Poezie tisícera očí

Obrana mysli

V hloubi nitra smutek pláče;
ale oči se lesknou prázdnotou.
Srdce tiše tluče, avšak steskem skáče.
Mysl vzpírá se vzteku svou jemnou ochotou.

Vzpomínky na minulý život ožívají v mysli;
ale ta se s nimi snaží zápasit.
Protože jsou špatné - to si myslí,
jelikož o dobré časy se v téhle době může jenom tiše prosit.

Nelze jí to vymluvit - mysl ví, co má dělat -
to jen srdce se studem třese.
Protože neví, jak se z té ztráty vzpamatovat -
a zle ten nápor špatných myšlenek nese.

Jak se chovat? Jak to zastavit?
Je jen jediná možnost.
Nelze se z toho návalu všeho zotavit?
V tom případě je zapotřebí pohřbít všechny emoce a všechnu ctnost.

---

V prázdnotě duše smutek zabil se.
Ve schránce duté nenašlo by se života.
Mysl zná vše nejlíp, to ona ví jen
jak zbavuje se člověka lidská podoba.

Je konec citů.
Nastává čas prázdnoty.