romance na ledě

7

Znovu jsem se podíval do jeho oči a nadechl se k odpovědi.
___________________________________

,, Víš, Viktore... Cítím to stejně. Všechny ty chvíle s tebou byly úžasné a i já bych těch chvil s tebou chtěl více. Kdyby mi někdo tři dny zpátky řekl, že se s tebou potkám osobně, že s tebou budu mluvit tváří v tvář, že se mě, zrovna mě, na tohle zeptáš, že o mě budeš stát..." Nadechl jsem se.  ,, Zřejmě bych se mu vysmál, protože to pro mě bylo naprosto nereálné. Ale včera, když jsi na mě sám od sebe promluvil... Bylo to, jako by se mi splnil sen. Už dlouhou dobu jsi pro mě vzor. Sledoval jsem snad každou tvou soutěž, když jsem mohl. Už od začátku jsi byl mou inspirací a vždy jsem tajně doufal, že se něco takového stane. Doufal jsem, že si mě jednoho dne všimneš a promluvíš semnou alespoň pár slov. Sám jsem tomu úplně nevěřil, že se to stane, ale nevzdával jsem se naděje. A ono se to stalo. Stalo se toho dokonce více, než jsem doufal. Včera a dnes jsem poznal aspoň kousek tvé osobnosti, povahy v soukromí, když jsi mimo led. A jsi přesně takový, jaký jsem věřil, že budeš. Já.... Moje odpověď na tvou otázku je.. Je." Odmlčel jsem se, podíval e do jeho očí a nadechl se ke konečné odpovědi, na kterou čekal. „Ano. Ano velmi rád budu tvůj přítel Viktore." Šťastně jsem se na něj usmál a stiskl mu ruce, které jsem držel po celou dobu, co jsme mluvili. Viktor prudce vstal od stolu a vtahujíc si mě do náruče, mi začal obsypávat obličej dětskými polibky. „Děkuju Yuuri, děkuju." Šeptal mi přitom. Musel jsem se tónů zasmát, protože to bylo roztomilé. Takovouto reakci jsem od něj nečekal. Byl jako malé dítě, co dostalo to, co chtělo.

„Prosíme všechny soutěžící, aby se za deset minut dostavili na led." Rozlehlo se  stadionem. Překvapeně jsem se podíval na obrazovku a s údivem zjistil, že už skončil i ten poslední soutěžící. „Půjdeme?" Natáhl ke mě ruku Viktor. „Můžeme." Usmál jsem se na něj a vložil jsem svou dlaň do té jeho. Společně jsme se vydali zpět k ploše, kde jsme si sedli na lavičku. „Kdo myslíš, že bude na prvním místě Viktore? " Zeptal jsem se ho, když jsem si prohlížel ostatní soutěžící. „Kdybych ti to řekl, tak by jsi stejně nevěřil." Šťouchl do mě s úšklebkem. Jen jsem nad tím protočil oči a sledoval, jak porota usedá zpátky na svá místa.

Šum kolem nás pomalu utichal až nastalo úplně ticho. „Začneme s vyhlašováním. Jen prvních šest míst se dostane na finále Grand Prix, ale chtěli bychom vám všem říct, že všechna vystoupení byla krásná. Nuže, začneme." Odkašlal si jeden z porotců. „Na posledním místě se umístil Guang Hong Ji. Na devátém místě George Popovich, na osmém místě Leo de la Iglesio. Na sedmém místě je Fujiwaru Hikari. A nyní vítězná místa." Řekl porotce a přehodil si papíry. „Na šestém místě se umístil Otabek Altin. Na místě pátém Christophe Giacometti, na čtvrtém se umístil Yuri Plisetsky. Phichit Chulanont je na třetím místě a na místě druhém Minako Kejiro." Odmlčel se. Jak to, že ještě neřekl ani mě ani Viktora? Nechápavě jsem se podíval na Viktora vedle sebe. Ten zřejmě myslel na to  samé, jelikož jen pokrčil rameny a vrátil pohled zpět na porotu. „Už dlouho se nám to nestalo, ale letos máme na prvním místě dva soutěžící." Přelétl nás všechny pohledem. „Na prvním místě se umístili Yuuri Katsuki společně s Viktorem Nikiforovem. Všem vám gratuluji. A ještě jedna věc, než odejdete. Jelikož se na prvním místě umístili dva najednou, znamená to, že se účastníte i soutěže dvojic, která se koná za měsíc v Rusku, v Moskvě." Oznámil nám a já se nevěřícně obrátil na Viktora. „Panebože, my to dokázali!" Radostně jsem vykřikl a skočil mu do náruče. „Říkal jsme ti to." Zasmál se šťastně a zaútočil se semnou. Opatrně mě položil zpět na zem a vydali jsme se ke stupňům vítězů. „Gratuluji Yuuri. Věděl jsem, že to vyhraješ, byl jsi skvělý. A ty samozřejmě taky Viktore." Zasmál se Minako, který za námi doběhl. „Děkuju. Mě to spíš překvapilo. Myslel jsem, že vyhraješ ty. Podle mě jsi byl lepší než já." Uchechtl jsem se. „Blbost, ale neboj se. Na Grand Prix vás oba dva porazím." Poplácal mě po zádech a šel na své místo. Se smíchem jsem ho pozoroval, jak si běh cesty poskakoval. „Myslím si, že ho dokážeš porazit i ve finále. Mimochodem, máš připravený nějaký program? Musel jsi počítat s tím, že vyhraješ." Zeptal se mě Viktor, když jsme se postavili na první místo. „Zatím mám vybranou hudbu a pár kroků, ale ještě to není celé." Poškrábal jsem se nervózně na krku. „A ty?" Zeptal jsem se ho také. „Mám, ale nech se překvapit." Mrkl na mě a otočil se na porotce, kteří k nám přistoupili. „Ještě jednou vám gratulujeme k postupu do Grand Prix." Řekl jeden z nich a předal nám všem postupně diplom. Po předání jsme se všichni vydali pryč z ledu.

,,Co by jsi řekl na to, kdybych tě pozval na oběd do nějaké restaurace? K večeru třeba do kina.. Šel by jsi?" Podíval se mi do očí, čekajíc na odpověď. Překvapeně jsem mu opětoval pohled, ujišťujíc se, že to myslí vážně. ,,Samozřejmě, že bych s tebou šel." Usmál jsem se na něj. ,,Dobře. Opravdu jsem moc rád, že jsi mi řekl ano, že budeš můj přítel." Řekl a vtáhl si mě do dlouhého polibku. V duchu jsem se spokojeně usmál. Ani nevíš, jak jsem já rád, že jsi se mě zeptal, pomyslel jsem si.

Společně jsme vyšli ze stadionu, míříc si to k autu, které nás odveze k nějaké restauraci, kterou Viktor vybral. Ani jsem nevěděl, že v té ulici, kterou řekl, nějaká je. ,,Ty už jsi tady někdy byl?" Zeptal jsem se Viktora, když jsme zastavili před vchodem. ,,Párkrát ano. Jednou mi o ní řekl jeden můj dávný přítel a od té doby sem chodím pokaždé, když jsem tady." Pousmál se na mě a podržel mi dveře. S poděkováním jsem vystoupil a spolu jsme se rozešli dovnitř.

Když jsme vešli, první co jsem si pomyslel bylo to, že je tu buď opravdu častý host, nebo to měl dopředu naplánované. Protože hned, jak za námi Viktor zavřel dveře, k nám přišel někdo z personálu a odvedl nás ke stolu, které je podle všeho zaregistrováno na Viktorovo jméno. Po chvíli přemýšlení mi to nedalo a musel jsem se ho na to zeptat. ,,Ty Viktore.. Nechci, aby to vyznělo nějak blbě, ale... Ty jsi to měl nachystané dopředu? Nebo proč tady máš rezervaci?" Přisunul jsem se blíže k němu. ,,No, tak půl napůl. Už dříve jsem si ho tady zamluvil, pro případ až se sem zase vrátím. Ale než jsme odešli ze stadionu, tak jsem si odskočil a zavolal sem, aby připravili můj stůl, ale pro dva." Usmál se na mě. ,,Tak, co si dáš? Jo a ještě jedna věc. Platím a neodmlouvej." Vyplázl na mě jazyk, když viděl, že chci protestovat. Zase jsem pusu zavřel a jen nad tím zavrtěl hlavou. Jestli to takhle půjde dál, tak díky mě zbankrotuje, uchechtl jsem se pro sebe a otevřel menu. 

Takže popořadě.... Prvně se vám chci omluvit, že dlouho nevyšla kapitola, ale jak jsem někde psala, nebyla jsem pořádně na wifi, takže jsem musela počkat až do dneška. 

Také se chci omluvit, že takhle kapitola byla nic moc. Alespoň tak to cítím já. Vím, že mohla být lepší... Tak snad to zítra vylepším. 

Jinak se pomalu, ale jistě blíží nějaká ta první, menší zápletka. Řekněme, že tak dvě kapitoly a mohla bych ji tam zařadit, tak snad tady do té doby ještě budete.

Do další kapitoly, papa💖💖😊