Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/17.- Pohoří Matewallu/

Pohled Ellen

,,Tak už mi konečně povíš, co máš vlastně v plánu?" vyhrkl na mě Mark s neskrývanou zvídavostí svou otázku, povytáhl jeho hnědé, husté obočí a čekal, co mu na to odpovím. Namísto toho jsem se svému bratrovi hluboce zahleděla do očí, po chvilce vydechla a svůj pohled sklopila k pozlacené klice, kterou momentálně svírala má dlaň.

,,Znáš to přísloví?"

,,Trpělivost růže přináší," usmála jsem se, když jsme z kostela odcházeli jako poslední. Všichni, jež se účastnili setkání zdejších rodáků byli už dávno pryč. Jaká klika, že se setkání konalo jen dvakrát do roka, další bych zjevně sama nezvládla. Ačkoli to bylo jen samé povídání, zpívání a hodování včetně bohoslužby, bylo toho na mě zkrátka plno. Vždycky mi s tím pomáhala Celest, ale ta dnes z nějakých podivných důvodů zůstala raději doma, takže jsem tu zůstala jen já a můj bratr Mark. Markus musel odejít o něco dříve, prý měl něco důležitého na práci, celý on.

Na setkání se většinou sjelo hodně Američanů, kteří zde měli své kořeny a pár sousedů z Rakous, jenž museli po odsunu v roce čtyřicet pět, utéct také do zahraničí. Sraz proběhl poměrně v klidu, čemuž jsem se hrozně divila, po nedávnem setkání s Temnými. Ještě teď po tom incidentu pociťuji zvláštní napětí, které se linulo vzduchem, ale tohle napětí bylo bohužel nevyhnutelné. (Pozn. Autorky- setkání rodáků se v Cetvinách opravdu koná a to dvakrát do roka, probíhá většinou v letních měsících)

,,Ano, ale kde je vůbec Celest? Vždyť sama ještě před nedávnem tvrdila, že si setkání nenechá ujít," podotkl zklamaně Mark a já mezitím pohlédla vzhůru, do kostelní věže, kde se o zvony ulité z bronzu roznášely ostré sluneční paprsky po celém širokém údolí.

,,Tak to opravdu netuším," poznamenala jsem a svůj pohled sklopila zpět, na asfaltovou silnici pod našema nohama.

,,Měl bych ti něco říct," odmlčel se Mark cestou domů a já k němu nechápavě vzhlédla.

,,A co prosím tebe? Co bys mi chtěl říct? Stalo se něco?" optala jsem se Marka a čekala, co z něj tentokrát vyleze za další drby. Lidé z vesnice chlapci častokrát dávali přezdívky "Cetvinská drbna" nebo "místní zpravodaj". Mark měl unikátní vlastnost, že některé informace věděl daleko dříve, než se dostaly k tehdejší Radě čtyř. Byl v podstatě daleko rychlejší, než zpravodajství v minulých dobách. Podle mého názoru nebyl zas až taková drbna, byl jen o maličko víc zvídavý, než ostatní kluci v jeho věku.

,,Včera, pozdě v noci, když jsem se vracel z koupelny, tak jsem zaslechl matku a Celest, jak spolu něco řešily. Celest nejprve hrozně křičela, hovořila něco o pravdě, Temných a původu naší mámy, ale pak bylo ticho, víc jsem nerozuměl, jen tohle," zakoktal se Mark a já s údivem otevřela ústa dokořán.

Tak proto se dnes Celest nedostavila na schůzi. Mohla jsem tušit, že se mezi ní a matkou něco událo, ale co když Mark tlachal jen nesmysly, jak to občas mívá ve zvyku? Už předtím jsem si na sestře všimla, že se necítila ve své kůži, byla to jen otázka času, kdy vybuchne jako sopka.

,,Stalo se něco? Nějak jsi zbledla?" optal se mě se strachem v očích Mark a já jen místo odpovědi polkla a nejistě se podrbala za levým uchem.

,,Nic. Já jen, asi bych s oběma měla hodit řeč," pronesla jsem směrem k bratrovi, jakmile jsem odemykala velké, dřevěné dveře do našeho bytu.

,,Dělej, jak myslíš, ale podle mě to moc dobrý nápad není," poznamenal můj bratr, který si na nohy stačil natáhnout jeho oblíbené kožené papuče a než jsem se k němu stačila obrátit čelem, byl již dávno pryč.