Nejsilnější cit

Kapitola 4 - Nový Lord Voldemort

V celé kouzelnické populaci pokračovali oslavy. Celý týden se konaly večírky na uctění památek zesnulých, na nové začátky, na smrt obávaného Lorda Voldemorta. Nikdo vůbec netušil, že jeho smrtí to neskončilo. Nikdo netušil, že už týden plánuje nový obávaný černokněžník, jak ovládnout svět. Fénixův řád se snaží napravit škody po válce, když na ministerstvo zaútočí menší skupina smrtijedů. Páchají škody co jim síly stačí, ale jakmile na ně zaútočí auroři a členové řádu, vzdají se.

"Říkám, že je to zvláštní." rozčiluje se Ron, "Nedává smysl, aby jen tak naběhli na ministerstvo a vzdali se." Nervózně chodí po místnosti ministra kouzel a neustále kroutí hlavou.

Hermiona se zadívá na Percyho, nového ministra kouzel a dodá: "Ron má pravdu. Kdyby se přišli vzdát, prostě by přišli a odhodili hůlky. Za tím je něco jiného. Předpokládali jsme, že je popadl záchvat zuřivosti, ale co když to má hlubší význam? Ať je někdo vyslechne."

"To je hloupost. Válka skončila, Hermiono." protestuje Percy.

"Podívej se na to jinak. Voldemort měl i poprvé pojistku ve formě viteálů, a když jsme je začali ničit, tak to určitě cítil. Co když se tedy pojistil znovu? Mohl najít způsob, jak pokračovat i po smrti." uvažovala Hermiona nahlas.

Při této myšlence se Ron zastavil a zadíval se na ní. "To myslíš vážně? Bude dělat problémy i z hrobu? Jak by to asi udělal?"

"To nevím. Měli by jsme to ale prověřit. Jestli jsme se něco naučili, tak to, že je možné i nepravděpodobné." pokrčila rameny Hermiona.

Percy si rezignovaně oddechl: "Ať je po tvém. Pošlu někoho na výslech."

Výslech netrval dlouho. Po dvou hodinách dostala Hermiona spěšnou sovu, aby se dostavila do kanceláře ministra kouzel. V kanceláři už seděl Ron i Harry a tvářili se dost znepokojeně.

"Takže? Co jste se dozvěděli?" zeptala se Hermiona s obavami.

Percy se na ní nervózně zadíval a prohlásil: "Měla jsi pravdu. Voldemort si zřejmě vycvičil následovníka. Je jím Draco Malfoy."

"Takže válka ještě neskončila." povzdechl si Harry.

Bojuje co jí síly stačí, ale nestačí to. Drtí je. Harry bojuje kousek od ní a má co dělat, aby se ubránil přesile. Hned vedle něho bojuje Ron a ani on se netváří, že by měl na vrch. Střelila po nich pohledem. Oba na ní kývli a přemístili se do úkrytu. Bylo to jasné znamení. Už se chtěla přemístit, ale chvilková nepozornost jí stála spoustu času a nečekané kouzlo od smrtijeda jí odhodilo k nejbližší zdi. Hůlka jí vypadla z ruky a zatmívalo se jí před očima. Viděla jen, jak smrtijedi přestali útočit a všichni se začali přemisťovat pryč. Ulevilo se jí. Souhra náhod jí zachránila život. Mžourala na svou hůlku asi metr od ní, když na ní dopadl stín. Pomalu vzhlédla od své hůlky po nohou osoby až k obličeji a znovu se jí zmocnil pocit bezmoci. Vyčerpaně a odevzdaně se dívala do očí Draca Malfoye. Díval se na ní bez špetky citu v jeho šedomodrých očích a pak, jakoby o ní ztratil zájem, se přemístil. Nechápala to. Nechal jí žít. Jen tak jí nechal žít. Pomalu se překulila na kolena, natáhla se pro svou hůlku a přemístila se za Harrym a Ronem. Nikdo si nevšiml zamyšleného pohledu Narcissy Malfoyové, která stála kousek od nich a celou situaci pozorovala. Právě tato jedinečná situace jí vnukla nápad.

"Hermiono!" Vykřikli Harry s Ronem na ráz, když se před nimi objevila jejich kamarádka celá od krve.

Hermiona jen zvedla ruku a řekla: "Nic mi není, ale viděla jsem ho."

"Ty jsi viděla Malfoye? Unikla jsi včas." podotkl Harry.

Hermiona ale zakroutila hlavou. "Ne neunikla. Nechal mě jít."

"Cože?" podivili se naráz.

Hermiona se zamyslela. "No, ano. Stál přímo nade mnou. Moje hůlka ležela asi metr ode mne a on se mi díval přímo do očí a pak se prostě otočil a odešel. Bylo to zvláštní."

Ron přimhouřil oči a řekl: "Určitě jsi se nepřemístila ve chvíli, kdy k tobě přišel? Nikdy nikoho neušetřil a ty by jsi pro něj byla osobní trofej."

"Vím, co bych pro něj byla, Rone. Nemusíš mi to připomínat a ne neutekla bych mu ani kdybych chtěla. Při nárazu mi vypadla hůlka, ale on si jí ani nevšiml a prostě odešel. Neumím si to vysvětlit stejně jako vy dva." rozzlobila se Hermiona a odkráčela po schodech do své ložnice, kde za sebou silně přibouchla dveře.

Na Malfoy Manor se toho dne Narcissa chovala nezvykle tiše a ztracená ve svých myšlenkách se procházela knihovnou. Nikdo tam nechodil a krásně se tam přemýšlelo. Do této chvíle se vyplnilo vše, co bylo předpovězeno a Narcissa přesně věděla, jak ukončit tuto válku. Musí najít mladou Grangerovou a znovu probudit v Dracovi city. Mohla by to být ona? Ta kterou nejvíc nenáviděl? Ta kterou týral? Proč by ho měla chtít zachránit? Nikdy neudělal nic dobrého. Jenže zabít ho nejde a jediný způsob, jak ukončit válku je jeho záchrana. Proč zrovna ona? Bylo přeci spoustu jiných mudlovských dívek v Bradavicích. Nadával na ní. Proklínal jí. Myslel na ní. Ano to je ono. Neustále o ní mluvil. Nehezky, ale mluvil, takže na ní pořád myslel. Musí jí najít. Musí zachránit svého syna.