Hell of Life. [CZ]

5. díl - Davies

Will se usměje a posadí se vedle mně. "No vidíš, jak to jde Jess."

Zamračím se na něj a snažím se dávat pozor. Will ale evidentně dávat pozor nechce, protože se na mě začne dívat.

"Co je Willieme Daviesy?" Usměje se, ale pohledem neuhne.

"Nic, jen se na tebe rád dívám." Při téhle větě se mi rozbuší srdce, i když nemám ponětí proč. Prohrábnu si vlasy a podívám se na něj.

"Dávej pozor. Máš co dohánět."

"To mám, řekni mi něco o sobě. Nic o tobě nevím, jen vím, že máš dobrý vkus a to mě přitahuje ještě víc, než tvoje nádherné oči." Podívala jsem se na něj a zvedla pravé obočí.

"Nejsem ta, které by si tohle měl říkat." Podívala jsem se mu přímo do očí a viděla, jak se mu pohled najednou změnil, když jsem dokončila větu. Z nadšeného pohledu na tak zranitelný... Bezmocný, zklamaný. Chci vědět, co se za jeho pohledem skrývá. Jaký má život, co ho trápí. Je jiný, než ostatní kluci, jak v myšlením, tak v mluvením. Je něco, co ho muselo ovlivnit a to mě zajímá ještě víc, co to bylo.

"Nerušíme Vás slečno Olsonová a pane Daviesy? Neradi bychom Vám zkazili Vaše seznamování, takže klidně přesuneme výuku na odpoledne jestli chcete." Will přesunul pohled na pana Hodgkinsona a pokrčil obočím.

"Omlouváme se pane učiteli. Už budeme se slečnou Olsonovou potichu. Necháme si naše seznamování na odpoledne." Pan učitel vzal křídu a otočil se zpátky k tabuli.

"Díky pane Daviesy, že můžu dokončit svojí hodinu." Will přikývne a pousměje se. Do konce hodiny už jsme nemluvili. Jen jsem si několikrát všimla, že se na mě Will občas dívá, tak jsem se na něj taky podívala. Vždycky se usmál a já mu úsměv oplatila. Snad bude Lily spokojená, že jsem na něj milá a kamarádská.

"Tak na příští hodinu, a jelikož nám ta ve čtvrtek odpadá, tak na úterý si připravíte patnácti stránkový referát na téma 'Firmy ve světě'. Vyberete si některou firmu a napíšete všechno o ní. Kolik byste si u ní vydělali měsíčně i ročně. Co všechno tam budete dělat, výdělky určité firmy a taky kolik můžou prodělat v dnešní době. Jak si stojí v žebříčku s ostaníma firmama v jiných zemích. Chci tam mít grafy, tabulky a obrázky. A abych na Vás nebyl tak zlý, tak to uděláte ve dvojcích. No a jak se tak dívám, tak se spolusedícím. Aspoň se trochu poznáte." No to si snad dělá srandu! Zrovna teď... Vždycky jsem takové úkoly dělala sama a vždycky na jedničku. Teď to budu muset udělat s ním a proč? Zvládnu to sama. Hodgkinson to udělal naschál. Nevím sice proč, ale udělal. Sice je to mnohem lepší, než kdybych tenhle úkol dělala s kýmkoliv jiným ve třídě, ale i tak. Nechci se zaplést s Christinou... Už tak, je toho dost, co mi pořád dává za vinu a ještě Willa? To bude má smrt.

"Tak kdy začneme?" Will se na mě podíval celý rozzářený. Zakroutila jsem nad ním oči a se zvoněním vstala ze židle a odcházela s batohem přes rameno a učebnicí v ruce.

"Udělám to sama." Zavolala jsem za ním.

"No to teda neuděláš. Po škole Tě počkám ať chceš nebo ne teď jsme kolegové. A že jsi to ty, tak si vyber jakou chceš firmu." Zastavila jsem se v půli cesty ze třídy, abych mu mohla odpovědět, i když mě odpovědí tak dostal, že jsem nevěděla jak mu odpovědět. Na jednu stranu jsem byla nadšená, ale na druhou naštvaná.

"Jedno odpoledne." Otočila jsem se zpátky ke dveřím a šla na matiku.

270?! Neuvěřitelné!!! Děkuji, DĚKUJI MOC!!!:))