Nejsilnější cit

Kapitola 1 - Náhodná setkání

Na molu malého rybníčku seděla hnědovlasá malá holčička a s nepřítomným pohledem si máchala nohy ve vodě. Zasněně hleděla do vody a užívala si ten klid a ticho. Najednou za ní v křoví něco zašustilo. Holčička se leknutím postavila na kraj lávky a s obezřetností sledovala místo, odkud se ozývaly zvuky. Rybníček byl kousek od chaty jejích rodičů a často sem chodila. Neuměla plavat, ale voda jí natolik fascinovala, že si nemohla pomoct. Křoví se znovu pohnula a ona strachy o krok couvla. Byla už na kraji a při dalším zachrastěním křoví jí noha sjela po okraji a spadla do vody. S hrůzou v očích se dívala, jak jí pohlcuje voda. Mocně hrabala, ale nadechnout se nemohla. Na okamžik ještě ucítila vzduch na ruce, ale pak už jen vodu. Začínala se vzdávat, když jí někdo uchopil za zápěstí a vší silou ji vytáhl na lávku. Přes mokré vlasy se zadívala na svého zachránce. Měl na sobě zvláštní černé oblečení, které kontrastovalo s jeho bledou pokožkou. Zmateně ji pozoroval svýma šedomodrýma očima. Nikdy neviděla takovou barvu očí. Jeho téměř bílé vlasy mu jemně padaly do očí. Chvíli si jí prohlížel a pak se zvedl a beze slova utekl do lesa. Malá Hermiona se dlouho dívala mezi stromy, kde zmizela jeho silueta. Připadala si s tím chlapcem tak zvláštně. Vzduch kolem nich jakoby praskal napětím. Po dlouhé době se Hermiona zvedla a utíkala domů. Netušila, že jí chlapec sleduje ze svého úkrytu. Stejně jako před tou nehodou.

„Teto Andromedo, je to tu plné mudlů. Otec tvrdí, že jsou špinaví." stěžoval si plavovlasý chlapeček a svýma šedomodrýma očima nenávistně hleděl na dětské hřiště.

„Draco, nebuď zlý. Jsou to děti jako ty. Mohl by sis s nimi hrát. Třeba tě něco naučí." usmála se na něho Andromeda.

Draco se zamračil na svou tetičku a hrdě prohlásil: „Já jsem čistokrevný kouzelník a nebudu se zahazovat s mudly."

Andromeda se na Draca smutně podívala a už chtěla zamířit zpět, když se za nimi ozval dívčí hlásek. „Ty jsi kouzelník? Rodiče říkají, že kouzla neexistují, ale já taky kouzlila. Viděla jsem to. Znamená to, že jsem kouzelnice?"

Andromeda i Draco se podívali tím směrem. Byla to čarodějka. Pomyslel si Draco. Ihned tu dívku poznal. Dívka z lesa. Čarodějka u mudlů narozená. Otec jim říkal mudlovští šmejdi. Byli horší než mudlové, protože tihle nám kradou magii. „Ne. Nejsi kouzelnice." odsekl té dívce.

„Jak to můžeš vědět? Neviděl jsi mě kouzlit. Třeba ani ty nejsi kouzelník." odpověděla vzdorovitě tmavovlasá dívka.

Andromeda jen povytáhla obočí a čekala, jak Draco zareaguje. Ten se k ní postavil a hrdě prohlásil: „Já jsem kouzelník. Moje matka je čarodějka a můj otec kouzelník. Ty jsi obyčejný mudla."

Dívka se mu zlostně podívala do očí a odpověděla: „Nejsem mudla. Jen proto, že jsi mě neviděl kouzlit, neznamená to, že jsem mudla. Můžu tvrdit to samé o tobě."

Draco se zarazil. Poznala význam toho slova. Nikdy se nebavil s tak chytrou dívkou. Jenže je mudlovskou šmejdkou a on měl zakázáno bavit se s takovými lidmi. Otočil se k tetě a prohlásil: „Chci jít domů. Já se nezahazuji se špínou." Pak už se jen otočil a bez jediného ohlédnutí odešel.

Po návratu domů se zavřel ve svém pokoji a přemýšlel o té dívce. Byla trochu vyšší, než tenkrát v lese, ale určitě to byla ona. Stejné neposedné vlasy hnědé barvy a stejné medové oči. Dokonce se mu o ní i párkrát zdálo. Teď se mu vybavoval ten oheň v jejích očích. Byla taková impulsivní. Žádná dívka nebyla taková.

Hermiona se prodírala Příčnou ulicí. Čekal jí už třetí ročník v Bradavicích a učení bylo stále víc. Měla náruč plnou knih a školních pomůcek a chyběla jí už jen jedna. Obludné obludárium. Té knize se vyhýbala i v knihovně a teď si jí má pořídit. Postupovala davem a v okamžiku, kdy se konečně uvolnila, do někoho narazila. Ihned se jí rozsypaly všechny knihy po zemi a ona skončila na zadku. Už se chtěla omluvit, když nad sebou uslyšela posměšný známý hlas.

„Dávej pozor na cestu, Grangerová. Nebudu si kvůli tvé špíně věčně kupovat nové hábity." prohlásil Draco Malfoy. „Nevěřil bych, že se mi budeš plazit u nohou."

„Já bych nevěřila, že jsi tak moc arogantní. Vlastně jo, věřila. Musíš mi podrazit nohy, aby ses alespoň na chvíli cítil, že jsi nade mnou?" vrátila mu Hermiona stále na zemi.

Draco si k ní přidřepl a nenávistně zasyčel: „Já jsem nad tebou. Nemám zapotřebí ti podrážet nohy, protože ty jsi tak nemotorná, že to zvládneš sama." Zvedl se a s kopnutím do jedné z jejích knih odešel.

Hermiona vztekle začala sbírat své věci a hlavou si procházela celý ten rozhovor. Nemohla uvěřit, že jí natolik nenávidí. Snob jeden panovačný. Myslí si, že peníze vyřeší naprosto všechno. Nechtěla si to připustit, ale mrzelo jí, jak se k ní choval. Ničí slova nebodala tolik jako ty jeho. Hermiona to však přisuzovala jeho inteligenci a schopnosti ubližovat druhým. Sebrala věci a pospíchala do knihkupectví.

"Pansy, jdeme na ples spolu." oznámil Draco své přítelkyni.

"Ach Draco." rozplývala se Pansy a okamžitě se k Dracovi přitulila. Draco jen protočil oči a zadíval se do chodby právě ve chvíli, kdy se zpoza rohu vynořila Grangerová. Hlavu měla skloněnou k nějakému pergamenu a vlasy jí padaly do obličeje, což způsobovalo pohazování hlavou, aby je odehnala. Nevědomky si kousala spodní ret, jak nad něčím usilovně přemýšlela. Dracovi se zdála v tu chvíli roztomilá. Ihned potřásl hlavou, aby zkrotil své fantazie a odtáhl se od Pansy.

"Musím ještě něco udělat" řekl a se zlověstným úšklebkem se vydal ke Grangerové.

Pansy se jen uculila a čekala, co bude následovat. Zamyšlená Hermiona se loudala chodbou pročítala si seznam věcí, které musí do plesu stihnout. Draco se k ní nebezpečně přiblížil a vytrhl jí pergamen z rukou.

"Hej." vykřikla zmatená Hermiona.

Draco se jen ušklíbl a zahleděl se na seznam. "Myslím, že můžeš vyškrtnout pár věcí, Grangerová. Třeba koupit si šaty. To nebudeš potřebovat. Kdo by pozval zrovna tebe na ples. Nebo se už dohodl Weasly s Potterem, který bude ten dobrodinec?" posmíval se Draco.

Hermiona mu sebrala seznam z ruky a vyprskla: "Nepotřebuji, aby se nade mnou někdo slitoval. Mám s kým jít a nemyslím si, že ti do toho něco je, Malfoyi." Otočila se a rychlými kroky odkráčela z jeho dohledu.

Draco se zamyslel. Nikdo se zdravým rozumem by se jí ani nedotkl. Začalo mu vrtat hlavou, kdo by mohl být ten pitomec. Okamžitě si vynadal, že věnuje tolik myšlenek nějaké mudlovské šmejdce a se zavrčení se vrátil ke své přítelkyni.