Black Pearls

EPILOG - ČÁST IV

Věděla jsem, že tento den bude v mém deníku, který jsem si poslední rok psala,  uveden zlatým písmem. Nemohla jsem spát, nemohla jsem jíst, nemohla jsem vydržet na jednom místě. Bylo to úplně jiné, než když jsem se oblékla do svatebních šatů poprvé. 

Předtím jsem měla dlouhé, těžké, saténové šaty se složitou krajkou a dlouhou vlečku, o kterou jsem neustále zakopávala a na hlavě jsem měla obří diamantovou tiáru, která byla těžká jako blázen. Dlouhý, průsvitný závoj mi neustále létal kolem hlavy a lepil se mi na rtěnkou obtěžkaná ústa.

Tentokrát to bylo úplně jiné. Takové lehké, zábavné a přesto krásné. Měla jsem pocit, že snad začnu létat.

Ranní slunce slabě osvětlovalo pískovou pláž, já jsem na sobě měla lehounké tylové šaty a ve vlasech prostý věneček. Byla jsem naboso, kráčela jsem těsně u hladiny moře a jemné vlnky mi omývaly členky a máčely spodek mých svatebních šatů.

Oproti mě kráčel Ricky - v bílé košili a bílých kalhotech a taky byl bosý. Usmíval se a mě v tu chvíli byl ukraden celý vesmír, existoval pouze on a já.

Svatební obřad byl prostý, vedl ho jeden z Rickových strýců a já vůbec nevnímala, co kdo říká, nebo dělá. Až později mi došlo, že tento typ sňatku je nejspíš platný jenom v podmořské říši, ale bylo mi to fuk.

Rickova matka se neukázala a mě spadl kámen ze srdce, protože jsem se bála, že obřad překazí. Ne, že by nám to zabránilo v tom, žít spolu, ale Ricky nástojil a tom, že sňatek bude formální a nikdo z jeho rodu nezpochybní jeho platnost.

Svatební noc proběhla na pláži. Na ostrově, ztraceném uprostřed oceánu, jsme zůstali úplně sami a tak jsme zde celé noci i dny mohli poběhovat úplně nazí a nespoutaní.

Ricky nechal postavit kousek od pláže komfortní chatku se vším pohodlím, které suchozemci vyžadují a jednou za měsíc k nám dorazila malá loďka s potravinami, které jsem vyžadovala pouze já (např. vajíčka, slanina či kafe- toho jsem se nehodlala vzdát). Rickymu bohatě stačily ryby z místních zdrojů.

Byla jsem šťastná, jako nikdy. A přesto... Stále jsem měla pocit, že jsem něco nedokončila, že svým přátelům dlužím vysvětlení.

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak to udělat. Jak jim dát vědět, že jsem, že žiju, že dýchám a miluji a přitom neprozradit svou existenci.

Možná bych toho nechala a nikdy se znovu neozvala, ale jednoho dne jsem zjistila, že jsem těhotná.

Upřímně, trochu mě to vyděsilo. Byla jsem úplně první žena, která čekala dítě s mořským tvorem a přesto, že jsem to před svým manželem nedávala najevo, potřebovala jsem vedle sebe někoho, kdo by mi rozuměl jako žena a jako přítelkyně.

A proto jsem jí k narozeninám poslala speciální dárek, který mohla vyluštit a pochopit jenom ona. Ricky o tom netušil a já zase netušila, jak to přijme, až se Vivian tady jednoho dne objeví.

Ale na to jsem si musela ještě pár měsíců počkat.