City Alfy

Prosím ne!!

Jess

Už jsou to od naší hádky tři týdny, a ještě jsme si od té doby pořádně nepromluvili. Vlastně jsme si nepromluvili vůbec, a když se nad tím zamyslím tak ani nebylo kdy. Leo ráno za úsvitu odchází, a v hluboký tmě se vrací.

Náš jediný kontakt je ten, že když se vrátí tak mě asi tak po hodině spánku instinktivně obejme. Už jsem i začala po nocích pravidelně  smutnit. Chybí mi jeho doteky, polibky a obecně strávený čas spolu.

Leo

Od rána do večera buď makám na svoji fyzičce nebo pracují v kanceláři. Štve mě, že jsme si s Jessie ještě o naší první hádce nepromluvili. Cítím i z její strany, že jí to štve. Promluvíme si, ale až bude chvilka času.

Ráno za svítání si jdu zaběhat. Potom celé dopoledne pracuji v kanceláři a po obědě mám trénink s Felixem a pak zase po zbytek dne pracuji v kanceláři. A ještě, aby toho nebylo málo, tak má Darkness od Felixe nakázáno jít po práci do posilovny.

Každý večer padnu do postele vysílením, ale ani tak se pořádně nevyspím, protože cítím přes pouto, že ani Jessie pořádně nespí. Takhle to už dál nejde, zítra si musíme promluvit.

Jess

Nikdo se už nemůže dívat na tu atmosféru co mezi mnou a Leem panuje. Aby mě Viki lehce rozptýlila bere mě ven, abych se trochu proběhla a ona, aby nasbírala bylinky.

Nechce do lidí rvát moc chemie, takže pokud je to nachlazení či lehčí nemoc tak jim dá prvně bylinkové čaje ní vyrobené, a pokud to nepomůže tak až pak teprve přijdou na řadu léky.

Už z domu s ní vycházím jako vlk. Jakmile ona začne sbírat bylinky, já začnu blbnout. Po nějaké době se ke mě přidá lištička. Dost dlouho je obezřetná, ale pak pochopí, že jí neberu jako kořist, ale jako kamarádku na hraní. Takže se úplně uvolní a hrajeme si naplno.

Asi je dost mladá, protože z ní cítím jen ten instinktivní strach, a ne strach ze zkušeností, že by jí někdo honil a chtěl si z ní udělat sváču. Po nějaké době se k nám přiblíží starší větší liška. Ta vypadá, že ty nějaké zkušenosti má, protože si drží dost velký odstup.

Na malou lištičku se hnusně podívá, ta hned sklopí ocas a jde si stoupnout po boku své asi mámy, ještě než odejdou lištička se na mě podívá a nepatrně usměje na rozloučenou, pak už pospíchá, aby byla po boku své mámy. Pak už i já spěchám za Viki, abychom mohli jít domů.

Asi tak v půli cesty uslyšíme silné alfa zavití. Obě se na sebe vyděšeně podíváme a rozběhneme se k domu. Ani nekontroluji jestli mi Viki stíhá, bojím se co se stalo. Zkouším se napojit na Lea ať vím alespoň trochu na co se připravit. A podle toho co cítím tak to není nic dobrého.

Doběhneme k domu, kde už je snad celá smečka. Ještě se bleskovou rychlostí zaběhnu do pokoje převléct. Teď už jen vyhledám Viki s Deanem. Viki objímá Deana a má strach co přijde. Jakmile mě uvidí jednu ruku natáhne ve znamení ať jdu za nimi, že mě taky obejme.

Velmi ráda to přijmu. Beru je už jako rodinu, Viki jako starší sestru a Deana jako staršího bratra. A mím sňatkem s Leem se staneme oficiální rodinou.

Ani ne za minutu Leo vystoupí na menší balkon a začne povídat to kvůli čemu si nás sem zavolal. Používá svůj alfa hlas, ale ne, protože je naštvaný, spíš kvůli tomu, aby ho slyšeli i ti vzadu.

Leo

V klidu si pracuji v kanceláři a u toho přemýšlím jak začnu náš rozhovor s Jessie. Z ničeho nic mi sem vběhne jedna omega. Nejdřív mu chci vynadat, že neumí klepat. Ale jakmile si všimnu toho co má v ruce ztuhne mi krev v žilách.