Hell of Life. [CZ]

2. díl - Nemůžu.

Christina s úsměvem odejde a my s Willem tam stojíme naproti sobě s vážnými výrazy. Díváme se na sebe a nic neříkáme. Přehodím si batoh přes rameno a odejdu.

Hodiny utíkají tak rychle, jak už dlouho neutíkaly. Pořád si přehrávám to, co se stalo na chodbě a proč vlastně nad tím tolik přemýšlím...

"Jess, co je to s tebou? Jsi úplně mimo." Lily má zase ten ustaraný výraz, který říká 'koho mám zmlátit?!'

"Nic se mnou není, jen jak jsem šla na ájinu někoho jsem potkala."

"Koho?! Povídej!" její oči se rozzářily radostí. Co se týká drbů Lily musí, vědět všechno.

"Christinu." Její výraz se změnil na zklamaný, ale přesto tolik naštvaný.

"Aha. Co ti zase udělala?! Já jí fakt zabiju."

"O přestávce ti to řeknu, teď dávej pozor." pousmála se a znovu se ke mně naklonila.

"To já dávám vždycky. Zapomínáš, že zvládnu dělat víc věci najednou." Zbytek hodiny jsme nemluvily a já ani nedávala pozor zatím, co Lily poprvé ano. I když si myslím, že myšlenkama byla taky jinde. 'Kde se tu vzal? Nikdy jsem ho ve škole neviděla, co je zač? Zastával se mě nebo si ze mně chtěl taky jen udělat srandu?'

"Jess zvedej se je přestávka. Jdeme na tělák."

"Haloo, co je to s tebou? Jestli Tě Christina zase praštila, tak jí zabiju. Už z toho máš následky. To je fakt super." Zvedla jsem se a vzala si batoh.

"Nic mi není. Sice mě Christina praštila do hlavy, ale někdo se mě zastal... A byl to kluk."

"Musíš zajít za ředitelem to není normální, jak Tě pořád šikanuje. A co?! Kluk?! Jakej?! Povídej, kdo to byl, jak vypadal, co jí řekl. Všechno chci vedět!" Lill prostě musí vědět všechno.

"Co?! Jako oni spolu mají večer rande a on s tebou před ní flirtuje?! To je nějaký divný Jess..." Podívala jsem se do země a vešla do tělocvičny.

"Já vím." poslední dvě hodiny utekly rychle. I přesto, že jsme se dívali na nudnej film v dějáku a v češtině psali test.

"Jess já musím ještě na doučko. Zvládneš to sama nebo Tě mám doprovodit?" Pousmála jsem se. Chová se jako má starší sestra. Mám jí fakt ráda.

"V pohodě, zvládnu to. Užíj si doučko, tak zítra? Měj se Lill."

"Dobře, to ty si užij odpoledne. Zítra Jess." Vezmu si batoh a jdu si pro věci do skříňky. Bylo by super, kdyby tu Christina už nebyla. Nemám na ní náladu, i když na ní nemám nikdy náladu. Otevřu skříňku a házím do ní učebnice, které nebudu potřebovat.

"Jak ti je? Doufám, že ti Christina nic nezpůsobila." Prudce se otočím až mi všechny učebnice vyjedou z ruky a já je upustím k zemi. Will se usměje a začne je zvedat.

"Promiň, snad jsem tě tolik nevylekal." Nevím proč, ale usmála jsem se.

"Ne, v pohodě." Než jsem stihla zvednout druhou knížku Will  měl už všechny v ruce a čekal až si je vezmu. Díval se na mě tím jeho přátelským výrazem od kterého pořád nevím, co čekat. Natáhla jsem ruky a vzala si knížky. Podívala se na něj a zvedla jeden koutek, ale neusmívala se.

"Díky." On se ale usmál. Díval se na mě jeho temnýma očima, které vypadaly ostatním dost uzavřené.

"Nemáš zač, vždyť za to můžu já, že ti spadly." Jeho výraz zvážněl, jakoby věděl, že bavení se mnou není správné. Náš oční kontakt pořád trval. Ani jeden z nás očima neuhl. Jen jsme tam stáli a dívali se na sebe. Chtěla jsem se ho zeptat na tolik věcí, ale nešlo to. Bylo to, jako kdybychom ani jeden z nás nemohli mluvit... Kdo promluví, promluví naposledy, a proto jsme tam jen tak stáli.

Otevřel pusu s náznakem, že něco řekne, ale neřekl. Potom se pousmál a řekl:

"Jsem Will, ale to už asi víš."

"Vím, díky, že ses mě s tou Christinou zastal."

"Tak to snad byla samozřejmost."

"Ehm... No... Tak to nevím, ale děkuji. Nemám ponětí, proč si to udělal, ale jsem ti vděčná. Snad ti to někdy vrátím."

"To doufám." Prohrábl si vlasy směrem dozadu.

"Proč ti to vlastně udělala? Proč Tě tak ponižuje přede všemi?" uhla jsem pohledem a podívala se do země.

"To je jedno."

"Není, mě to zajímá. A chci, aby si věděla, že mi to můžeš říct." Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí.

"Toho si opravdu vážím, ale je to jedno."

Podívala jsem se do strany a všimla si, že o kousek dál stojí Christina s kamarádkami. Nedívala se na mě zrovna pěkně... Podívala jsem se zpátky na Willa, který nevnímal okolí a pořád se díval na mě. Podívala jsem se mu zpátky do očí a už nikdy nechtěla uhnout pohledem, ale musela jsem.

"Budu muset jít, ještě jednou děkuji. Večer si užíj rande. Měj se."

"Ale... Počkej! Jak se jmenuješ ty?"

"Jsem Jess. Ještě jednou díky, ahoj." Viděla jsem, že se za mnou otočil, ale já už jsem se za ním neotočila.