Poezie tisícera očí

Nádherná maska

Podívej se na mě!
Podívej se na mě!
Co vidíš?
Vidíš mě, anebo ne?
Všichni lidé, co mě mají rádi,
jsou ti samí, co mě rádi nemají.

Podívej se na mě!
Podívej se na mě!
Co vidíš?
Díváš se mi do očí -
vidíš skutečnou Ar, nebo jen iluzi?

V tomto světě diktovaném šťastnými tvářemi
jsem na skutečnou Ar už zapomněla.
Mám ji znova namalovat?
Nebo tu nádhernou masku mám spálit na popel?

Podívej se na mě!
Podívej se na mě!
Co vidíš?
Odráží se v očích tvých
mé skutečné já?

Podívej se na mě!
Podívej se na mě!
Co vidíš?
Pod touto maskou je škaredý obličej,
který jsem skryla -
ale je to ta osoba, kterou doopravdy jsem.

V tomto světě diktovaném šťastnými tvářemi
jsem si konečně vzpomněla, kdo jsem.
Sundávám si tuto klamnou masku -
podívej se - toto je mé skutečné já.

Podívej se na mě!
Podívej se na mě!
Teď, když mě vidíš,
máš mě stále ráda?
Vším, co jsem, jsou jen lži.
Byla bys stále se mnou, kdyby to tak nebylo?

Podívej se na mě!
Podívej se na mě!
Teď, když mě vidíš,
odvrátíš se ode mě?
Od té Ar, která jen chce být milována?
Budeš se mi vyhýbat?

V tomto světě diktovaném šťastnými tvářemi
odhodila jsem to škaredé já.
Nosím tu masku stále dál,
budu nadále tou osobou, která lže, že to jsem skutečně já.