City Alfy

Znovusetkání

Sebastian

Probudí se asi tak po tří hodin bezvědomí. Otevře oči a hned vyletí do sedu.Jenže se hned chytí za hlavu a lehne si zpátky. Přistoupím k ní a pomůžu aby se alespoň trochu posadila a mohla se napít vody. Jak jí vypila tak položím skleničku na noční stolek, otočím se na ní a začnu mluvit

"proč jsi mi neřekla že jdeš ven? Vždyť jsem ti to včera i dnes vysvětlil že přeměna mohla přijít každou chvíli." Podívá se z okna a promluví "promiň nechtěla jsem. Ale ten les mě tak lákal. Nemohla jsem si pomoct" pousměje se "v poho nezlobím se. Nejdůležitější je že jsi v pořádku sestřičko"otočí se na mě s tázacím pohledem "sestřičko?" "éto promiň" "v pořádku taky tě beru jako svého staršího bratra." chtěl jsem s tím počkat alespoň do zítra ale zrovna teď je taková krásná příležitost. "Tak to ti nebude vadit informace že jsem sourozenci i pokrevně."

Jess

"Chceš říct nevlastní sourozenci?" Ale on jenom zakroutí hlavou "ten muž se kterým se máma objímala na letišti je náš táta." "Tak proč si mi ještě doma lhal že jsi dítě máminy kamarádky?" "promiň mi to ale měli jsme zakázáno ti cokoliv říct. Byl to rozkaz." "Rozkaz byl mi celý život lhát?!" "Jessie..." chtěl pokračovat ale já už nemám sílu ani chuť v této debatě pokračovat. "Promiň Sebe ale jsem po dnešku hodně vyčerpaná takže si promluvíme jindy" a on odejde.

Jak odejde otočím se k oknu s úmyslem spát. Ale někoho si všimnu jak sedí na stromě u mého okna. Posadím se a párkrát zamrkám jestli se mi to nezdá ale když jsem si jistá že tam někdo je zeptám se "kdo jsi?"

Leo

Jak přijdu domů zamířím rovnou do sprchy. Po ní si obleču jenom pyžamové kalhoty. Vejdu do pokoje a na posteli leží Ketrin. Ona je ta která bude luna naší smečky pokud svou milovanou nenajdu.

Jakmile si mě všimne zvedne se a přejde ke mně a pohladí mě po hrudi.Dívá se na svojí ruku a u toho mluví "před měsícem jste řekl že pokud jí do měsíce nenajdete mám vás přijít uspokojit.Tak jsem tady" a to už tu ruku přesune k mému rozkroku a zmáčkne ho. Druhou ruku mi dá na hruď a zatlačí a tím mě pomalu dostane do postele.

Normálně bych se nebránil ale od té doby co jsem byl v Kanadě mám strašně blbí pocit že podvádím svoji družku když se do takovéhle situace dostanu. I když je to divný protože zatím jsem měl čas prohledat pořádně svoje území a kousek vedlejšího. A zatím bez výsledku.

Když mi chce stahovat kalhoty zastavím jí "počkej Ketrin..." ona se na mě podívá "...vím že jsem to říkal ale v poslední době mám moc práce. A protože jsem dnes měl míň chtěl jsem toho využít a jít dřív spát. Takže to necháme na jindy." Ona se zvedne skloní hlavu a odejde.

Je něco kolem půlnoci a já se furt jenom převaluji a zkouším usnout. Pokaždé když to vypadá nadějně že usnu uvidím tu přeměňují dívku z dneška. I Dark se jenom převaluje a nespí. Když jí tímhle stylem uvidím tak po sedmí zvednu se, vysleču se a výjdu ven z domu.

V lese se přeměním a kontrolu si nechám já. Doběhnu k hranicím a přeměním se zase zpátky. V lese máme různě poschovávané oblečení pro jistotu kdyby bylo potřeba. A já toho teď využijí. Dark co celém večeru promluví 'můžeš mi říct co to děláš?' "jdu zkontrolovat jestli je v pořádku."

Obléknu se a než vkročím na druhé území zkontroluji jestli se poblíž nenachází jejich hlídka. Když je vzduch čistý co nejrychleji se vydám na tu louku. Když ji tam nenajdu spadne mi půlka kamene že srdce. A jenom půlka protože se potřebují přesvědčit že je opravdu v pořádku. Bohužel jsem takový.

Když jí konečně najdu a vidím že je v pořádku, chtěl jsem co nejrychleji vypadnout protože jestli si mě tady někdo všimne tak jsem v háji. Nechtěně se zaposlouchám do jejich rozhovoru a zmate mě to. Vedle okna je veliký strom a má husté větvě takže se do nich dá krasně schovat. Dark mě několikrát varoval že je to špatný nápad ať už jdeme ale já ho neposlouchal.

Když ten kluk odešel chtěl jsem taky jít. Ale měl jsem ještě chvilku počkat protože jak jsem se pohl ta holka si mě všimla. Můžu ze stromu seskočit a utíkat ale to bych nebyl já kdybych neudělal přesný opak.

Nevypadá že se bojí,že mě chce zabít atd. "Kdo jsi?" zeptá se."Řekněme že přítel který ti pomohl s půlkou přeměny" uhne pohledem a mluví dál "děkuji ale mohl jsi mě tam rovnou zabít" "proč? vždyť už ses na to musela těšit" "těší se na to asi všichni krom mě" chvíli se odmlčí a pokračuje "ještě včera odpoledne jsem věřila že vlkodlaci jsou mýtus a dnes se na jednoho přeměním"řekne spíš pro sebe "tys tu nevyrůstala?" zakroutí hlavou.

Takhle jsme si povídali skoro až do svítání. Ani jsem si neuvědomil jak ten čas letí. Povídal bych si s ní klidně i dál kdyby neusnula. Než usnula tak jsme si stihli vyměnit telefonní čísla. A řekl jsem jí že kdyby chtěla tak že může první přeměnu z vlastí vůle zkusit se mnou místo s tím klukem myslím že se jmenoval Sebastian nebo tak nějak.

Na cestě dom přemýšlím proč jsem jí vůbec nabídnul pomoc když ani není z mé smečky. Možná protože mi jí bylo líto,vůbec se neumím vžít do její situace a ani si představit v ní být. To bude asi ten důvod proč jsem jí nabídnul pomoc jo to bude ten,řeknu si.

Přijdu domů a podívám se na mobil zbývalo 55 minut do budíka takže to už nemá cenu jít do postele. Rozhodnu se že si po dlouhý době napustím vanu a do ní si vezmu knihu kterou jsem neměl po otcově smrti čas dočíst.