Gayhouse

Gayhouse [šestý díl]

~~ váš zájem je naprosto neuvěřitelný :O i po tom roce... miluju vás! Yours, Carlie ♥ ~~

Louis' pov.

Hned, co jsem tu blonďatou buznu, co si dovoluje na tu malou nevinnou princeznu, seřval jako malého spratka, vypadl jsem k sobě, hodil sebou na postel a přemýšlel. Nevím, z jakého důvodu mi tak vadilo, jak se k němu Horan má a že ten prcek mu to žere i s navijákem. Mohl bych tvrdit, že proto, že jsem to prostě zakázal, jenže nevím, jestli by to byla celá pravda.

Zaprvé - Harry je na něj hrozně mladý, mají mezi sebou víc jak deset let. Zadruhé je Harry moc nevinný na všechno to, co určitě chce Horan; vím na devadesát procent, že ještě nemá tenhle zážitek za sebou, už jen to, jakým způsobem mě políbil, prostě... nevinnej ňůňa. A když už jsem u toho polibku, i proto. Políbil mě, já byl první!

Prokroutil jsem nad vlastními myšlenkami očima. Kam jsem se to zase dostal?!

Jde o ty první dvě věci. Jeho osud je stejný, jako můj. Mladý, nevinný, využitý. A co jsem teď? Dělám matku deseti buzerantům, nemám školu, žádný svůj vlastní život. Nechci, aby to malý kudrnatý kuře skončilo takhle. Když já to štěstí neměl, musím pomoct tomu, aby on měl.

Mě samotného by zajímalo, proč jsem ho okřikl jako děvku a i ho nazval malou štětkou. Nevím, proč jsem to řekl. Vyletělo to ze mě. Vím, že si to nezasloužil, vím, že to není pravda. Ach bože, musím se mu za to omluvit.

Zvedl jsem se a cestou ke dveřím zamyšleně prohraboval vlasy. Šel jsem čím dál tím pomaleji, až jsem u dveří, s rukou na klice, zastavil úplně. Odfoukl jsem si. Já se přece nikdy neomlouvám! To, co řeknu, nikdy neberu zpět! Spustil jsem ruku z kliky a místo toho se o dveře opřel zády a svezl se do sedu.

„Tak jak?" vydechl jsem naštvaně nahlas a prudce zvrátil hlavu, abych se o dveře praštil. Zasloužil jsem si to. Prala se ve mně dvě já. Jedno to, co tady všichni znají, boss, co má vždycky pravdu a nic necítí. A druhé, které se vrátilo po několika dlouhých letech, milé a starostlivé. Naposledy jsem takový byl, když jsem byl v sedmnácti doopravdy zamilovaný do svého přítele. Ale co tady dělá, když já nejsem zamilovaný?! Nejsem!

„Ale on si omluvu zaslouží, nechtěl jsem ho urazit," šeptal jsem si pro sebe, ale nahlas, abych dal slovům větší váhu. Rozhodl jsem se, půjdu za ním, omluvím se, musím. Vyhrabal jsem se tedy zase na nohy a otočil se ke dveřím čelem, ale v jakémkoliv dalším pohybu mě zastavilo zaklepání. Maličko jsem zadoufal, že je to Harry a že si pro tu omluvu přišel sám a že já nikam nebudu muset. Jenže když jsem s úsměvem otevřel dveře, stál tam jen Liam. Koutky mi padly. Znuděně jsem se optal, o co kráčí.

„Já jen... neviděl jste... nevíte, kde je Nini? Chtěl jsem..."

„Nevím," odpověděl jsem chladně. Naneštěstí mě to hned napadlo. Jestliže ho Liam hledá, ve společendě i v Niallově pokoji jistě byl. Ano, mohl být ještě kdekoliv jinde, venku, ve městě. Ale stejně jsem začal mít zlé tušení, že je někde, kde rozhodně být nemá a to u Harryho.

„Ještě něco?" optal jsem se nervózně. Liam jen zakroutil hlavou a odešel. Jen co zmizel za dveřmi jídelny a hromadné šukárny, vyběhl jsem z pokoje a bral schody do podkroví po dvou.

Co si myslí? Že své zákazy nemyslím vážně? Že má u toho prcka šanci? Že je nechám dohromady? Nikdy!

Bez zaklepání jsem vtrhl dovnitř. Mé předpoklady se vyplnily. Na Harryho posteli seděl Niall a Hazz na něm. Byl bez trička, ruce na jeho hlavě, Niall zase jednu ruku v jeho kudrlinkách a druhou v jeho džínách. Evidentně jsem je vyrušil z velmi hlubokého a vášnivého polibku.