Poezie tisícera očí

Pravý svět LIDÍ

Každý den si nasazuješ masku;
cítíš se, jak jsi odlišná.
Okolo rtů, dáváš si šedou pásku -
přitom se jenom stáváš jednou z nás.

Maskuješ své skutečné vlastnosti,
protože si myslíš, že ty falešné tě ochrání.
Ale ve světě nejsou takové okolnosti,
které tě před tím, aby ostatní poznali pravdu, zachrání.

Protože ty víš, že jsi ČLOVĚK.
Protože ty se cítíš jako ČLOVĚK.

Jak hraješ si na nevinnou holčičku -
aby ostatní neviděli tvou pravou tváři.
Ale stačí zpackat lži na malou chviličku
a hned vidíš, jak ostatní poznávají, čím skutečně jsi.

---

Ano, řekla jsi pár lidem, že jsi nebezpečná -
oni se však tomu jenom zasmáli.
Je to proč jsi ke svým citům tak netečná?
Je to proč ve svém nitru už nic necítíš?

Co až ti praví LIDÉ poznají, co víš?
Že znáš pravdu o nich a o sobě?
Nastane pak ten čas, kdy ucítíš,
že tvé lži a klamy byly zbytečné?

Zbaví se tě - oni všichni -
nemrknou, ani brvou nepohnou.
Protože to je ten čas, kdy každý ví,
co je správné a co se musí udělat.