Bez tebe |Dramione ✅

Kapitola 8.

„Ano!" vykřikla jsem a padla mu do náruče. Draco byl štěstím bez sebe. Lhala bych, kdybych řekla, že já ne. Nasadil mi prsten a políbil.

Noc byla dlouhá. Nejlepší v mém životě. Vstala jsem z postele, ustlala a otevřela okno.
„Jak jste se vyspala, paní Malfoyová?" usmál se Draco.
„Sice jsem ti už řekla své ano, ale u oltáře ještě ne. Jinak jsem se vyspala skvěle." zasmála jsem se.

Nasnídala jsem se, oblékla a začaly přípravy svatby. Draco byl tou svatbou úplně posedlý. Nejradši by se ženil už dnes. Má smůlu. Svatba bude až příští týden, hned v pondělí. Ale i tak je to na mě brzy. Já bych svatbu naplánovala až na příští měsíc, ale Draco si stál za svým, a jen tak ho nešlo přemluvit.

Po hodinách vybírání jsem konečně našla ty nejlepší šaty. Byly to krémové tylové šaty s objemnou sukní a se spadnutými ramínky. Ještě chvíli jsem se jimi kochala a pak šla za Dracem. Vybrali jsme ještě místo u jezera s altánem a vybrali hosty.
„Pozveme Rona?" zeptal se Draco.
„Asi bychom měli. Bylo by ode mně sobecké, kdybychom ho nepozvali. Vždyť jsem se ním bavila tak dlouho." odpověděla jsem.
„Dobře, jak myslíš."
Odeslali jsme pozvánky a padli si do náruče. Konečně.

Už jsme měli čas jen pro sebe. Alespoň jsme si to mysleli. Zazvonil zvonek a ve dveřích stál Ron s pozvánkou v ruce.
„Takže vy se berete?! Děti ještě neplánujete?" zařval Ron.
„Taky tě ráda vidím, Rone." řekla jsem klidně.
„Nemysleli jste si snad, že na tu svatbu přijdu, že ne?"
„Hele, mně je jedno co se mezi námi stalo, ale já tě budu mít vždy ráda. Je to přeci už tak dávno." vzdychla jsem.
Už neodpověděl a odešel.
„Snad přijde." vzdychl Draco.
„Snad."

Udělala jsem k večeři rybu a podala talíř Dracovi. Sedla jsem si k němu a vychutnávala večeři. Teda alespoň první sousto. Udělalo se mi špatně a vyběhla do koupelny. Vyzrvacela jsem se a po chvíli za mnou přišel Draco.
„Je ti špatně?" zeptal se Draco s lítostí v očích.
„Asi byla zkažená ta ryba, kterou jsme měli k večeři."
„Mně nic není." vyjekl Draco.
„Do rána to přejde."

Odešla jsem z koupelny s kýblem v ruce, kdyby se mi náhodou v noci udělalo špatně. Vyběhla jsem nahoru do ložnice, div že jsem nezakopla. Lehla si do postele a snažila se usnout. Za chvíli šel spát i Draco. V noci jsem ještě párkrát zvracela, než jsem konečně usla.

Ráno jsem se vzbudila s extrémní křečí v břiše. Takže to nakonec není tou rybou. Vešla jsem do kuchyně, kde už Draco smažil vejce.
„Dáš si?" zeptal se Draco.
„Ne, díky."
„Je ti pořád špatně?" zeptal se.
„Jo, nakonec to asi fakt nebylo tou rybou." vzdychla jsem.
„Jdi do postele. Já ti přinesu čaj." řekl Draco.
„Ale vždyť já nemám horečku, ani mě nebolí v krku." protestovala jsem.
„Pojď, musíš si odpočinout."
Vzal mě za ruku a šli jsme do ložnice.

Draco mi uvařil čaj a já si lehla do postele. Já jsem si sice stála za svým, ale Draco chtěl, abych si odpočinula. Zavřela jsem oči a poslouchala cvrlikot cikád a zpěv ptáků. Když už to vypadalo, že usnu, udělalo se mi špatně. Vyběhla jsem do koupelny a vyzvracela jsem se. Za chvíli doběhl Draco.
„Není to divné, že ti je najednou tak špatně?" vyjekl.
V ten moment mi to došlo.
„Myslím, že se svatba bude muset odložit."