Poezie tisícera očí

Nevím, jak se mám cítit

Občas je to jednoduché - předstírám, že jsem šťastná!
Ale pak přijdou těžké chvíle
a má mysl zase putuje do prázdna...

Jak se mám cítit, když lidé pláčou?
Já při pláči necítím nic.
Vím ale, že lidé při takových chvílích, z myšlenky na myšlenku skáčou.

Směju se - směju se všemu!
Avšak v hrudi mě srdce mrazí.
Je pak ten smích k něčemu?

Lidé si myslí, že jsou v pořádku.
Pak na papíře rudě je napsáno "blázen"
a hned si lidé začnou splétat oprátku.

Zdraví není jednoduché předstírat,
když nevím, jak takové zdraví vypadá.
Nakonec srdce mysl snaží se neustále za mříže zavírat.

Usměju se, ale jenom chlad ze mě srší.
Tak moc se snažím, aby vše vypadalo v pořádku!
Nejklidnější snad mohu být, když pláču a prší.

Je to těžké - chápat lidské emoce,
když jsem je kdysi měla, ale to už si nepamatuji.
Jen doufám, že to předstírání, přinese mi ovoce.

Protože život bez emocí není jednoduchý.