Bez tebe |Dramione ✅

Kapitola 1.

„Tohle mi chybělo." Vyjekl Harry, když usedal k nebelvírskému stolu.
„Doufám, že se těšíš na všechny ty zkoušky a hodiny." Usmála jsem se.
„Hermiono, alespoň na chvíli toho nechej." Zařval po mě Ron.
Ani jsem si nevšimla, že tu s námi je. S Ronem jsme spolu už přes rok a furt vypadá jako by mě neznal.
„Ale no tak, klídek. Dělám si legraci, ale měli by jste se už začít učit." Ještě trochu jsem je popíchla.
„Herm, měla by si toho nechat nebo se s tebou Ron na místě rozejde." Zasmál se Harry.
Místo toho, aby se tomu Ron zasmál, naštval se a odešel. Netuším co s ním je. Poslední dobou se chová nějak divně.
„Nevíš co s ním je?" Zeptal se Harry.
Ovšem odpovědi se nedočkal. Já jsem koukala po někom jiném.
"Hermiono?"
„C-co?" vyjekla jsem rychleji než bylo nutné.
„Ptal jsem se co je s Ronem, ale myslím, že není jediný s kým je něco špatně." dodal Harry.
„Jo, promiň,...zamyslela jsem se."
„Já jen, že by sis s ním měla promluvit."
„Jo, půjdu za ním." souhlasila jsem.

Vyšla jsem na chodbu a furt jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Otočila jsem se, ale nikde nikdo. Byl přede mnou.
„Malfoy." Vyjekla jsem.
„Ále, snad ses mě nelekla Hermiono." zasmál se Draco.
„Tebe? Nikdy."
„Vlastně jsem se chtěl na něco zeptat. Viděl jsem, že je Ron pěkně naštvaný. Napadlo mě, že jste se třeba rozešli?"
„Co je ti do toho?!" Zařvala jsem.
„Takže rozešli?" nevzdával se.
„Jestli dovolíš, chtěla bych jít za ním, takže prosím odejdi."
Dneska mě ani nenazval mudlovskou šmejdkou. Že by se změnil? O tom silně pochybuji.

Vešla jsem k Ronovi do pokoje. Seděl na posteli a šlo na něm vidět, že s ním něco není v pořádku.
„Rone? Je ti něco?" opatrně jsem se zeptala
„Co? Ne, nic se mnou není." odpověděl Ron.
„Ty víš, že mně můžeš říct všechno." nevzdávala jsem se.
„Vím, ale já nechci! Teda, nemám nic co bych ti měl říct!" vyjekl Ron.
„Chtěla jsem ti jen pomoct, proč jsi na mě takový?" Byla jsem zklamaná, ale také naštvaná.
„Jdi pryč!" zařval na mě Ron.
Z obličeje mi stékaly slzy. Ještě nikdy na mě nebyl takový. Zajímalo by mě, co tak strašného se mu muselo stát, aby byl tak naštvaný.

Vešla jsem do svého pokoje s obličejem v slzách. Samozřejmě tam čekala, dnes celkem natěšená, Levandule. Jak já ji nenávidím.
„Co se stalo?" zeptala se Levandule.
Ignorovala jsem jí. Neměla jsem náladu se jí nějak svěřovat, ještě když se jednalo o Rona. Udělalo by ji velkou radost, kdyby zjistila, že jsme se pohádali. Měla by zase šanci si ho získat pro sebe.
„To už nedovolím." řekla jsem až příliš nahlas.
Naštěstí mě neslyšela. Všimla jsem si, že právě vletěl do okna malý výr a vzala jsem si dopis.
„Sejdeme se v komnatě nejvyšší potřeby. Za 20 minut. - Draco"
Dělá si ze mě legraci?! Co bych taky od něj čekala.

Setřela jsem slzy a vyrazila do komnaty nejvyšší potřeby. Vešla jsem dovnitř a Draco nikde. Trochu jsem to tam prozkoumala, ale nikdo nikde nebyl. Otočila jsem se abych odešla, ale Malfoy stál u dveří. Málem jsem dostala infarkt.