-Pleasure beyond pain-[taekook]

•1•

                                                            Hell is empty and all the devils are here.

Na pohled to bylo poklidné ráno.Tak jako každé jiné.. Nic neobvyklého se nedělo.

Lidé proudí ulicemi aby se dostali včas do svého zaměstnání.Zběsile troubící auta v raní špičce. Zvuk zpěvu ptáků za okny. A poklidně spící černovlasý chlapec ve své velké posteli. Na tváři se mu během spánku usadil blažený úsměv-bůh ví co se mu v tu chvíli mohlo zdálo-avšak tento usměv a klid mu z tváře zmizel v okamžiku kdy se pokojem roznesl mužský, rozhořčený hlas.

,,Jungkooku pohni! Máme tam být za deset minuta ty se tu stále válíš v posteli, to není možný." Povzdechl si starší z chlapců a frustrovaně si prohrábl své medově hnědé vlasy.,, ughm nech mě být." zamručel oslovený načež se více zachumlal do přikrývek, které z něj- pro Jungkooka bohužel- byly okamžitě strženy a tak mladšího tělo ovál chlad, který v místnosti panoval díky otevřenému oknu.,, Tak seš idiot nebo jo?!" Vyjekl mladší nad prudkým přívalem zimy a hodil po starším polštář.,, Ke komu si myslíš že mluvíš spratku, jsem tvůj Hyung tak se ke mě taky tak chovej. A teď vstávej a hejbni zadkem ať nepříjdeme pozdě jako minule".Prskl hnědovlásek a hodil polštář zpátky Jungkookovi který ho obratně chytil a zamračil se,pak ale udělal ten nejvíc nevinný výraz a podíval se na staršího,, Je pátek, nepíšeme žádný test, mohu zůstat doma Jin-Hyung?"podíval se na něj a zamrkal na něj svýma velkýma hnědýma očima. Jin si ho změřil pohledem a změkl,, Víš Jungkookie máš opravdu roztomilou tvářičku že bych tě snad i doma nechal, ale já moc dobře vím že dnes píšeš test z biologie,takže být tebou zrychlím máš pět minut spáči."Jak mile to Jin dořekl nevinný výraz z mladšího tváře zmizel a na to ho neutrální a chladný výraz který z jeho tváře nemyzel už přes několik let. Tedy..tak to tvrdí lidé co ho vídají každý den a nejsou si vědomi jisté věci která mu vykouzlí úsměv naprosto vždy. Jeho umění. Pro ně je to pouze obyčejný kluk, od kterého je lepší si držet odstup.

,,Fajn"vydechl černovlasý a líně se zvedl z postele načež se přesunul do koupelny, aby mohl spáchat ranní hygienu. Hned po vykonání tohoto všedního rituálu se vydal ke své prostorné
a rozhodně pestře vybavené skříní, ze které vytáhl černou větší mikinu a roztrhané džíny stejné barvy.Člověk by si řekl že si vezme něco originálnějšího, když toho tam má tolik.Ale to byl přesně Jungkook.Neměl rád moc pozornosti, avšak se jí nebránil..

,, Vypadáš jako by si šel na pohřeb a ne do školy" poznamenal Jin se zřetelnou dávkou nesouhlasu nad výběrem mladšího ošacení.
,,Hele už si mě donutil vstát. Výběr oblečení už nech na mně" opáčil nepříjemně mladší.
Hnědovlásek na to raději nijak nereagoval. Věděl že není radno Jungkooka nijak dráždit a ještě k tomu tak časně ráno.
Mezitím Jungkook popadl svůj poloprázdný batoh a otočil se na Jina,který tam stál se skříženými pažemi na prsou.,, Můžeme?"Otázal se s drzostí v hlase a hodil tázavý pohled.

Starší z chlapců pouze přikývl a společně se vydali z domu který spolu zdíleli, k černému autu, do kterého oba dva nasedli-Jin na místo řidiče a Kook na místo spolujezdce i přes protesty že by mnohem raději seděl v zadu-vyjeli do již zmiňované školy.

,,Jak se cítíš?"prolomil náhle ticho starší.Jungkook se na něj pouze podíval s nečitelným výrazem v očích.,,Nezačínej..." Vydechl a sklopil hlavu. Jin se musel oklepat nad tím tónem.Jakoby se v autě náhle ochladilo a atmosféra zhoustla.Hnědovlásek pouze stiskl volant ve svých dlaních a povzdechl si.

Černovlásek si opřel hlavu o okýnka a znuděně sledoval cestu před nimi. Nechtěl tam. Chtěl dělat něco pro něj zábavného. Škola ho nijak nenaplňovala i přes to byl však jeho prospěch dostatečně dobrý na to aby se příští rok dostal na dobrou, prestižní univerzitu.

Po pár na Jungkooka až moc zdlouhavých minutách se dostaly před školu.A mladší z nich se chystal otevřít dveře a konečně se dostat tam kam potřeboval-spíše kam musel-.

A hned jakmile se chystal otevřít dveře tak je starší z nich opět zabouchl a chytil černovláska za paži.,,Jine co blbneš, už tak jdu pozdě" podivoval se mladší nad náhlým chováním jeho Hyunga. Ačkoli ho tak nikdy nenazýval, jen pokud něco chtěl, což se nestávalo vždy si vystačil sám.

,,Kookie.. Vidím to na tobě..A také vím jak nerad o tom mluvíš ale víš že jsem tu pro tebe a taky že ti už neubl-"To už mladší nevydržel a vysmekl se mu.
,,Nemluv. O. Tom"Zavrčel s důrazem na každé slovo, upíraje temnotou zahalené oči na jeho společníka, nebo pouze odvoz.Záleží na tom čemu nyní dává přednost.

,,Jungkooku-"

,,Dost!"Vykřikl mladší a co nejrychleji se dostal ven z auta. Samozřejmě s pořádným prasknutím dveří, nechávajíc tak zmateného Jina za sebou. Hbytým krokem se rozešel směrem ke škole, při čemž málem srazil-o něco menšího-zelenovlasého chlapce čekajíc na Jungkookův příchod.
,,Ahoj Koo-Co ti je vole?" Zašklebil se na něj a rozešel se po jeho boku chodbou až k jejich skříňkám, které následně odemkli a začaly si brát potřebné věci.,,Nic Yoongi, nestarej se."Prskl mladší,a zmiňovaný se pouze zasmál nad jeho chování, zvykl si že Jungkook už takový prostě je.

Černovlasý si nakonec vzal vše a s hlasitým prasknutím-v domnění že to pomůže ventilovat vztek- skříňku opět zavřel. Což přilákalo pozornost ostatních studentů procházejících kolem.Jungkook po nich však hodil svůj typický, vraždící pohled a tím jim jasně naznačil že se mají klidit.
,,Klid Kooku, nemusíš na nás lákat tolik pozornosti."Vydechl nezaujatě starší a vytáhl ze své skříňky kolínskou aby trochu zakryl už tak dost silný zápach cigaret. Jungkook si pouze povzdechl a snažil se zklidnit vztek který v něm vřel, když v tom si něčeho, nebo spíše někoho všiml a už v tu chvíli věděl jak se vzteku zbavit. S děsivým úšklebkem, nespouštěje oči z růžovo vlasého chlapce procházejíc kolem nich.

,,Hele Gi, co takhle si trochu užít a odreagovat se?"Uchechtl se černovlásek, aniž by chlapci vedle něj věnoval jediný pohled. Starší nejdříve nechápal ale když si všiml kam Jungkookův pohled směřuje, pochopil. Věnoval mladšímu menší úsměv s nepatrným kývnutím a spolu se rozešli za růžovovláskem který netušil co ho v příštích minutách bude čekat-nikdy by si nemyslel že to zajde takhle daleko..

Oba chlapci k němu přistoupily a ležérně přehodili své paže, každý z jiné strany, přes ramena nižšího a ušklíbli se když sebou slabě cukl a jeho tělo se zachvělo, při čemž jim věnoval zmatený pohled.

,,Ahoj Jiminie"