i need you - teen wolf [cz]

2

Vyběhla jsem ven. Volala jsem všem, ale nikdo mi to nezvedl. Nabrala jsem pach Brettovo krve a běžela jsem za pachem. Když jsem byla všude, kde byla stopa, ale nikdo tam nebyl, běžela jsem zpátky ke škole.

Byla jsem asi na půli cesty, už jsem nebyla ani v lese když jsem uslyšela vytí. Nebyl to Brett. Tohle vytí bylo plné bolesti a vzteku, bylo to Liamovo vytí. Běžela jsem za ním co nejrychleji to šlo, šíleně moc jsem se bála. Když jsem po chvilce doběhla na místo, byl tam i Theo. Theo se me okamžitě snažil zastavit, ale marně. Běžela jsem přímo s k nim. Začala jsem brečet, nemohla jsem dýchat a do všech části těla mi přijela neskutečná bolest. Rychle jsem se k nim sklonila. „Brette prosím ne. Ne ne ne ne ne. Prosím vstaň. Brette moc tě prosím  nenechávej mě tady samotnou." „Ne nechteji!" „My ji známe!" uslyšela jsem za sebou dva známé hlasy. Parrish mě chytl okolo ramen. Bylo mi to jedno. Ztratila jsem to jediný co jsem měla. Ztratila jsem úplně všechno. „Prosím.. Brette prosím.. Nemůžete mě tady nechat." držela jsem i Bretta i Lori za ruku a prosila aby to nebyla pravda. „Ne ne Jorane pusť mě! Ne! Já chci být s ním!" Křičela jsem, když mě zvedl a nesl mě pryč „Prosím.." zašeptala jsem i když jsem věděla, že marně. Moje slzy tekly proudem. „Em, Theo tě teď vezme ke Scottovi, já se tam pak zastavím a půjdeš domu." řekl mi Jordan, když mě předal k Theovi. „Ne prosím. Já chci být s nima! Pochop mě prosím! Já nikoho jinýho nemam! Jenom jeho prosím!" Křičela jsem na něj, když se otočil a šel pryč. Všichni se na mě minimálně jednou podívali, někteří mi vyjádřili soustrast. Bylo mi to jedno. Nikdo si nedokázal představit jakou bolestí jsem si teď procházela. Nikdy jsem nikoho neměla. 3 roky jsem byla úplně sama, ale pak přišel Brett. A teď? Teď je pryč. Nemam nic.

Když jsme s Theem dojeli ke Scottovi. Theo mě držel okolo pasu. Šíleně mě všechno bolelo, brečela jsem, chvílemi možná i křičela. Vevnitř byli všichni. Scott, Malia, Lydia, Corey, Liam, Mason, Mellisa, Peter i Argent. Vešli jsme k nim, Scott ke mě přišel s hned jak mě obejmul, spadla jsem mu do náruče. „Prosím ne.. On nesmí odejít.. Prosím ne.." říkala jsem mezi vzlykama. Brečeli skoro všichni, dost možná z pohledu na mě. Jediný co se drželi byl Peter, Theo a Argent. „Em je pryč.." řekla mi opatrně Melissa. Věděla jsem to. Věděla jsem, že už ho nikdy nevidím, že už neuslyšim jeho hlas, neucítím jeho dotek, ale nemohla jsem si to přiznat. Nešlo to. „Nemůže být pryč.. nesmí. Já nic jinýho nemam prosím." nikdy jsem nebyla víc zoufalá ani zlomená. Nedokážu popsat jak neskutečnou bolest jsem cítila, jak mě bolel každej nádech.

Odstoupila jdem dál od Scotta. Podívala jsem se na něj, na Liama, Lydii, Maliu, Masona a Coreyho. Pak jsem se podívala na Thea „Věděl si o tom, že zmizel?" podíval se na mě lítostným pohledem „Jo věděl.. Scott mi volal, ale než jsem přijel.." „To je mi jedno" přerušila jsem ho. „Proč jsme byla jediná kdo o tom nevěděl.. proč jste mi nezavolali?" znělo to spíš jako zoufalá prosba než otázka. „Lori přišla.. volal jsem Liamovi a pak všechno šlo tak rychle.. les, tunely, nehoda.. Em moc mě to mrzí." řekl se slzamy v očích Scott. „Mohla jsem pomoct Scotte.. jak si myslíš, že mi je?" „Hrozně Em, já vím." „Ne nevíš, nikdy jsi nebyl úplně sám. Měl jsi tu nejlepší mámu co si já dokážu představit, měl jsi Stilese.. nejlepšího kamaráda.. vlastně skoro bráchu kterej by pro tebe dýchal. Měl jsi je před Allison i po Allison. Já neměla a nemám nikoho. Allison umřela když s váma bojovala za život svých kamarádů. Brett umřel, když se snažil přežít a já mu ani nepomohla. Jak si myslíš, že mi je když vím, že jsem mohla pomoct, ale nepomohla jsem. Protože teď mě bolí každá část těla, sotva dýcham a mam pocit jako kdyby mi někdo držel srdce a ono nemohlo pumpovat, jako kdyby mi někdo tlačil na hrudník a já nemohla dýchat. Já jsem přišla o všechno co jsem kdy měla. Neříkej, že víš jak se cítím."

Když jsem se otočila a chtěla jsem odejít, už zamnou stál Parrish. „Vezmu tě domu ano?" zeptal se a já jenom přikývla. „Jedu taky. Nenechám tě celou noc samotnou a budu s tebou i zítra." oznámil mi Theo.

„Tak pojď do pokoje." Theo mě držel okolo pasu a vedl do pokoje. „Půjdu se osprchovat." řekla jsem mu a on jenom přikývl.

Když jsem se osprchovala, sedla jsem si v Brettovo tričku a na postel. Když Theo přišel, posadil se vedle mě a čekal jestli něco řeknu, nebo ne. Tak jsem začala: „Zítra půjdu do školy." „Myslíš, že je to dobrej nápad?" „Jo je, Brett by nechtěl abych tady seděla a brečela. Chtěl by, abych tam šla, abych dělala to, co každý den ve škole. Chtěl by abych našla toho kdo to udělal. A já ho najdu a Bretta a Lori pomstím, protože oni byli ti poslední co si to zasloužili. A taky můžu kdykoliv odejít." „Dobře, ale kdyby něco, bude tam Liam a ja budu mít mobil u sebe."

Lehla jsem si do postele s přikryla jsem se. „Lehni si tady. Je to pohodlnější a zároveň tě budu most snadněji budit když nebudu moc spát." řekla jsem mu když jsem cítila jak neví, co má dělat. „To zní jako super noc." řekl ironicky, uchechtl se a lehnul si za mě na druhou půlku postele. „Tak dobrou noc." zašeptal. „Dobrou."

Theo v klidu oddechoval asi po 5ti minutách, taky aby ne když bylo něco málo po jedný hodině ráno. Scott prý donutí Liama jít do školy. Po tom, co ho několik lidí vidělo s drápama, tesákama a výraznýma zlatýma očima se ani nedivím, že se mu nechce. Ale budeme tam spolu. K nikomu nemám ani z poloviny tak dobrý vztah jako jsem měla s Brettem, ale jsme smečka a držíme pospolu.