Falling For You//killugon

•1•

První den v nové škole...Neustále jsem přemýšlel jaké to tam bude. Šel jsem tam v půlce září, byl jsem nemocný. Normálně nemocný nebývám, abych to upřesnil jsem nemocný jen tak 1-3 do roka. Tetička Mito mi dokola opakovala jak vše bude v pořádku, že si najdu spoustu kamarádů, nebo to že se mi to tam určitě bude líbit. Ostatní občas říkali že se ke mne Mito-san choval jak k 5ti letému dítěti, ale zdálo se mi že všichni ostatní vyspěli moc brzy, a teta se ke mne chová tak, jak se má chovat ke každému 12ti letému chlapci. Samozřejmě i mě občas přišlo že to trochu přehání, ale byl jsem za ní moc rád, dokonce i za to, jak se ke mne chovala.

Večer jsem moc nemohl usnout a když se mi to konečně podařilo, spalo se mi blbě. Mé myšlenky se nemohly zastavit, furt jsem přemýšlel nad tím, zda má Mito-san opravdu pravdu. Co když mě všichni budou nenávidět?

Vstal jsem ve 4 ráno, kvůli mému blbému spaní, alespoň jsem měl čas se připravit. Stál jsem v koupelně a přemýšlel co bych měl udělat abych vypadal lépe. Takhle jsem tam stál 18 minut a rozhodl jsem se pro sprchu.

Mé mokré vlasy mi padali do obličeje a já se je snažil vysušit fénem. Absolutně jsem neměl pojem o čase, prostě jsem jen poslouchal písničky a všemožně se připravoval na můj první den v nové škole.

„Zlatíčko užij si to tam a dávej na sebe pozor!" Mito-san se na mě podívala vážným pohledem a já se na to musel usmát. Mám jí opravdu rád, celý život se o mě stará jako o vlasní dítě a já jí za to jsem neskutečně vděčný. Rozcuchala mi vlasy a já se jen vydal na cestu. Vlasy jsem si potom samozřejmě upravil.

Dorazil jsem tam docela rychle, když to tak vezmeme tak je to docela kousek. Vešel jsem dovnitř budovy a začal hledat učebnu, do které jsem se potřeboval dostavit.

„Notak! Příště se koukej-" Bělovlasý klučina, do kterého jsem omylem vrazil, se mi podíval do očí. „K-koukej na
c-cestu.... Ty jsi tu nový, viď? Ještě jsem tě tu nikdy neviděl...." Přikývl jsem, mezitím co jsem pomáhal klučinovi sbírat učebnice se země. „Omlouvám se že jsem do tebe vrazil. Jen jsem se soustředil na to jak se dostat do učebny." Věnoval jsem mu úsměv a dál pokračoval ve sběru papírů a všemožných blbostí, co mu vypadlo z rukou. „Kam se potřebuješ dostat?" Vypadal že se o to opravdu zajímá, a tak jsem mu podal rozvrh. „Hm vypadá to že jsi se mnou ve třídě." Vzal mě za zápěstí, aby mi pomohl se zvednout. „...děkuju.. za tu pomoc" „To já byl ten co do tebe vrazil." Usmíval jsem se na něj a tentokrát mi úsměv opětoval. Teda jestli se tomu úšklebku dá říkat úsměv.

Ahojte! Začínám jen s takovou krátkou kapitolkou, mám v plánu dělat delší. Jo a taky malé info, kniha nováček už bude skoro u konce, zítra mám v plánu napsat poslední kapitolu. Takže bych se měla pak už naplno věnovat této knize. Zatím se mějte dobře:33