Zakázané ovoce ANEB láska mezi otcem a synem

X.část

Sledoval jsem korunovační ceremoniál svého prvorozeného syna Valeriana, který právě stanul před obecenstvem, které mu vzdalo patřičný holt.
    Oba jsme věděli, že se lidem ulevilo, když následnictví přešlo na Valeriana. Všichni měli z Aranovi příchozí vlády vrásky na čele, včetně mě, takže nyní bylo království předáno do dobrých rukou.
    Toto pozitivní pozdvižení ale bohužel zcela přehlušovala zvěst, která se šířila, jako rapidní infekce a padala z úst do uší všech kolem, bez jediné výjimky. Byla to zvěst o tom, že má nový následník koruny, tedy korunní princ Valerian dlouhodobě incestní poměr s králem.
  Všichni touto informací byly pochopitelně šokovaní a často i pohoršení. Proto začalo přibývat spousta odpůrců nejen mezi prostým lidem, ale také u dvora. Hodně lidí si dokonce myslí, že jen z důvodu našeho zvrhlého románku má být Valerian příští král. A proto hájí Aranovo znovu následnictví. Podle mě je to jen čistě z protivenství vůči našemu vztahu a to jim zastiňuje mysl. Raději by měli totiž na trůně tyra, nežli oázu pro zemi jen proto, že má incestní vztah. Jsou to všechno nemyslící tupci, svázaní vlastním strachem ze stereotypů.
   Oba jsme tuto vlnu odporu čekali, ale nikdy jsme svůj poměr oficiálně nepřiznali a proto také existují i menšiny, které si myslí, že nás takto pomluvila bývalá královna Sandra a princ Aran za jejich vypuzení.
   Popravdě mě nezajímá, zda někdo věří nebo nevěří našemu vztahu ani to, jestli jsou proti nebo ne. Pravda byla, že jsem učinil velkou službu této zemi a především sobě. Valerian je dokonalá volba a pevně věřím, že tato země bude v budoucnu ještě více vzkázat a prosperovat.
   
    Valerian při svatém projevu papeže pohlédl na mě a věnoval mi ten nejkouzelnější úsměv. Usmál se jen lehce, ale očimu mu jiskřily, jako drahokami. Celkově vypadal naprosto úchvatně, až magicky. Měl na sobě slavnostní perleťový úbor s pláštíkem. Jeho útlé boky ještě vyzdvihoval pánský sametový korzet a vlasy měl sepnuté do nízkého drdolu. Nic tak krásného jsem už velmi dlouho neviděl a snažil jsem si zapamatovat každičký detail mého překrásného syna.
     Moje příjemné rozpoložení přerušila jedna dvorní dáma na galerii, která náruživě špitla své kolegyni: ,,Je tak krásný... zajímalo by mě, kdo bude jeho královna." ,,Myslíš, že se bude chtít ženit, když...?" Napadlo její společnici a mě bylo jasné, že naráží na zvěst o našem incestu. ,,Jen sprosté pomluvy. A i kdyby to byla pravda, oženit se musí z povinnosti a zachovat pokrevní linii." Namítla první dvorní dáma a mě se najednou semklo srdce.
    Valerian se skutečně bude muset oženit a mít potomky, kteří po jeho smrti převezmou trůn. Jenže já to pořád nemůžu přijmout, ne u něj. Valerian je můj a já jeho. Nechci, aby mezi nás někdo vztupoval.
   Pohled jsem vrátil k Valerianovi a z jeho výrazu jsem poznal, že odtušil, že mě něco tíží.

...

,,Co to dnes bylo?" Zeptal se můj syn, když jsme si po oslavě nového následníka konečně mohli užít chvilku pro sebe v lázních. ,,Co tím myslíš?" Nechápal jsem. ,,Viděl jsem, že tě při obřadu něco trápilo. Zaslechl jsi zase nějaké pomluvy?" Zajímalo ho a já jen uhnul pohledem do vody, ve které jsme seděli. ,,Byl to jen postřeh jedné dvorní dámy." Odvětil jsem ponuře a dál nic neříkal. Chvilku na mě jen zamýšleně hleděl, než se ke mě přisunul a pohladil mě po tváři. ,,Řekni mi, co se stalo." Hlesl konejšivě, protože věděl, že mě to zase začalo tížit. Jen jsem si povzdechl, vzal ho za ruku, na kterou jsem ho následně políbil a řekl: ,,Došlo mi, že když jsi teď následník, nebudeme se moct vyhnout jedné nepříjemnosti." Valerian na mě v očekávání hleděl a já opět políbil jeho dlaň. ,,Musíš se oženit." Řekl jsem konečně a opět sklonil zrak.
    Můj syn jen zamýšleně přivřel oči a pak mi zvedl bradu, abych mu opět pohlédl do očí. ,,Čeho se bojíš?" Zeptal se. ,,Já jen... chci tě pro sebe." Vydechl jsem. ,,A koho jiného bych měl asi tak být?" Zeptal se nechápavě. ,,Přece svojí ženy." Odvětil jsem a bylo mi divné, že to nevnímá jako já. Valerian pohlédl sebejistě před sebe a jen ironicky řekl: ,,Ty jsi snad někdy Sandře patřil?" V tom okamžiku mi to celé došlo. Pro mě jeho sňatek bude zcela nový a nepříjemný, ale on už v takovéto pozici byl, když jsem já sám měl ženu a tak mu to asi už tolik nevadí.
    Jen jsem překvapeně zamrkal a on na mě upřel ironicky pohled, jako by mi něco vyčítal. ,,Doufal jsem, že už dávno víš, že i kdybych musel mýt harém o počtu dvaceti žen a s každou mít děti, tak nikdy nebudu žádnou z nich vnímat jako tebe." Řekl vážně. ,,Nebudu nikoho stavět nad tebe ani omezovat naše pouto povinností. Tohle bude moje žena vědět, ještě než si ji vezmu, to ti slibuji." Dodal a já stále cítil lehký popud v jeho postoji. Vždycky se zlobí, když zapochybuji o jeho loajalitě, ale nyní mě ovládala pouze čistá žárlivost.
    Opět jsem vzal jeho ruku a přitiskl si ji k tváři. ,,Hrozně žárlím, promiň mi to. Chci tě jen pro sebe." Vzdechl jsem a dál se procítěně mazlil s jeho dlaní, jako by to byla ruka múzy. ,,Přesto víš, že nikdo jiný pro mě není." Hlesl tiše a druhou rukou mě chytil za týl hlavy a přitáhl si mě do hlubokého polibku. ,,Až se ožením...budu sahat jen na tebe." Vzdechl při polibcích, které dostaly důraz. ,,...budu líbat jen tebe." Pokračoval a vsunul mi jazyk do úst. ,,Mmmh..." Zabroukal jsem spokojeně a on se pak přesunul na můj krk. ,,...A především budu šukat jen tebe." Pronesl vzrušeně a začal mi líbat a mnout prsa. ,,Ohh... mmmh..." Vzdechl a přivíral oči, když jsem cítil přívaly mléka. ,,Navíc... už mě napadla dobrá alternativa." Napadlo ho a pohlédl mi zpět do očí. Probudil jsem se z omámení a věnoval mu pozornost. ,,Tedy pokud mi nechceš ženu vybrat sám, můj králi." Řekl hravě a cítil jsem jak mi pod vodou sahá na stehno a roztahuje nohy od sebe. ,,Teď ne... teď chci myslet jen na tebe." Vzdechl jsem skoro prosebně, když mě pevně chytil za mužství. ,,Ale pak to probereme ano? Myslím, že můj návrh ti přinese klid." Hlesl vlídně a políbil mě při tření mé chlouby na tvář. Už mě začalo iritovat, že i v době našich hrátek zmiňuje jeho budoucí sňatek. Nebyl jsem popuzen jím, ale všemi těmi ženami, kterým se tolik líbí a chtěli by po jeho boku stanout u oltáře.
   Začal jsem se mračit, když jsem z hlavy nemohl dostat jejich svatební polibek a následně akt z povinnosti. ,,Dost." Vzdechl jsem nepříjemně a zastavil mu ruku, kterou mě třel. ,,Co se stalo?" Ptal se hned starostlivě a já jen ztěžka sklonil pohled a cítil stud za tak směšnou žárlivost, která mi mlžila mysl. ,,Promiň mi to... já teď nemůžu." Odvětil jsem snad zhrzeně, zvedl se z vody a odcházel   a sahal po osušce. Valerian na mě hleděl skoro jako by do mě omylem zabodl nůž a též se postavil. ,,Udělal jsem něco špatně? Moc se omlouvám jestli-",,Ne. Je to moje chyba. Teď potřebuji být sám." Vysvětlil jsem a odcházel.