Snarry drabbles

139/ Naděje

Pokračování
Moc děkuji za komentáře

Jeho naděje na poklidný večer padaly s přibližující se vzdáleností od dveří kabinetu profesora lektvarů.

Upřímně se bál a to i přesto, že se před pár dny líbali. Chtěl znova ochutnat ty úzké jemné rty a přivonět si k jeho charakteristickému odéru, který se nesl ve vůni sušených bylinek.

Nevěděl ale, jestli muž vůbec bude chtít mít něco společného s takovým nemehlem, jako je on.

Vzdálenost mezi ním a dveřmi se stáhla minimum a on musel zaklepat, aby mohl vstoupit.

To zvládneš, říkal si v duchu.

Kloubkem ukazováčku tedy párkrát pokepal na již věrně známé dveře a čekal, až mu bude otevřeno.

Profesor mu opravdu v minutě otevřel, ale beze slova. Zděsil se totiž zkroušeného výrazu ve tváři mladíka, a tak nevěděl, co říct.

,,Dobrý den, pane," hlesl Nebelvír a vstoupil do místnosti, ihned se rozhlížeje po práci, která by mu mohla být přidělena.

Severus zavřel dveře.

Chvílí tam tak stáli, Harry zády ke Zmijozelovi.

Najednou se muž rozešel a položil studentovi ruku na rameno.

,,Tobě někdo ublížil?" zeptal se ho laskavě ve snaze o milý tón.

,,Ne, pane," odvětil Harry pravdivě a pomalu se začal oddávat doteku Zmijozela, byť byl jen na rameni.

,,Co ti tedy je?" zajímal se muž dál a stoupnul si před něj, hleděje na sklopenou hlavu.

,,Nic. Jen-" rozvažoval, co říct, jestli se opravdu přiznat ,,- se bojím, že když víte, jaký jsem nešika, tak-" hlas se mu zadrhl, ale i když nemluvil dál, tak Severus hned pochopil, oč mu jde.

,,Že neudělám tohle?" řekl a ukazováčkem mu pozvedl bradu, hleděje do těch nezapomenutelně zelených očí.

Pak se k němu přiblížil a s ladností ho políbil.

,,A nebo tohle?" pokračoval a políbil ho na čelist.

Nebelvír už neudržel smutnou tvář a s úsměvem se začervenal, pomalu přikyvuje.

Konečně mu i on pohlédl do jeho onyxů a neodolal touze ho políbil. A znovu. A znovu.

Postupně kolem sebe obmotali ruce a v objetí objevovali příjemný dotek toho druhého.

Jejich polibky začaly být čím dál tím vášnivěji a oba propadali kouzlu toho druhého čím dál tím víc.

Později začal Harry chodit na tresty a doučování velmi často, ale neprohluboval tím jen lásku k lektvaristovi, ale též začínal získávat lepší známky celkově, jelikož měl někoho, kdo mu vše vysvětlil a popřípadě i prakticky ukázal, i když toto nebyla jediná praxe, kterou zkoušeli...