Nejsilnější cit

Kapitola 3 - Válka

Znovu jsme napadli nějaký párek mudlů. Vím, že Voldemort hledá její rodiče. Chce jí srazit na kolena a s ní i Pottera. Nejsou to oni. Vím to. Nejsou jí podobní. Mohou vypadat stejně, ale oni nebojují. Její rodiče by bojovali. Stejně jako ona. Je tam někde venku a bojuje proti Voldemortovi, bojuje proti mně. Znovu vyhasl život dvou mudlů rukou mého otce. Je to naším úkolem najít je. Vůbec netuším, kde máme hledat. V Londýně jsme je nenašli a už jsme prohledali skoro celou Británii a stále nic. Mohl jsem tušit, že nebudou ani v zemi. Selžeme. Opět. Ona je chytřejší. Vidím, jak je můj otec stále slabší a unavenější. Začíná mu docházet proti komu vlastně stojí. Dovolil jsem se trochu zamyslet. Myslím na ten její úsměv směřovaný přímo mě. I teď si dokážu jasně vybavit její milou a usměvavou tvář. Musí uspět. Ona má šanci. Znovu se vracíme s nepořízenou. Už jsem přestal počítat po kolikáté vlastně. Znovu nás čeká trest. Kletba cruciatus je tak běžná a pravidelná jako snídaně. Oba jsme si s otcem povzdechli a přemístili jsme se do sídla.

Skrývání s nejlepšími kamarády by se někomu zdálo vzrušující a zpočátku tomu tak opravdu bylo, ale nyní je to otravné a unavující. Všichni jsme napjatí a neustále ostražití. Začínám být vyčerpaná a stále více nepozorná. Začínám si myslet, jestli na to opravdu máme. Myslím na všechny své známe. Myslím na to, jestli jsou na živu. Myslím na něj. Změnil se v netvora, kterým ho chtěl Voldemort nebo bojuje? Stále se cítí tak bezradně nebo už se smířil se životem vraha? Nemáme žádné zprávy. Nevíme o nikom nic, kromě toho otravného radia.

Objevili se na ministerstvu. Jsou živí. Ta vtíravá naděje mi znovu plete myšlenky. Voldemort zuří a trochu mě těší, že ne na mě. O její rodiče už ztratil zájem. Teď jsem i se svými rodiči vězněm ve svém domově. Mám radost, že unikají. Ta vtíravá naděje znovu zaplnila mé myšlenky. Potter stále může vyhrát a ona může přežít.

Jsem stále nepozornější. Tak moc, že jsme se přemístili na špatné místo. Nemohla jsem udělat nic jiného než proklít Harryho. Chytili nás. Čekám setkání s Voldemortem. Čekám bolest a pak smrt. Ztrácím veškerou naději na výhru. Chce mě vyslýchat samotná Belatrix. Mám strach. Nikdy jsem se tolik nebála. Jsem na Manoru. Je tu i on. Sleduje mě. Je nervózní. Ano, vím co mě čeká. Nepotřebuji ujištění. Nesmím nic prozradit. Zase ta bolest. Podívala jsem se na něj. Trpí. Je to zvláštní, ale dodává mi sílu jeho přítomnost. Dodává mi sílu, že mu tohle mučení není lhostejné. Nic neprozradím.

Neměla by tu být. Tohle není správné. Stále někoho mučí, tak proč zrovna její mučení mě tolik bolí. Zemře. Jsem si tím téměř jistý. V jejím pohledu je tolik odhodlání. Znovu mě fascinuje. Musí zažívat tolik bolesti a přesto je odhodlaná bojovat. Dobby. Tak rád ho vidím. Potter mi sebral hůlky. Ani jsem se nebránil. Jsem rád, že prchají.

On tam zůstal. Musíme ho zachránit. Ron z toho nemá radost, ale Harry má pravdu. Nemůžeme je nechat zemřít. Nemůžu nechat jeho zemřít. Ještě ne. Uvolňuji cestu, zatímco on sedí u Harryho na koštěti. Vím, že už není věrný. Vím, že nebojuje. Vím, že věří, že vyhrajeme. Znovu mi to dodává sílu.

Ne, to není pravda. On není mrtvý. Potter musí žít. Prohráli. I ona věří, že je mrtvý. Už jednou přežil. Snad i nyní. Jdu k matce. Ta ví něco víc. Vidím jí to na očích. Ještě jednou jsem se ohlédl. Zklamal jsem jí. Vím, že ano. Vážně čekala, že se přidám k ní. Nemohu. Nemohu znovu ohrozit svou rodinu.

Voldemort padl. Všichni se začali radovat a slavit. Všichni věděli, že oběti téhle války nebyli zbytečné. Hermiona, Ron a Harry si mohli konečně oddychnout. Viteály byli zničeny a oni věděli, že tentokrát už se Voldemort nevrátí. Samou radostí se nikdo nestaral o smrtijedy prchající z boje. Rozhodli se řešit takové věci později.

Nikdo však netušil, co se dělo v sídle Malfoy manor. V okamžiku, kdy Voldemort padl, se Draco Malfoy popadl za hlavu a bolestí padl na kolena. Hlava mu třeštila a srdce ho pálilo. Ani jeho rodiče se neodvážili k němu přiblížit. Bylo to tu. Věštba se začala naplňovat. Narcissa se slzami v očích sledovala, jak se srdce jejího jediného syna mění v kámen. Po krátké době, která se zdála jako hodiny, se Draco postavil a bez špetky emoce se podíval na své rodiče. „Chci okamžitě svolat všechny stoupence Voldemorta." promluvil a bez mrknutí oka použil jméno Pána zla, ze kterého se dříve klepal strachy.

Lucius chtěl něco namítnout, ale než mohl něco říct, ucítil, jak ho jeho žena zadržela a promluvila k synovi: "Jistě. Pokusíme se, ale nebylo by rychlejší použít znamení zla?"

"Znamení zla smí použít jen jeho stvořitel. Jistě ho již nemáme, takže to uděláme postaru. Sám pak vymyslím efektivní způsob." prohlásil Draco a otočil se k otci zády.

"Draco, neotáčej se ke mně zády. Ještě jsme neskončili." rozzuřil se Lucius.

Draco se ohlédl přes rameno a prohlásil: "Nenech se mýlit, ale k ničemu tě nepotřebuji. Jsi nadbytečný a jestli se mi znovu vzepřeš, tak zemřeš."

Lucius už chtěl namítat, ale Narcissa zakročila a s rukou na mužově rameni řekla: "Svoláme všechny. Neměj strach."

"Strach by jste měli mít vy." prohodil jakoby nic a odešel z místnosti.

Lucius se podíval na svou ženu a hned poznal, co se děje. Narcissy uslzené oči říkali, že se naplnila věštba. Pevně ji objal a pak začal svolávat stoupence Voldemorta.