Kate

Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků: Hledá se anonym - 59. kapitola

Siriuse Blacka sice nechytili, ale zato jsme všichni zažili velmi rušnou noc. Učitelé znovu prohledávali hrad a my jsme zůstali zavření v naší společenské místnosti, ani do ložnic jsme nesměli. Zajímalo by mě, jaké to bylo na ostatních kolejích. Možná je taky zburcovali anebo je možná nechali spát.

Další záhadou bylo, proč Sirius Black byl u Ronovy postele. Měl by být u Harryho, toho by se měl snažit zabít. Ne, že bych Harrymu přála, aby po něm šel nějaký šílenec, ale takhle to nedává smysl. Proč by šel po Ronovi? Je pro něj jenom obyčejný kluk. Jediné možné vysvětlení podle mě je, že si prostě spletl postel. Harry má postel hned vedle, tak nebylo těžké jednu maličkost poplést. Další možností je, že se rozhodl napřed vyvraždit všechny okolo, ale to by nebylo chytré.

Ale jinak se nic moc nestalo, kromě zpřísnění bezpečnosti pravidel, zvýšení oblíbenosti Rona a hromadě trestů pro Neville. Chudák Neville se nyní nepodívá do Prasinek, dostal školní trest a ještě dostal Huláka od babičky, ze kterého jsem zaslechla něco o tom, jak pošpinil rod. Nechápu, proč kolem toho tolik vyváděj. Sice umožnil masovému vrahovi dostat se do ložnic dětí, ale neudělal to úmyslně. Prostě ztratil jeden papírek. Jsme lidi, neustále něco ztrácíme. Já třeba teď nemůžu najít jeden lesk na rty. Ne, že bych ho nějak extra používala.

Většina studentů se ještě asi dva týdny radovala z nebelvírské výhry famfrpálového poháru. Ta radost by nám nejspíš vydržela až do konce roku, kdyby letos zase někdo zrušil zkoušky. Jenže to se bohužel nestalo a já jsem se na ně musela začít připravovat. Vážně jsem doufala, že to k něčemu bude, protože se kdykoliv mohlo stát, že nakonec budu vyloučena z Bradavic a všechno učení by bylo zbytečné. Je to šílené, ale můj nynější osud závisí na tom, co Malfoy řekne či neřekne. Což znamená, že ho nemůžu provokovat, aby se nenaštval, a neprovokovat ho znamená nemluvit s ním. Jsem vážně ráda, že s ním mám jenom lektvary a pak už stačí jenom se mu vyhýbat na chodbách.

Lektvary byly v poslední době asi jednou z mála příležitostí, kde jsem se dokázala dostatečně rozptýlit. Ono přemýšlet nad přísadami, jejich správnou kombinací a následnými účinky na lektvar mi dokázalo dostatečně zaměstnat mozek, že mi v hlavě nezbylo místo na další myšlenky. Na klasických hodinách lektvarů jsem nad kombinacemi ale jen uvažovala, tam jsem ještě neměla možnost si je vyzkoušet, protože na hodinách se dodržoval přesný postup přípravy od Snapea. Experimenty nastávaly až mimo hodinu ve víceméně soukromých hodinách se Snapem. Navštěvovala je jenom hrstka studentů, přičemž převážná část byla ze Zmijozelu a Havraspáru. Z Mrzimoru a Nebelvíru se neodvážilo moc studentů trávit dobrovolně nějaké hodiny se Snapem. Já jsem byla taková výjimka, ale to bylo nejspíš tím, že jsem jediný student z Nebelvíru, ke kterému se kdy choval dobře. Je to zvláštní a nevím, proč se tak ke mně chová, ale vážně mi nikdy nesebral žádný bod a nevyhledává na mých lektvarech sebemenší chybičku ke zkritizování. Tedy až do dneška.

Dnešní den byl už od rána špatný. Každý má někdy den, kdy vstane z postele levou nohou a celý den mu pak padá všechno na hlavu. Tenhle den jsem měla zrovna dneska. Ráno se mi povedlo zaspat, protože mě zradil můj budík a nezazvonil. Levandule a Parvati se mě pokoušely vzbudit, ale nakonec to vzdaly a budila mě až Hermiona, když se divila, kde jsem. Bylo to asi deset minut před začátkem hodiny, takže jakmile se ujistila, že jsem vzhůru, tak odešla na hodinu formulí. Já jsem se mezitím v rychlosti oblékla, koupelnou jsem prakticky jenom proběhla, přičemž jsem si pročísla vlasy hřeben a zároveň jsem spolkla trochu zubní pasty pro svěží dech. Čištění zubů klasickým kartáčkem jsem nestíhala. Litovala jsem přitom, že si jako Hermiona nepřipravuji učebnice už den dopředu. Takhle jsem si je musela ještě naházet do svojí brašny a pak jsem běžela na hodinu. Stejně jsem ale přišla o pět minut pozdě, zadýchána a červená ve tváři, za což následně Nebelvír přišel o pět bodu.