Co tady k sakru děláš?! [Snamione, jednodílovka]

Kdo vlastně jsi?

Mladá válečná hrdinka se brodila závějemi sněhu, které jí bránily dostat se do jejího domova. Jakožto slavná kouzelnická osobnost, členka zlatého tria, držitelka Merlinova řádu, bla bla bla, měla slušně naplněný trezor u Gringottů. Mohla si tedy dovolit ledacos, ona si však koupila menší útulný dům v malé vesničce poblíž Londýna. Bylo zde málo obyvatel a Hermioně to naprosto vyhovovalo. Nemusela tak čelit zástupům kouzelníků. Jak příznivců, tak odpůrců. Své kouzelnické dovednosti používala minimálně, byla sice jmenovaná zástupkyní Ministra kouzel, ale to neznamenalo, že bude neschopná života bez kouzel. Byla celkem vyděšená z toho, co všechno magie dokáže. Jakožto její přirozenost se magii nebránila, jen jí nijak nerozvíjela. Její schopnosti byly už tak značné. Neprahla po moci, jako její bývalý zrzavý přítel. To byl jeden z důvodů rozpadu jejich vztahu a zlatého tria. Další důvod a ten hlavní byl, že Ronald byl až příliš bezohledný a Hermiona ho nedokázala mít ráda jinak, než jako kamaráda. Jednoduše si nesedli. Harry Potter se sice snažil najít způsob, jak by jeho přátelé zůstali alespoň jako stáří známí. Ale nevydrželi spolu ani u stolu. Proto se rozhodla, že než aby se Harry vzdal svého nejlepšího přítele, vzdá se jich raději ona. A tak se od kouzelnického světa odstřihla. Mířila do něj jen za účelem vykonání své práce. Po dokončení jejích studií se přestala scházet snad se všemi, kdo ji znali.

Účastnila se jen nezbytných společenských akcí, především na povinných plesech pořádaných ministerstvem. Nebo stále přetrvávajících oslav výročí poražení Voldemorta. Bylo to už šest let. A právě uvažovala, jak se z této akce, která se konala až za čtyři měsíce, neb byl teprve leden, vykroutí. Přišlo jí to jako ta nejhorší sešlost. Oslavovat neustále to samé, přičemž si všichni společně připomenou, kdo všechno kvůli tomu přišel o život a jak musíme být hrdí na to, že právě tito kouzelníci přežili a bla bla bla. Bylo to pořád jedno a to samé dokola. Dnes večer se musí objevit na novoročním ministerském plese. Fuj. Už jen to jí způsobovalo nepříjemné mrazení. Doufala, že si jen zatančí s Kingsleym a pak se vypaří. Jenže nikdy jí nebylo hodno toto přání vyplnit. Vždycky se našel debilní zástup čarodějů, které merlinužel nemohla odmítnout, protože by to bylo neetické a jakési cosi, co jí vždycky Pastorek vytlouká do hlavy.

Konečně se dostala až ke dveřím svého domu. Rukou sejmula všechna možná bezpečnostní kouzla a vstoupila. Byla sice v mudlovské vesničce, ale opatrnosti není nikdy nazbyt. Již několikrát se totiž stalo, že ji doma čekal nějaký buďto milostný dopis, v tom lepším případě, v tom horším to byly balíčky podivného obsahu, jež měl jediný cíl. A to její smrt nebo minimálně prokletí, ze kterého by jen tak neprocitla, zvlášť, když ten největší expert na černou magii, který stál na světlé straně, byl již po smrti.

Jako pokaždé, při vzpomínce na něj, jí steklo pár slz po tváři. Ne, stále se přes jeho smrt nepřenesla. Na to, aby to dokázala, to bylo ještě příliš bolestivé. Uvažovala nad pomocí psychologa, ale vždy to po pár sezeních vzdala. Neměla vůli pokračovat. Nechtěla nechat někoho cizího se vrtat v jejím životě, mysli a vzpomínkách. Byť to byl mudlovský psycholog, který rozhodně nitrozpyt nemohl ovládat. Přičemž by to bylo asi jednodušší, kdyby ho uměl, nejspíš by to snáze pochopil. Vybízí se zde otázka, proč tedy nevyhledala pomoc u kouzelníků, kteří nitrozpyt ovládali na alespoň přijatelné úrovni. Odpověď je prostá. Nemohla. Ne, že by nechtěla. Ono ministerstvo nitrozpyt zcela zakázalo. Dnes nebyl nikdo, kdo by ho směl použít. Nedej Merline ho někoho učit. Zdá se to jako hloupost? Ano! A jak velká! Takhle si nikdy nemůže být starostolec nikdy jistý, že obviněný mluví pravdu. Veritasérum bylo zakázané rovněž. Hermiona se již několikrát proti těmto zákonům ohrazovala, ale vždy ji poslali do míst, kde je naprostá tma a ani Lumos to nezachrání.