Zakázané ovoce ANEB láska mezi otcem a synem

VIII.část

Sledoval jsme z hradní věže, jak Valerian trénuje s mečem na nádvoří. Netušil, že ho pozoruji, ale to také byl můj záměr.
S obdivem jsme sledoval, s jakou elegancí a lehkostí zachází s mečem a bodá jej do slaměného panáka, který mu je současným protivníkem. Vždycky byl v šermu velmi dobrý, dalo by se říct, že narozdíl od Arana a Rea vynikal. Reo se vždy raději věnoval knihám a Aran zase sledování turnajů a krvavých soubojů.
Valerian jako jediný z mých třech synů uměl dobře bojovat a zacházet se zbraněmi. Vždy jsem v něm ale viděl spíše asasína nebo hraničáře, nežli těžkopádného rytíře s těžkou zbrojí. Při tréninku se pohyboval rychle a tiše a jeho výpady byly jako hadí uštknutí. Rychlé a špatně předvídatelné. Kromě meče a dýky to dobře uměl také s lukem a šípy. Na lovech, které jsem ale pořádal s družinou se nikdy nechtěl zapojovat. Valerian má tak čistou duši, že nechce zabíjet pro zábavu a tak nikdy žádné zvíře neulovil. Hodně šlechticů a jeho o rok mladší bratr Aran to vnímá jako zženstělost a slabost, ale já to naopak obdivuji. Už od doby, kdy jsem svého syna zázrakem našel na tržnici jsem věděl, že je v něm něco výjimečného. Je spravedlivý a mírumilovný, stejně jako odvážný a chytrý. Má všechny kvality, ve které jsem doufal u všech mých dětí, ale bohužel je má jen Valerian. Reo je sice sečtělý, ale je bázlivý, uzavřený a příliš úzkoprsý, kromě vědomostí z knih nemá nic, co nabídnout a Aran je bohužel ze všech nejhorší. Mohla za to výchova Sandry, která ho zhýčkala a rozmazlila. Hodně jejich názorů ho ovlivnilo a navedlo na špatnou cestu. Je proslulý tím, že je jeho chování nehodné prince a má sklony k bezohlednosti a násilí.
Vždy když si představím, jak takový člověk po mě přebírá trůn, vidím jen rychlí spád této země. Moc dobře vím, že by následnictví mělo padnout na Valeriana. Spadl by mi kámen ze srdce, kdyby králem byl on a ne Aran. Ve skutečnosti na trůn má právo Valerian, jako můj prvorozený syn, jenže nikdo, kromě nás dvou neví o tom, že je můj skutečný syn. Všichni ho stále považují za adoptovaného sirotka z ulice. Z prvu jsem si myslel, že je to tak lepší, aby byl v bezpečí před Aranem nebo Sandrou, pro které by byl jako právoplatný dědic trůnu hrozba, jenže vím, že by byl tisíckrát lepší vládce, než Aran a to ve všech ohledech.
Jen jsem si při těch myšlenkách těžce povzdechl a odvrátil pohled na horizont, kde se prostírala táhlá pláň. Chtěl bych Valerianovi zajistit trůn.
Náležel mu pravém a ke všemu byl moje krev. Byl sice levoboček, ale po zařízení pár právních formalit bych z něj mohl učinit dědice koruny. Jak jednoduše to celé znělo a zároveň to celé zastíralo velké množství vyčnívajících překážek, které s tím byly spojené.
V první řadě bych mohl Valeriana postavit do velmi riskantní pozice ze strany Arana, který už odmalička po trůnu touží. Vím, že Aran Valeriana vnímá stejně jako jeho matka a kdyby mu sebral následnictví, mohl bych se obávat nejhoršího. Do tak riskantní pozice ho rozhodně stavět nechci, už jen proto že ho tak hluboce miluji. Valerian byl pro mě dar z nebes a já o něj v žádném případě nechci přijít ani ho nijak ohrozit.
,,Je dobrý." Zaslechl jsem za svými zády Aranův hlas. Otočil jsem se a uviděl ho opřeného o lokty na okenní římse při vytrvalém pozorování Valerianova tréninku. ,,Naučil jsi ho to dobře." Dodal můj blonďatý syn a já se k němu překvapeně otočil. ,,Tebe jsem to přece také učil." Řekl jsem a také jsem se zadíval zpátky na černovláska na nádvoří. ,,Ale ne tak jako jeho. Vždycky jsi mu dával přednost." Odsekl tiše. ,,Jeho to bavilo. Tebe ne a vždy jsi hledal výmluvy proč natrénovat... tak jsem to s tebou vzdal." Namítl jsem prostě a on jen zakoulel pohrdavě očima a uraženě odcházel. ,,Vždycky si musíš něco vymyslet, abys uhájil, že je tvůj oblíbenec." Pronesl protivně a zmizel za rohem. Nechtěl jsem se už ani hájit, protože Aran byl odjakživa paličatý a rád si vymýšlel vlastní pravdu, aby nemusel přiznat, že důvod jeho zloby je jeho vlastní hloupost.
Opět jsem se jen zadíval na Valeriana a to mi sklidnilo mysl. Často jsem přemýšlel nad tím, proč jsem se do něj vlastně zamiloval i přes to, že je můj syn. Nad Aranem ani Reem jsem nikdy takto ani jedinkrát nezauvažoval a pravděpodobně to bylo tím, že narozdíl od nich byl Valerian zkrátka dokonalost sama. Naše duše byly už od začátku sjednocené a spřízněné osudem a stejně tak naše srdce. Pravda ale byla, že se Valerian zamiloval první. Z nějakého důvodu mnou byl uhranutý ještě jako chlapec a při dospívání jeho touhy rostly. V té době jsem si jich začal všímat a vnímat podobné pochody i u sebe vůči němu.
Kromě jeho skvělého charakteru byl Valerian také neskutečně skvostný především po vzhledové stránce. Což mu jeho bratři mohli jen závidět. Oni se totiž podobali spíše matce a ta krásu v rodině bohužel neměla. Kdežto Valerian měl spanilé rysy jeho matky i krásné tělo. Nebyl vysoký a statný jako já, ale za to byl velice sličný a atletický. Jeho krásné proporce mladého muže mu podtrhovaly svaly, rýsující se pod jeho bledou kůží. Společně s černými divokými vlasy a modrýma očima vzbuzoval dojem jako stříbrný medajlomek s modrými drahokami pod hladinou tmavé tůně. Kromě toho se mu nikdo nevyrovná v posteli.
Za svůj život jsem ulehl do postele s mnoha ženami i muži, ale nikdo z nich mě nikdy neuspokojil tak dobře, jako pokaždé můj syn. Byl také první, komu jsem projevil submisivitu a povolil mu vůči mě dominanci. Žádný muž ani žena se mě nikdy nezmocnili jako Valerian. Od něj to ale kupodivu už od začátku vyžaduji a doslova planu touhou, aby si mě vzal. Moje tělo se chce bezpodmínečně podřídit jen jemu a také jím chce být zcela pohlceno. Při tom vše mi ale vždy zůstává autorita staršího a Valerian to vždy respektuje.
Při těchto myšlenkách jsem vzplanul menším vzrušením a s přivřenýma očima jsem se zahleděl na Valeriana, který byl z tréninku spocený a udýchaný, jako při souloži. Opět jsem pocítil nutkavou potřebu ho cítit v sobě.
Na chvíli jsem zavřel oči a vzpomínal na to, jak dobře mě můj syn umí líbat, hladit, lízat, sát a šukat. Neexistuje nic lepšího, než sex s mým synem.
Nechal jsem se poddat myšlenkám a decentně jsem si pravou rukou sáhl na levé prso a lehce je promnul.
Moje schopnost produkovat mléko nám s Valerianem otevřela zcela nový stupeň vztahu. Je to mezi námi ještě více intimní a především erotické. Mléko se mi totiž tvoří vždy, když společně provozujeme sexuální aktivity a když je po všem, nechám své dítě, aby si ode mě vzalo odměnu. Miluji, když ode mě saje mléko. Nejen že mě to vzrušuje, ale také je to symbol našeho pouta mezi otcem a synem, kteří se sexuálně milují. Je to nádherná láska, kterou ovšem chápeme jen my dva a proto ji musíme skrývat.
Očima jsem se vrátil zpět na Valeriana, ale zjistil jsem, že na nádvoří už stál jen slaměný panák. Ještě chvilku jsem ho hledal očima, než jsem ucítil nečekané obětí ze zadu. ,,Viděl jsem, jak jsi mě pozoroval. Co říkáš na můj výpad?" Pronesl hravě, protože věděl, že mě zaskočil. ,,Dostaneš na krk zvonek." Namítl jsem sarkasticky a on se jen uchechtl, pustil mě a já se na něj obrátil. ,,Vypadal jsi zasněně, když jsem si tě všiml a mě zajímalo, nad čím jsi asi přemýšlel." Přiznal důvod svojí přítomnosti s úsměvem. ,,Víš dobře na co jsem myslel." Odvětil jsem beze všeho a on se na mě jen svůdně usmál a s pohledem plným chtíče se ke mě začal blížit. Tolik jsem chtěl, aby to udělal a políbil mě, ale nešlo to. Zastavil jsem ho dlaní na hrudníku, když se stavěl na špičky a vrátil ho zpět k zemi, načež mi věnoval zmatený pohled. ,,Moc chci... ale víš, co jsme si řekli." Připomněl jsem mu vážně a on jen nespokojeně naklonil s povzdechem hlavu. ,,Mimo ložnice to nedělat." Zopakoval pravidlo a já ho na oplátku pohladil po lehce spocených vlasech. ,,Jsi hodný." Hlesl jsem spokojeně a naklonil se k jeho uchu. ,,Dnes přijď do mých komnat. Hodní kluci musí dostat svou odměnu. Snad máš po tréninku hlad." Zašeptal jsem a ještě setrval u jeho tváře, načež zase on šeptem toužebně pronesl: ,,Jsem přímo hladový."