Mocná Krev

44.Hodinu?

Pak jsme si ještě chvíli povídali.

"Kde jsou takovou dobu?" Zeptal jsem se otce.

"To nevím." Zamýšlí se.

"Nejdeme už za nimi? Já musím zpátky do školy," otec přikývne. Jdeme zpátky do jídelny. Najdeme je pořád v objetí.

"Tak my tam na vás čekáme a vy se tu pořád objímáte?" Rozčílím se a cítím, jak se rozčílila i má magie. oni se přestanou objímat.

"Adriane uklidni se." Uklidňuje mě Lily.

"Uklidnit se? Jste tu hodinu já si ještě musím udělat esej z lektvarů jinak mě tady pan profesor nechá po škole." Rozčiloval jsem se dal.

"Hodinu?" Podiví se Snape.

"Ano hodinu." A v tu chvíli moje magie vybuchne. Vypálí ke Snapeovi. Snape jí uvidí a začne couvat, ale spadne na zem. Magie už byla skoro u něj, když se zastavila o štít, který byl okolo něj.

"Uklidni se. Uklidni se." Lítalo mi hlavou. Podívám se na Snapea. Ten na mě udiveně kouká.

"Kdo udělal ten štít tomu moc krát děkuju." Podívaly se na mě zvláštně.

"Ale on nikdo nic neudělal." Řekne mi otec.

"Někdo ten štít udělat musel."

"Byl jsi to ty." Řekne mi Kali.

"Jak bych to mohl být já?"

"Za tu dobu, co jsem s tebou vím, jak vypadá tvoje magie. Věděl jsi, že pokud ji nezastavíš někdo může být velmi zraněn nebo hůř zabit. Když si zjistil, kam tvoje magie pulzuje tak jsi dal na profesora Snapea štít, kterým by neprošla ani smrtící kletba." Vysvětlí mi. Já se otočím na Snapea a usměji se.

"Jste v pořádku?" Snape se postaví.

"Jo jen mě bolí ruka, jak jsem upadl" já Přistoupím k němu.

"Pučte mi tu ruku." Nakážu. Snape se na mě podívá ale podá mi ji. Já uvolním trochu magie a podívám se co je za problém.

"Hm naražené zápěstí." Shromáždím svou léčivou magii a vyléčím ruku.

"Je to lepší?" Pustím mu ruku a o krok ustoupím.

"Mnohem. děkuji." Věnuji mu malí úsměv.

"Nemáte za co děkovat. To já vás, respektive zranil. Omlouvám se." Snape mi úsměv oplatí.