Black Pearls

8. Back to reality

Do hotelu jsem se vrátila jako ve snách, stále jsem na rtech cítila tu slanou chuť moře a jeho rtů a nedokázala jsem se na nic soustředit. Lehla jsem si na postel a jenom tupě zírala do stropu a uvědomila jsem si, jak se usmívám a tento úsměv z mého obličeje nejde ničím setřít.

A potom vedle mně zazvonil mobil a to mě tak vylekalo, že jsem na posteli přímo nadskočila. Zvedla jsem to a uvědomila si, že tam mám 14 zmeškaných hovorů a všechny od Taylora.

"Ahoj," řekla jsem nuceně veselým hlasem, "co se děje?"

Na chvilku bylo překvapené ticho. "Co se děje?" Vykřikl. "Celý den jsem ti volal a tys to nebrala!"

"Jo, já... zapomněla jsem si mobil v hotelu a přes den jsem se byla projít. Nechtělo se mi sedět celou dobu tady na pokoji a čumět do televize."

"Mohla jsi přece jít k hotelovému bazénu na střeše, tam je krásně. A slunečno. A je tam i bar."

"Já vím, ale... Chtěla jsem jít prostě ven."

"Byla jsi na lodi, co plave kolem ostrova?" V jeho hlase nebyl ani stín podezření, byla to jenom prostá a zvědavá otázka.

"Ano. Ale je tu trochu nuda," zalhala jsem hladce. Nakonec, jak by mohl vědět, že kdykoliv smočím nohu do moře, je Ricky ihned u mně?

"Promiň," odpověděl omluvně, "já to hned napravím. Za chvilku jsem u tebe a můžeme jít na večeři. Připojí se k nám moji dva přátelé, oba dva jsou astronauti, kteří ti můžou říct zábavné historky z vesmíru."

"To zní skvěle," řekla jsem nadšeně a převrátila jsem oči. Vesmír byl ta úplně poslední oblast, která mě zajímala, ale musela jsem hrát roli zamilované přítelkyně. Zatím. Protože jsem vůbec netušila, jak se s Taylorem rozejdu hned poté, co jsem s ním strávila jednu noc.

****

Tentokrát jsme večeřeli v hotelové restauraci, která naštěstí neměla s tématiku moře ani vesmíru nic společného. Byla to prostá, ale velice elegantní místnost, ve které dokonce hrál živý orchestr a já v duchu hádala názvy všech songů, které předváděli.

"Takže vy se jmenujete Perla Black?" Zeptal se Taylorův přítel astronaut, nějaký Kenneth Ham. "To je zajímavé, pravé černé mořské perly jsou velice vzácné."

"Pravé mořské perly jsou vzácné jako takové," promluvila žena naproti mně - astronautka Sunita Williams. Nenapadlo mě, že i ženy létají do vesmíru, já osobně to považovala za zcela mužskou záležitost.

"Existuje spousta různých, malých říčních perel, ale mořské perly jsou nedostižně krásné," pokračovala Sunita a vypadalo to, že ji toto téma nesmírně baví, "obvykle mají smetanovu až růžovou barvu, ale černé perly jsou opravdu unikát."

"Rád bych věděl, proč," odvětil Kenneth, ale Taylor nejspíš usoudil, že na téma mořských perel už konverzace stačilo, proto změnil téma.

"Kennethe, neřekneš nám nějakou zábavnou historku z tvého pobytu ve vesmíru?"

Kenneth se ujal slova a  já si nasadila na obličej pozorný výraz, který znamenal, že zaníceně naslouchám, ale ve skutečnosti jsem neustále přemýšlela nad tím, proč jsou černé perly tak vzácné. Na rozdíl od ostatních lidí, já měla šanci to velice jednoduše zjistit a v duchu jsem si slíbila, že se ho na to zeptám.  Což by ovšem znamenalo, že se s ním musím zase sejít, ale to mi zase připomíná, že bych si měla nejdřív promluvit s Taylorem, ale to...

"Proboha!" Vykřikla náhle Sunita z ničeho nic. "Perla Black! Už vím, proč je mi to jméno tak povědomé... Vy jste ta kamarádka mořských panen!"

Taylor zbledl a kousl si do rtu.

"Jasně," ozval se Kenneth nadšeně a vytáhl svůj iPhone, "mám tady oblíbené video, jak ten vládce moří kouzlí s vodou v nějaké restauraci, to je prostě paráda! Taylore, to musíš vidět!"

"Ne, díky, já to už viděl." Odpověděl Taylor ledově.

"Drahoušku, vyprávějte nám o nich," zaprosila Sunita a udělala na mně psí oči. "Já je prostě zbožňuju! Kdybych nebyla astronautka, určitě bych se zabývala oceánem, to mě prostě fascinuje..."

Taylor vypadal, že každou chvíli omdlí a mně ho bylo prostě líto. Nemohl za to, že se zamiloval právě do mně.

"Budu vám to vyprávět, ale někdy jindy. Teď jsem na ostrově, který je zasvěcen vesmíru, tak vyprávějte spíš vy. Kdy vás napadlo stát se právě astronautkou?" 

Sunita se na návnadu chytla jako naivní rybka a začala sáhodlouze vykládat svůj životní příběh, který by mě za jiných okolností nejspíš i docela zajímal, ale teď jsem jenom ustaraně pozorovala Taylorův výraz v obličeji. Když nabyl znova normální barvu, oddechla jsem si. Nebezpečí bylo zažehnáno.

Po této zajímavé večeři jsme spolu vyšli na terasu. Obloha byla tmavá a posetá tisícerem drobných, blikajících hvězdiček.

"Támhle," natáhl Taylor ruku a ukázal kamsi nahoru, "tam jsi ty. Perla Black. Hvězda mého života..."

"Ó, ty jsi ji pořídil vlastní hvězdu, to je tak romantické... Co může lepšího muž udělat pro svou vyvolenou? Tohle může těžko něco trumfnout..." Rozplývla se Sunita, ale její slova slyšel i někdo další a rozhodl se na to patřičně reagovat.

Najednou se před námi vzdemula obří, zpěněná vlna, která kupodivu stála na místě, ale celá se chvěla. Všichni tři jsme na tento zvláštní úkaz čuměli s otevřenou pusou a myslím, že já jsem byla úplně první, které došlo, co se tady děje.

Po pár sekundách se ta vlna pohla a začala měnit tvar. Všelijak se kroutila a transformovala, až nakonec vytvořila obrovský pohyblivý nápis. 

PERLA

Moje jméno svítilo na modré vlně s bílou pěnou a ta vlna se k nám pomalu blížila. Zastala těsně před okrajem zábradlí a my jsme tam všichni jenom nehybně stáli a nevěřícně zírali na ten prapodivný úkaz.

Pak ta vlna silně zašuměla a zasypala nás hustou sprškou překrásných, dokonale kulatých a bílých mořských perel, které pokryly celou podlahu terasy.

Tak takhle, milá Sunito, pomyslela jsem si v duchu škodolibě, přesně takhle můžeš trumfnout to, že mi někdo koupil hvězdu.