Mocná Krev

54.Jak to bolelo?

Když jsem uzdravil Belatrix, tak jsem si šel sednou do křesla.

"Řekni, jak to bolelo?" Podívám se na Belatrix.

"Bylo to o hodně silnější než do teď. Odpuste můj pane, ale to crucio bylo mockrát horší než to vaše." Opatrně se podívá na mého otce.

"Nemám rád takovéto zacházení. Ale když mě naštvete trest vás nemine. Pamatujte si to!" Zvýšil jsem hlas na poslední větu.

"Bello dneska to bylo jen varování, příště to bude horší. Budeš prosit o smrt jaká to bude bolest. Rozuměla jsi?"

"Ano pane už se to nikdy nestane." Zacouvala mezi ostatní.

"Chci udělat akci, ale takovou že tam bude i Brumbál, zatím ho nezabiji. Ale chci, aby věděl, že je tu někdo silnější než on." Postavím se z křesla a odejdu z místnosti.

Zamířím do knihovny a přivolám si svoje knihy. Sednu si na gauč a začnu číst.

Na shromáždění

Pohled Severuse
Všichni se koukali na dveře, kterými odešel Adrian.

'Proč se tak změnil? Byl takoví laskaví a teď tady mučil Belu. možná jsem se v něm spletl.' Pomyslím si. zvednu se z křesla a odejdu z místnosti.

'Kam by mohl jít' podívám se do pár místností.

'možná knihovna' jdu se podívat do knihovny. Najdu tam Adriana s knihou. Posadím se vedle něj.

"Já jsem tohle nechtěl." Začnou mu slzet oči.

"Tak proč jsi to dělal?" optám se ho. On zaklapne knížku a podívá se na mě.

"Když mám vztek tak svoje tělo neovládám."

"Jak jako neovládáš?"

"Prostě nemohu to zastavit. Nemohu nic jen se dívat." Začne potichu brečet.

"Pojď sem." Přitáhnu si ho do obětí.

"Děkuju." Já se na něj udiveně podívám.

"A za co pak?" On se na mě maličko usměje.

"Za to že jste tady." Přitáhnu si ho ještě blíž.

"Budu tu pro tebe vždycky."