Jsi jen další v řadě hlasů - nebo jsi má spojenkyně?

17 1 0
                                    

Jako zuby, zakousla ses do mojí mysli,
ruce jako drápy rozřízly mi duši na dvě.
Odkdy byla jsi taky ta, která ve mně myslí
a bere mi slova z úst hladově?

Nevím, kdo jsi – neznám tvé jméno;
proč ses zjevila tak najednou?
Ani nevím, jestli ti nějaké jméno bylo přiděleno;
protože vím, že pro mě je tvá přítomnost záhadou.

A teď jsi to ty, která ovládá tohle tělo;
proč jsem ztratila kontrolu tak snadno?
Je to tak, jak to vždy být mělo?
Můj život k tomuto směřoval; je mi to tak tedy dáno?

Ale kým? Kdo jsi a kdo tě poslal?
Byla jsi snad ve mně vždy?
Stejně jako všichni před tebou, někdo tě do mě dostal –
a ten někdo mě zná a vše o mně ví.

Tvé myšlenky, silné jako řvoucí slova,
chtějí se mi dostat do srdce.
Protože tam jsem já, tam se před strastí vždy schovám;
i když nevím proč – mé srdce necítí a jako kdysi nebije již tak prudce.

Přesto cítím, že jsme propojené;
může to být tím, že sis osvojila nejen mé tělo, ale i mou mysl.
Proč však jsou tvé myšlenky vůči mně tak pobouřené?
Co si to vymýšlíš s mým já za nesmysl?

Jestli chceš plnou kontrolu, máš špatné tělo.
Protože i ty před tebou ho ovládly snadno.
Ale mou duši zatím, kromě mě, nic neovládalo a nemělo;
co si tedy pamatuji a je mi známo.

Nemluv se mnou – to mi je jedno;
jen moc s tím tělem nevymýšlej hlouposti.
Protože i tobě bude brzy zřejmo,
že jsem naprosto zbytečnou bytostí.

Protože o mně se ve světě zajímají jen ti,
co mě chtějí zabít a zničit.
Sice mi je jedno, jestli už o mně ví,
ale i tak se nechci ostatním lidem více příčit.

Lidé jsou kruté a nemilosrdné bytosti –
jsi na mé nebo na jejich straně?
Uvnitř jsme všichni stejní –
ale co když se tě pokusí zničit? Co navenek použiješ k obraně?

Měla by ses bát – já už toho nejsem schopna.
Jsem emocionálně dutá.
Vnímám to pokaždé, když se dívám na holuby z okna
a hlas mi v hlavě říká, ať se bojím, že mě sledují; ať jsem na oko krutá.

Kéž bys mi do srdce mohla dodat teplo –
problémem je, že tě tam pustit nemůžu.
Protože právě srdce mi řeklo,
že když si tam někoho vpustím, už se sebou nic nezmůžu.




Poezie tisícera očíKde žijí příběhy. Začni objevovat