City Alfy

Probuzení

Čekám v kanceláři, než mi kluci přinesou jeho hlavu. Právě pracuji na jedné smlouvě, když uslyším opatrné zaklepání na dveře.

Už dávno jsem si vzal kontrolu místo Darknessa.
"Dále" vztopí Dean se sklopenou hlavou. Vztanu z křesla a přejdu k němu.

"Copak potřebuješ?" a strčím si ruce do kapes. Furt má sklopenou hlavou a u toho mluví.
"Mám vás vzkázat od Viki, že už se může jít luna probouzet."

Usměji se.
"Tak to je skvělá zpráva. Hlavu vzhůru příteli. Promiň, že jsem křičel, ale to bylo kvůli tomu, že jsi tu každý po otcovi smrti dělá co chce." Podívá se na mě.

Když oba dva dlouho mlčíme tak ho vezmu kolem ramen a rozejdu se ke dveřím. "Pojďme za Viki."

Vejdeme do pokoje za Jess a tam si už Viki zapisuje čísla která ji ukazují stroje na kterých je Jess připojena.

Jakmile si nás všimne odloží desky.
"Aaaah konečně jste tady, tak pojďte ať můžeme začít."

Snažíme se jí probudit už dvě hodiny, ale bez výsledku. Viki se podívá na hodinky. "Hele kluci, potřebuji si teď na chvilku odskočit za jiným pacientem, tak to tu chvilku vydržte beze mě."

V tu chvilku co jsem poslouchal Viki tak se Jessie zavrtěla a začala se probouzet.

Podívám se na ni. Usměji se, a sednu si na kraj postele, k její hlavě. Pohladím jí po obličeji a ona otevře ty své modré studánky.

Hned se pokusí posadit, ale tím jak je slabá, podlomí se jí ruce, a spadne zpět do peřin. Pomůžu se jí posadit.

"Copak se stalo? Kdo tě tolik zranil?" Snaží se něco říct, ale nejde jí to. Já hned pochopím a skočím do koupelny natočit sklenici vody a do ní dám brčko, aby se jí lépe pilo.

V mžiku jsem zpátky a pomůžu se jí napít. Mezitím jak jsem, byl v koupelně, tak Viki odešla a v pokoji zůstal jen Dean. Konečně, až, nemá vyprahlá ústa tak se pokusí něco říct.

"Já...já.." rozbrečí se. Obejmu ji a už jsem chtěl říct, že si klidně na odpověď počkám, ale ona byla rychlejší. "On...on mě chtěl znásilnit." Hned se mi schová do hrudi a rozbrečí se jak jen to nejvíc jde.

Hned mi zezlátnou oči a s Darknessem se peru o kontrolu, protože ho chceme, oba dva zabít, tím nejbolestivějším způsobem.

Dean se mě snaží uklidnit, ale je to k ničemu, protože ho zabiju, tak i tak. Kdyby mi tady to malé vlče neplakalo do hrudi, šel bych ho zabít okamžitě.

Zabraňoval mi v tom ten pocity že mě potřebuje, že kdybych teď odešel zhroutila by se. Takže počkám, až usne a pak to uskutečním.

Zatím mohu přemýšlet, který způsob je bolestivější. Tím jak je Jessie slabá, tak počítám, že to dlouho trvat nebude a usne.

Jess

Jakmile se začnu probouzet, oslní mě silné denní světlo. Slyším lidské hlasy, jak si o něčem povídají, ale vůbec se nemohu soustředit na to o čem. Pak další co slyším je pípání strojů.

A podle bolesti, kterou cítím v pravé ruce uznám, že jsem na tich strojích připojena, pomocí hadiček, které mám v ty ruce. Co to kecám celé tělo mě bolí.

Jakmile si mě všimli, že se probírám tak jsem upoutala jejich pozornost. Cítím něčí vřelí úsměv a jemně pohlazení po tváři.

Jakmile otevřu oči, úplně, pokusím se posadit abych se mohla rozhlédnout kde to jsem. Zapřu ruce o postel abych se mohla posadit, ale jakmile se o to pokusím ruce mi podjedou a spadnu zpátky do peřin.

S druhým pokusem mi někdo pomůže. Jakmile sedím podívám se na svího pomocníčka, se sedaním, a uvidím Lea s obrovským úsměvem. Hned mě zasype otázkama. Když si vzpomenu co se stalo, je mi do breku, ale zaslouží si znát odpověď.

Otevřu ústa, abych něco řekla, ale nic z nich nevyjde, protože v nich mám sucho jak na Sahaře. Mezitím co Leo někam odběhl měla jsem šanci si prohlédnout pokoj.

Byl celý bílí a tím myslím i s nábytkem. Je tu jedna stěna která je, celá prosklená a v ní zabudované dveře, které teď byly otevřené jinak bych si jich nevšimla, které vedli na menší balkon s křesílkama a stolečkem. 

Sem tam, byla vidět zdravotní pomůcka nebo přístroj, jinak tu nebylo ničeho nic. Až po dost dlouhý chvíli jsem si všimla, že tu je i Dean.

Chtěla jsem ho pozdravit, ale to už přišel Leo se sklenici vodou a brčkem. Sedl si k mí hlavě a pomohl se mi napít.

Až jsem neměla vyprahlá ústa začala jsem mluvit.
"Já..já." Rozbrečím se, nedokážu říct ani jednu blbou větu. Leo mě obejme a já naberu trochu sil, abych řekla, alespoň tu jednu zasranou větu. "On...on mě chtěl znásilnit."

Hned se zabořím do Leoví hrudě a rozbrečím se na plno. Úplně jsem cítila jak se napnul, ale to mi teď bylo jedno. Potřebovala jsem pocit, že je tu se mnou, že kdyby se cokoliv stalo tak mě ochrání.

Dean

Bylo mi jasné, že tu pomstu jen tak nehodí za hlavu, ale, že jen počká než usne a pak ho už nic nezastaví. Proto jsem zavolal Viki přes vlčí komunikaci.

'Ano zlato, co potřebuješ?'
'Na Lea zas leze ta pomstichtivost. Takže, mohla by jsi jak jsem půjdeš, vzít uspávací injekci. Než jsi ublíží.'

'Ovšem, právě jdu kolem ordinace, za vámi takže ji rovnou vezmu.'
'Děkuji, děkuji ti v zájmu celé smečky.'

Leo

Ani nevím kdy Viki vstoupila do pokoje, ale popravdě mi to bylo jedno. Nejdůležitější je, že mám u sebe v bezpečí svoje malé vlčátko.

Vypadalo to, že Jess každou vteřinou usne. Proto jsem jí od sebe, i když nerad, odstrčil, a položil ji zpátky do postele. Hned jak jsem ji položil, tak zavřela očka a usla.

Hned potom jsem se zvedl a chtěl odejít, ale zabránila mi v tom palčivá bolest na krku.

Pak už jsem nevnímal, a ani neslyšel nic. Poslední, co jsem jakš tak vnímal bylo to, jak mě někdo drží abych nespadl. Pak už jen tma.

Viki

Jakmile jsem uviděla, že se chce Leo zvednou a odejít tak jsem rychle zareagovala, a vpíchla do něj  uspávadlo. Pak už ho jen Dean přidržel, aby nespadl na lunu a bylo to.

Nepozorovatelně jsme ho dostali do jeho pokoje. Před jeho pokoj se posadil Dean a držel stráž, aby jak by, se probudil tak, aby nevyvedl nějakou blbinu, které by mohl v budoucnu litovat. A já se mohla vrátit ke své práci.