaxu se vydám na naši schůzku. Jsem trošku nesvá ale zároveň doufám, že by to mohlo vyjít. Mohli bychom se zase začít bavit.
"Ronnie, strašně rád tě vidím, jsem rád že jsi přišla" "Tak Tomates farcies nikdy neodolám"
"Tohle je pro tebe" odpoví Louis a podá mi nádhernou kytici "Děkuju" "posaď se prosím"
"Ronnie, vím nechoval jsem s k tobě hezky, ale nevěděl jsem že by něco mohlo pokračovat. Ano přiznávám, chtěl jsem tě dostat do postele ale čím víc tě znám, tím líp se s tebou cítím. Strašně bych chtěl aby jsme mohli být kamarádi, udělám pro to cokoliv" "cokoliv? Tak se pojďme projít, ocením to dnes asi víc než večeři" "Jak myslíš, jdeme se projít"
"Louisi, proč jsi mi prostě neřekl že víš jaký problém z toho, že jsme spolu někdy něco měli, můžeme mít? Táta je moc silná osoba, nedošlo ti že ti může lehce ublížit?" "Věděl jsem to, ano ale nechtěl jsem nic mezi námi ničit, nedokážu si představit že mi dva se nikdy nepotkáme."
"Louisi, to já taky, ale nemůžeme dělat něco, co není správné. Když máš a mou rodinou spory, může se stát cokoliv" "Třeba obvinění z páchaní trestního činu v podobě přestupku?"
"Řekni mi že to je vtip?" "Kéžby" "tátova práce předpokládám" "Ani by jsi nevěřila jak moc jsi podobná svému bratrovi. Oba dva jste na to reagovali stejně""Jak dlouho to víš?" "Asi tři hodiny" "skvělé" "Zatím probíhá vyšetřování, protože údajně jsem jenom zničil auto. Jeho auto, takže vězení mi naštěstí nehrozí"
"Neudělal jsi to, že ne?" "Ne, nejsem idiot"
"Já vím Louisi" "Nechci dál žít bez tebe jako mé dobré kamarádky, která mi moc pomáhá Ronnie" "Takže to celé zatajíme tak, jak zněl původní plán?" "Zatajíme náš...vztah? Nevím jak to úplně nazvat" "klidně tomu vztah říkat můžeme? Konec konců jsme kamarádi s výhodami, my se přeci můžeme nazývat partnery" "Partneři na jedno?" "Přesně tam Louisi" "Takže od teď nikomu o tom, že se známe, bavíme se a spíme spolu neřekneme!"
"Vidíš jak ti to pálí" "Pojď ke mě domů Ronnie"
"Louisi, bude to moc nápadné, co když otec ví kde bydlíš?" "A kdo řekl že půjdeme do bytu? Myslíš si že nemám náhradní plán?" "Máš?"
"Koupil jsem si za městem malý domeček, tam se chci přestěhovat, je to mnohem lepší a soukromější než byt v centru města"
"Domeček? Louisi, ty jsi koupil dům aby jsi měl dostatek soukromí protože v bytě ho nemáš? Jsi si jistý tím co děláš?" "Nepochopila jsi to dobře Ronnie, ten domeček je pro nás dva, abychom mohli mít chvíli klid a ticho. Mohli bychom tam jako nejlepší kamarádi trávit víkendy aniž by o tom někdo věděl, nebo třeba chodit v klidu na procházky a přesto by jsme oba žili ve městě. Budeme mít větší volnost"
"Louisi, to myslíš vážně?" "Ano, chci aby jsme nebyli na očích desítek tisíc lidí denně, možná miliónům lidí denně, prostě budeme spokojeně nechci říct že žít, ale jednoduše trávit spolu čas v našem malém domečku"
"Ty jsi dokonalý" "Já vím"