City Alfy

Meditace

Jess

V noci jsem toho moc nenaspala jakmile jsem zavřela oči uviděla jsem tu krev na svých rukách. Tyrkys se mnou nemluví a ani se jí moc nedivím.

Ráno mi napsal on. Zase si uvědomím že nevím jeho jméno. Zeptala bych se ho včera ale to jsem měla úplně jiné starosti.

Kamarád (neboli Leo): Ahoj jak pak se cítíš po včerejšku?

Jess: Ahoj. Popravdě docela na nic

Kamarád: aha no tak nic

Jess: copak si potřeboval?

Kamarád: myslel jsem že by jsme mohli dnes začít "ochočovat" tvého vlka

Jess: to se nevylučuje. Jak se mám zbavit strachu když ho nepřemůžu

Kamarád: líbí se mi jak uvažuješ. Ok tak pokud se na to cítíš vyzvednu si tě na tý louce kde jsi se proměnila.

Jess: ok sejdeme se tam a v kolik?

Kamarád: ve tři mám poslední schůzku tak o půl páté tam

Jess: budu tam😉

Jakmile dopíšu poslední slovo zvednu se a zamířím do koupelny. Tam spáchám hygienu a hned po ní jdu dolů na snídani.

Už z dálky slyším jak se smějí ale jak přijdu do jídelny všichni jako na povel zmlknou a podívání se na mě "můžete pokračovat já si jdu jenom pro jídlo" řeknu a pokračuji dál do kuchyně kde si udělám cereálie s mlékem.

Chci projít kolem nich ale Seb mě zastaví "Jess pojď si sednout k nám" "ne to je dobrý nechci vás rušit" odpovím mu. On to ještě jednou zopakuje a protože se s ním nechci hádat sednu si na poslední volnou židli.

Sotva si dosednu Seb spustí "Jessie chci ti představit svoji družku Cloe" a ukáže na dívku vedle něho která vypadá jako rusalka. Krásná bílé-čistá pleť, oči modro-zelený , dlouhé světle vlnité vlasy a na hlavě má věneček z živých květin. Na sobě má dlouhé světloulince zelené šaty.

"Rada vás poznávám luno" a skloní hlavu. Nevím proč ale okay. Rose za celou snídani se mnou chtěla navázat konverzaci ale já odmítala. Komunikovala jsem jenom se Sebem takže když něco chtěla musela požádat Seba aby mi to řekl.

Celý dopoledne sedím u sebe v pokoji a dělám úkoly nebo si píšu s Miou nebo spíš mi píše jen ona jak se to ve škole po mojím odchodu změnilo.

"Dále" řeknu když někdo zaklepe na dveře dovnitř vejde Sebastian."Přišel jsem ti jenom oznámit že už je oběd" "jo díky hned jsem tam" řeknu s malým úsměvem.

"Potřebuješ ještě něco?" Zeptám se ho když tam furt stojí "vlastně ano....chci se s tebou domluvit kdy začneme s výcvikem...je potřeba aby jsi uměla základní věci do svatby" "s tebou nevím ale já už jsem s někým domluvená" "aha a znám ho?" "Alespoň od vidění jo" tím naše debata skončí.

Už je 16:15 a já pomalu vycházím z domu. Sebovi jsem jenom řekla že jdu ven a že nevím kdy se vrátím.

Už stojím na louce a čekám. Začínám být čím dál víc nervózní a přemýšlím jestli to byl dobrý nápad sem chodit. 'pokud chcem odsud co nejrychleji zmizet tak to potřebujem' jenom přikývnou a zhluboka se nadechnu a vydechnu.

"Ahoj" uslyším hlas za mnou. Rychlé se otočím a uvidím ho s úsměvem odpovím mu a on hned spustí "můžeme jít?" Jenom přikývnu.

Leo

Celý den pracuji bez přestávky abych se mohl k večeru věnovat Jessie.

Z poslední dnešní schůzku přijedu ve čtyři tak se jen převléknu do něčeho pohodlného a ještě předtím než odejdu předám úkoly Deanovi. Což je aby udělal v papírech co jsme dnes nestihli to kde není potřeba můj podpis nebo něco takového.

Pomalu se vplížím na nepřátelské území a jdu si pro Jessie abych ji mohl vzít k nám. Na plochy určené k výcviku.

"Ahoj" řeknu po chvíli co stojím za ní a ona dělá hluboký nádech a výdech. Ta nervozita i strach se z ní dá cítit na sto honu. "Ahoj" odpoví nervózně "můžeme jít?" zeptám se protože nechci na tomhle území zůstávat déle než je potřeba. Jenom přikývne.

V tom okamžiku co přejdeme hranice zeptá se mě "jak ti mám vůbec říkat?" Otočím se na ni a až teď mi dojde že nezná moje jméno. Chvílí přemýšlím "co takhle třeba sensei?" A pousmějí se. Chtěla něco říct ale došlo jí co jsem řekl tak se na mě podívala pohledem: to myslíš vážně? "Ok promiň, promiň stačí když mi budeš říkat Leo" řeknu se smíchem. "To už zní lépe" řekne a obejde mě a chce jít dál ale v půli kroku si uvědomí že vlastně neví kam jdeme.

Jess

Takže se jmenuje Leo. Musím uznat že mu to jméno sluší a že je hezké i samo o sobě.

Zastaví se před nějakou skálou a zase se na mě otočí a spustí "protože vidím že jsi z toho všeho nervózní tak jsme pro první hodinu zvolil meditaci kde si zkusíš se svým vlkem promluvit, a ujasnit si s ním co vlastně po něm chceš."

Nečeká na odpověď a už jde ke skále. Tam nahmatá nějaké místo a tím otevře skryté dveře.

Vejde a já hned za ním. Jdeme dolů a slyším téct vodu. Dojdeme úplně dolů a tady to vypadá úžasně. Je to v celku jeskyně s vodopádem. Před vodopádem je mramorová deska s polštářky. Jinak jsou tu květiny a vonné tyčinky a svíčky.

Leo počká než si to tu prohlédnu a řekne "běž si sednou na ty polštáře " a ukáže na mramorovou desku.

Udělám tak a čekám na instrukce. On si sedne přede mě a udělá tu klasickou meditační pozici. "Zavřu oči..." počká než to udělám "...a ponoř se do své mysli a hledej svého vlka. A zkus si sním promluvit co vlastně po něm chceš..." mluvil dál ale já ho už neposlouchám a hledám Tyrkys. Když ji konečně najdu, tak začneme.

Leo

Jak jí pozoruji musím se pousmát protože jí ten úsměv vážně sluší. Počkám než si to tady prohlídne a furt z ní nespouštím oči a stále se usmívám.

Jak s prohlídkou skončí řeknu jí aby si šla sednou na polštáře. Udělám to stejný jenom s tím rozdílem že si sednu před ní. A začnu jí dávat instrukce co má dělat. Vím že mě už neposlouchá ale i přesto na ní stále mluvím.

Tak po hodině se začnu nudit. A po chvíli mě napadne že udělám to stejné. Promluvím si s Darknesem ale ne o tom stejném co ona ale o tom kde budeme hledat svoji družku. Něco jsme vymysleli a potom začala konverzace o smečce atd.

Vrátím se do reálného světa chvilku před ní. A jakmile se probere zeptám se jestli si to vyjasnili atd. Ona řekne jen že nejspíš jo. Pak jdeme nahoru a podívám se na hodinky a řeknu "Tak jo pro dnešek končině stejně už je půl deváté." Pak jí dovedu na tu louku a ještě než odejdu řeknu jí jak by to probíhalo kdyby chtěla pokračovat.

Jess

Když se vrátím do reálného světa Leo furt sedí přede mnou. "Hotovo?" Zeptá se "nejspíš jo" odpovím mu.

"Tak jo pro dnešek končině stejně už je půl deváté" řekne když vyjdeme na povrch. "To jsme tu byly tak dlouho?" Zeptám se spíš pro sebe.

Leo mě odvede na tu louku a ještě než se rozloučíme řekne mi že pokud budu chtít s ním pokračovat tak si mě tu pokaždé vyzvedne o té půl páté nebo ve čtyři ale dřív to nestíhá.